Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 153 896,57 Kč s úrokem ve výši 7,6 % ročně z částky 152 883,24 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 152 883,24 od 1. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 33 414 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 153 896,57 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 19. 4. 2022 byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o úvěru ze stavebního spoření č. [hodnota]. Žalovaný mohl čerpat úvěr do výše 160 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného, zejména na základě jeho příjmů a výdajů a dále lustrací v bankovních a nebankovních registrech. Žalovaný se zavázal vrátit vyčerpanou část úvěru s úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož žalovaný splátky nehradil, tak žalobkyně celou část úvěru zesplatnila ke dni 31. 12. 2023. Žalobkyně se tak domáhá: jistiny 158 896,57 Kč, smluvního úroku do zesplatnění ve výši 6 013,33 Kč, smluvního úroku po zesplatnění ve výši 7,60 % ročně. Žalobkyně dne 31. 12. 2023 provedla započtení částky 12 550,07 Kč z vkladového účtu č. [hodnota]. Žalovanému byla zaslána výzva ze dne 9. 10. 2024. Žalovaný uhradil dále částku 5 000 Kč dne 4. 3. 2024.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), § 101 odst. 4 o.s.ř.).
3. Z žádosti o poskytnutí úvěru a ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 14. 4. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 160 000 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet žalovaného č. [hodnota]. Výše úrokové sazby v okamžiku uzavření smlouvy činila 7,60 % ročně. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 35 měsíčních splátkách ve výši 2 450 Kč. V případě nedodržení termínu či výše splátek ze strany žalovaného byla žalobkyně dle smlouvy oprávněna účtovat si zákonný úrok z prodlení a dále smluvní pokutu v denní výši 0,10 % z nezaplacených částek. V případě prodlení žalovaného se zaplacením dvou splátek byla tato oprávněna jistinu úvěru po předchozím upomenutí zesplatnit ke dni uvedenému v oznámení. V žádosti uvedl žalovaný svůj čistý měsíčním příjem ve výši 26 605 Kč, což bylo doloženo výpisem z účtu žalovaného č. [č. účtu] od 1. 1. 2022 do 21. 3. 2022. Z potvrzení o příjmu ze dne 25. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a průměrný čistý měsíční příjem činil 24 015 Kč. Z výplatních pásek soud zjistil, že žalovaný měl čistý příjem: 26 007 Kč v prosinci 2021, 26 606 Kč v lednu 2022 a 22 793 Kč v únoru 2022. Z evropského standardizovaného informačního přehledu soud zjistil parametry úvěru. Ze souhlasu s rekonstrukcí soud zjistil, že [Jméno žalovaného], nar. [datum] udělil tento souhlas ohledně domu č. [hodnota].
4. Z žádosti o čerpání ze dne 14. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaný požádal o vyplacení celé částky na účet č. [č. účtu]. Z oznámení ze dne 5. 5. 2022 soud zjistil, že částka 160 000 Kč byla odeslána na uvedený účet žalovaného dne 2. 5. 2022.
5. Z dopisu ze dne 12. 1. 2023 a 13. 7. 2023 soud zjistil, že bylo žalovanému oznámeno zvýšení úrokové sazby s účinností dne 1. 1. 2023 na 7,00 % ročně a dne 1. 7. 2023 na 7,60 % ročně. Z přehledu meziúvěrového účtu soud zjistil výši úvěru a jeho splácení. Z přehledu vkladového účtu soud zjistil výši naspořené částky ve výši 12 550 Kč.
6. Z poslední výzvy k úhradě ze dne 24. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 24 438,64 Kč do 31. 12. 2023 s upozorněním na možnost zesplatnění. Z oznámení o odstoupení ze dne 3. 1. 2024 soud zjistil, že úvěr byl zesplatněn ke dni 31. 12. 2023 ve výši 158 896,57. Z výzvy k plnění ze dne 9. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 180 295,95 Kč do 16. 10. 2024.
7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovaným na základě předchozí žádosti žalovaného dne 19. 4. 2022 smlouvu o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému možnost čerpání úvěru až do výše úvěrového limitu 160 000 Kč. Žalovaný vyčerpal úvěr v celé výši. Žalovaný se zavázal úvěr splácet, a to včetně poplatků a úroků uvedených v sazebníku žalobkyně. Úrok byl sjednán ve výši 7,60 % ročně. Žalovaný však úvěr řádně nehradil, a proto žalobkyně dlužnou částku včetně poplatků a úroků v souladu s obchodními podmínkami a smlouvou zesplatnila. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě předmětného dluhu. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována zejména oproti výpisu z jeho běžného účtu.
8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.
10. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Soud posoudil závazek mezi účastníky jako platně uzavřenou smlouvu o účtu a o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu prokázala, že žalovanému poskytla částku 160 000 Kč, ale žalovaný dosud neuhradil celou částku. Žalobkyně dále prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalovaného zejména tím, že měla přehled o příjmech a výdajích na účtu žalovaného a dále lustrací v bankovních i nebankovních databázích. Žalobkyně zjistila, že žalovaný disponoval dostatečnou platební kapacitu, což pro možnou splátku ve výši 826,67 Kč dostačovalo. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokazoval, že by žalovanou částku žalobkyni vrátil. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 153 896,57 Kč (jistina, poplatky). Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 1. 1. 2024, soud proto žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 152 883,24 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení. Dále pak soud žalobkyni přiznal smluvní úrok ve výši 7,60 % ročně z částky 152 883,24 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, předžalobní výzvy a návrh ve věci samé) ve výši 3 x 7 220 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21 % ve výši 4 738 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 6 116 Kč, celkem 33 414 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.