20 C 434/2025

Odůvodnění

Manželka se návrhem ze dne [datum] domáhala rozvodu manželství.Manžel se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání nedostavil, soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je o. s. ř.) v nepřítomnosti žalovaného.Z listinných důkazů a výslechu manželky vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci. Účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před Magistrátem města [adresa]. Z manželství se nenarodily žádné děti. Manželka uvedla, že s manželem nechtějí žít jako manželé, tento stav je dlouhodobý a pokusy o jeho nápravu selhaly. Příčiny tohoto stavu manželka spatřovala v nezájmu manžela o společný život. Uvedla, že po přestěhování do [adresa] manžel přestal jevit jakýkoli zájem o manželství a domácnost, doma se často dlouhodobě nezdržoval a požíval alkohol v nepřijatelné míře. Manžel se nezajímal ani o samotné rozvodové řízení, pouze manželce sdělil, že bude pryč. Obnovení manželského soužití oba manželka vyloučila.Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, manželství účastníků může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že manželství účastníků neplní žádnou ze svých funkcí, je pouze formálním svazkem, a nelze předpokládat, že by mohlo dojít k nápravě narušených vztahů a obnovení manželského soužití; je tedy dán rozvrat manželství. Jelikož soud nezjistil žádnou z překážek bránících rozvodu manželství podle § 755 odst. 2 občanského zákoníku, žalobě vyhověl a manželství účastníků rozvedl.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení ve statusových věcech manželských.