Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka], úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a žalobkyní. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného. Na základě takto zjištěných údajů žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka], které se zavázal vrátit prostřednictvím měsíčních splátek společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Žalovaný musel každý měsíc uhradit alespoň přirostlé úroky za poslední období. Jelikož žalovaný úvěr řádně nehradil, tak dopisem ze dne [datum] byl úvěr prohlášen za splatný ke dni [datum]. Žalovanému byla zaslána výzva před podáním žaloby dne [datum]. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou je žalovaný v prodlení. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši [částka] za období od [datum] do [datum].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku až do výše [částka] převodem na účet. Zákazník se zavázal vyčerpanou částku vrátit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Zákazník měl hradit úvěr splátkami alespoň ve výši úroků přirostlých za poslední období. V článku 4.2 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, se kterou je žalovaný v prodlení. V čl. 6 je uvedeno, že věřitel může požadovat zaplacení celého úvěru v případě prodlení zákazníka delším než 2 měsíce. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky.
4. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění celého úvěru ke dni [datum]. Z výpisu z účtu žalobkyně č. [č. účtu] a č. [č. účtu] soud zjistil, že odeslala na účet č. [č. účtu] dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka].
5. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaný bydlí ve vlastním domě. Svůj měsíční příjem uvedl ve výši [částka] a výdaje ve výši [částka]. Z výpisu z účtu žalovaného, který předložila žalobkyně soud zjistil přehled příjmů žalovaného za období od 06/2023 do 08/2023. Žalobkyně předložila fotografii občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky [částka] do tří dnů.
6. Ze zprávy [právnická osoba]. soud zjistil, že žalovaný byl majitelem účtu č. [č. účtu] v předmětném období. Z výpisu z tohoto účtu soud zjistil, že žalovaný obdržel výše uvedené částky úvěru.
7. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne [datum], v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše [částka] a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit měsíčními splátkami, přičemž každý měsíc musel splatit alespoň přirostlé úroky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný vyčerpal částku ve výši [částka]. Bonita žalovaného byla žalobkyní zkoumána na základě tvrzení žalovaného a ověřena oproti výpisům z účtu. Žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne [datum] do tří dnů. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou dlužné částky.
8. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se žalobkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Žalobkyně ověřila příjmy a výdaje žalovaného výpisy z účtu. Právě z těchto výpisů ale vyplývá, že výdaje žalovaného dosahovaly nebo přesahovaly jeho příjmy. Dále je z nich patrné, že příjmy žalovaného jsou navýšeny čerpáním dalších úvěrů, a tudíž žalovaný splácel úvěry čerpáním dalších úvěrů.
12. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
13. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši [částka]. Žalovaný neuhradil nic. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku.
14. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne [datum] (počátek prodlení je určen podle lhůty v předžalobní výzvě), neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
15. Soud tudíž dále žalobu zamítl ohledně: smluvní pokuty a úroků ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky [částka], úspěšná však byla pouze co do částky [částka], tj. ze 59,14 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky [částka], tj. z 40,86 %, a náleží mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 18,27 %. Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 3. ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění do [datum], v účinném znění (dále též jen „a. t.“) ve výši [částka] za jeden úkon právní služby, celkem tedy [částka] (za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, sepsání žaloby). Dále zástupkyni žalobkyně přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t. ve výši [částka] (za 3 úkony právní služby po [částka]), náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky [částka] ve výši [částka] a zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], celkem tedy [částka]. Žalobkyni ovšem náleží pouze část celkové výše náhrady tj. [částka] (18,27 % z celkové náhrady). Soud aplikoval § 14b a. t., neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]), že žalobkyně vůči jiným svým klientům uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.