Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 18,2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota]. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace ověřila v dostupných databázích. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka], které se zavázal vrátit prostřednictvím 52 týdenních splátek ve výši [částka] společně s poplatkem ve výši [částka] sestávajícím z úroku ve výši [částka] (s úrokovou sazbou 18,20 % p.a.), poplatku za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatku za splácení v hotovosti ve výši [částka] nejpozději do [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku uhradil dne [datum], přičemž vrátil pouze [částka]. Žalobkyně tak celkem požaduje: jistinu ve výši [částka], dlužný poplatek ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], úrok ve výši 18,20 % ročně z dlužné částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne , datum2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.3. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku [částka] v hotovosti při podpisu smlouvy. Zákazník se zavázal tuto částku vrátil společně s úrokem ve výši 86 % ročně prostřednictvím 52 týdenních splátek ve výši [částka]. Zákazní se zavázal zaplatit poplatek ve výši [částka] sestávajícím z úroku ve výši [částka] (s úrokovou sazbou 18,20 % p.a.), poplatku za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatku za splácení v hotovosti ve výši [částka]. V čl. 6.1 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] za každou splátku, se kterou bude žalovaný v prodlení delším než 30 dnů. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný přistoupil k pojistné smlouvě č. [hodnota] ze dne [datum] a zavázal se hradit pojistné ve výši [částka] týdně.4. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj příjem ve výši [částka] měsíčně ze zaměstnání. Výdaje uvedl ve výši [částka] měsíčně. Údaje měly být ověřeny oproti pracovní smlouvě a výplatním páskám. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku [částka].5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky [částka] nejpozději do [datum].6. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne [datum], v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 52 týdenními splátkami ve výši [částka]. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný závazky splnil pouze částečně, když uhradil pouze [částka]. Žalovaný rovněž přistoupil k pojištění schopnosti splácet za poplatek [částka] týdně. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámením ze stejného dne byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaný uhradil [částka].7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst.
2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Na základě předložených listinných důkazů a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se právní předchůdkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Ze zákaznické karty vyplněné se žalovaným před poskytnutím úvěru však vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně měla ověřit příjem oproti pracovní smlouvě a výplatním páskám a dále vyšla z nereálně nízkých výdajů žalovaného ve výši pouze [částka] měsíčně; tyto výdaje podle obsahu zákaznické karty ani neověřila. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů.12. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil výše uvedené smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatné dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.13. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky za žalovaným a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši [částka]. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku [částka]. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku [částka] (tj. částku jistiny sníženou o částečné úhrady) s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Počátek prodlení soud odvodil od předžalobní výzvy ze dne [datum], kterou byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do [datum], a tedy od [datum] je žalovaný v prodlení. Žalovaný je povinen zaplatit svůj dluh ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.14. Soud tudíž dále žalobu zamítl ohledně: uhrazené jistiny a poplatků ve výši [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 18,2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky [částka], úspěšná však byla pouze co do částky [částka], tj. ze 48 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky [částka], tj. z 52 %. Jelikož je poměr úspěchu účastníků vyrovnaný, tak soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.