Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 652 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 8 463 Kč od 6. 1. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 858 Kč od 6. 4. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 951 Kč od 13. 7. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně 4 160 Kč od 22. 6. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 720 Kč od 21. 9. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4 491 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 39 652 Kč s příslušenstvím jako neuhrazených příspěvků ve výši 8 763 Kč za období od 4. 6. 2024 do 2. 9. 2024, ve výši 10 158 Kč za období od 3. 9. 2024 do 17. 12. 2024 a ve výši 10 251 Kč za období od 18. 12. 2024 do 3. 4. 2025 za vozidlo registrační značky [SPZ], dále příspěvků ve výši 4 460 Kč za období od 18. 1. 2025 do 22. 3. 2025 a ve výši 6 020 Kč za období od 23. 3. 2025 do 18. 6. 2025 za vozidlo registrační značky [SPZ], a nákladů 300 Kč spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek za každé období (tj. 5 x 300 Kč), během nichž byla předmětná vozidla žalovaného provozována v rozporu s povinností uvedenou v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých zákonů (pro období do 31. 3. 2024), a v § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (pro období od 1. 4. 2024).
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.).
3. Z informací o vozidlech bylo zjištěno, že žalovaný byl zapsán jako vlastník a provozovatel osobního automobilu, registrační značka [SPZ], se zdvihovým objemem válců motoru přesahující 2 500 cm3, VIN [VIN kód], a to nejméně v období od 14. 12. 2022 do 24. 4. 2025. Dále bylo zjištěno, že žalovaný byl zapsán jako vlastník a provozovatel osobního automobilu, registrační značka [SPZ], se zdvihovým objemem válců motoru přesahující 1 850 cm3 a nepřesahující 2 500 cm3, VIN [VIN kód], a to nejméně v období od 28. 8. 2024 do 3. 7. 2025.
4. Z výzev k úhradě příspěvku do garančního fondu [právnická osoba] ze dne 22. 10. 2024, 20. 1. 2025, 7. 4. 2025, 28. 4. 2025 a 7. 7. 2025, a dále doručenek datových zpráv, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo registrační značky [SPZ] za období od 4. 6. 2024 do 2. 9. 2024 ve výši 8 463 Kč, za období od 3. 9. 2024 do 17. 12. 2024 ve výši 9 858 Kč a za období od 18. 12. 2024 do 3. 4. 2025 ve výši 9 951 Kč. Za nepojištěné vozidlo registrační značky [SPZ] za období od 18. 1. 2025 do 22. 3. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku ve výši 4 160 Kč (společně s náklady uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč) a za období od 23. 3. 2025 do 18. 6. 2025 ve výši 5 720 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek nejpozději do 60 dnů od doručení výzev. Z upomínek o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [právnická osoba] ze dne 13. 1. 2025, 14. 4. 2025, 30. 6. 2025, 21. 7. 2025 a 29. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala.
5. Z předžalobních výzev ze dne 12. 6. 2025 a 6. 11. 2025 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě příspěvků a nákladů na jejich uplatnění, když dle doručenek datových zpráv byly odeslány téhož dne a doručeny byly dne 23. 6. 2025 a 18. 11. 2025.
6. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl zjištěn jako osoba povinná sjednat pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem osobního automobilu s registrační značkou [SPZ], přičemž na toto vozidlo nebyla uzavřena pojistná smlouva na pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla v období od 4. 6. 2024 do 2. 9. 2024, v období od 3. 9. 2024 do 17. 12. 2024 a v období od 18. 12. 2024 do 3. 4. 2025. Stejně tak nebyla uzavřena pojistná smlouva na pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla v období od 18. 1. 2025 do 22. 3. 2025 a od 23. 3. 2025 do 18. 6. 2025 k osobnímu automobilu s registrační značkou [SPZ]. Žalovaný nevyhověl výzvě žalobkyně a neuhradil zákonem stanovené příspěvky ve lhůtě 60 dnů, ač k tomu byl vyzván a poté upomínán. Nebylo ani doloženo, že by k zániku povinnosti došlo z jiných důvodů. Žalovanému byly zaslány předžalobní upomínky.
7. Jelikož soud zjistil, že žalovaný nehradil povinné ručení za výše uvedená období a výše uvedená vozidla, a naopak nezjistil žádnou skutečnost, ze které by vyplýval zánik povinnosti, shledal soud nárok žalobkyně ve všech pěti uplatněných případech (obdobích) oprávněným. Na základě zjištěných skutečností soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný porušil povinnost podle § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon 1999“) pro období do 31. 3. 2024, respektive v § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen „zákon 2024“) pro období od 1. 4. 2024, a provozoval vozidla, jejichž byl v rozhodných obdobích vlastníkem, na pozemní komunikaci bez platného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem těchto vozidel. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvy k úhradě příspěvku ve lhůtě uvedené v § 4 odst. 6 zákona 1999, respektive v § 47 zákona 2024, a vznikl jí tak vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1 zákona 1999, respektive § 45 odst. 2 zákona 2024, ve výši určené podle § 4 odst. 3 zákona 1999, respektive § 45 odst. 3 zákona 2024, jako součin počtu dní, kdy žalovaný porušoval výše uvedenou povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla uvedené v § 2 odst. 1 písm. h), i) vyhlášky č. 205/1999 Sb. (pro období do 31. 3. 2024), respektive v § 5 odst. 1 písm. h), i) vyhlášky č. 69/2024 Sb. (pro období od 1. 4. 2024), včetně nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona 1999, respektive podle § 45 odst. 4 zákona 2024, ve výši podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., respektive podle § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. Výše nároku tak činí 39 652 Kč a je představována v případě osobního automobilu s registrační značkou [SPZ] pro první období součtem součinu denní sazby 93 Kč a počtu 91 nepojištěných dní a částky 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, pro druhé období součtem součinu denní sazby 93 Kč a počtu 106 nepojištěných dní a částky 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek a pro třetí období součtem součinu denní sazby 93 Kč a počtu 107 nepojištěných dní a částky 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. V případě osobního automobilu s registrační značkou [SPZ] pro první období součtem součinu denní sazby 65 Kč a počtu 64 nepojištěných dní a částky 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek a pro druhé období součtem součinu denní sazby 65 Kč a počtu 88 nepojištěných dní a částky 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni i úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu ve smyslu § 1968 o. z. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal z dlužných příspěvků 8 463 Kč, 9 858 Kč, 9 951 Kč, 4 160 Kč a 5 720 Kč Kč v sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2014 Sb. od 6. 1. 2025, 6. 4. 2025, 13. 7. 2025, 22. 6. 2025, 21. 9. 2025, kdy již žalovaný byl v prodlení s úhradou svého dluhu po uplynutí lhůty splatnosti uvedené ve výzvách. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 491 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 587 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 652 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.