Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 999,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 999,25 Kč od 26. 4. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 093,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 999,25 Kč od 1. 4. 2025 do 25. 4. 2025 a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 29 999,25 Kč od 1. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 929,46 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění jejího doplnění domáhala po žalovaném zaplacení částky 37 093,08 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 16. 12. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit měsíční splátky ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce, nejméně však 500 Kč. Strany si sjednaly řádný úrok ve výši 22,68 % jako pohyblivý, ode dne následujícího po zesplatnění ve výši 12,75 %. Strany si sjednaly možnost odstoupení od smlouvy v případě, kdy se dlužník dostane do prodlení. Žalobkyně vyzvala dne 22. 7. 2024 výzvou k plnění dlužníka k uhrazení dlužné splátky, ten neuhradil ničeho. Dne 31. 8. 2024 tedy žalobkyně odstoupila od smlouvy a úvěr se toho dne stal splatným. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 18. 9. 2023, s účinností ke dni 1. 11. 2023 postoupila pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 2. 11. 2023. Žalovaný poté na svůj dluh ničeho neuhradil, ač k tomu byl vyzván předžalobní výzvou.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavila proto bylo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v jeho nepřítomnosti. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila.
3. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne 16. 12. 2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do částky 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit měsíční splátky ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce, nejméně však 500 Kč. Základní roční úroková sazba byla stanovena na 22,68 %. Součástí smlouvy byly i produktové podmínky pro revolvingový úvěr. Součástí smlouvy jsou i informace o žalovaném. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 23 812 Kč. Celkové měsíční náklady na domácnost jsou ve výši 3 000 Kč. Uvedl, že nemá žádný další finanční závazek. Z dokumentu informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru soud ujistil, že tento dokument obsahuje základní informace o zprostředkovateli úvěru. Základní informace o úvěru a jejich vysvětlení obsahuje dokument standardní informace o úvěru, stručné shrnutí těchto informací je v dokumentu nazvaném „Základní info o úvěru jeho splatnosti.“ Dopisem z 16. 12. 2021 byl žalovaný informován o otevření úvěrového rámce ve výši 30 000 Kč.
4. Z výzvy ze dne 22. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 3 500 Kč, který byl po splatnosti, kde byl současně upozorněn, pokud částku neuhradí do 31. 8. 2024, k tomuto datu nabude účinnosti odstoupení od smlouvy. Z výzvy ze dne 31. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od smlouvy a celá dlužná částka ve výši 32 650 Kč se tak stala splatnou.
5. Z výpisu z běžného účtu za období od 1. 9. 2021 do 30. 11. 2021 soud zjistil, že počáteční zůstatek pro měsíc listopad 2021 činil – 9 506,02 Kč, konečný zůstatek – 7 373,24 Kč, mzda činila 21 871 Kč. Počáteční zůstatek pro měsíc říjen 2021 činil – 8 560,32 Kč, konečný zůstatek – 9 506,02 Kč, mzda činila 19 867 Kč. Počáteční zůstatek pro měsíc září 2021 činil – 10 127,91 Kč, konečný zůstatek – 8 560,32 Kč, mzda činila 19 131 Kč.
6. Výše dlužné částky vyplývá z listiny označené jako „podklady pre súdne konanie“, z níž vyplývá, jak byl úvěr žalovaným čerpán a následně splácen. Dále z ní vyplývá, že dlužná jistina činí 29 999,30 Kč, úrok 4 872,25 Kč a úrok z prodlení 2 221,58 Kč, celkem 37 093,10 Kč.
7. Čerpání úvěru a vývoj dlužné částky soud zjistil z tabulky s uhrazenými splátkami, čerpání. Z výpisu z kartového účtu za období od 30. 11. 2023 do 31. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný dlužil částku 30 626,52 Kč, z níž vyčerpaný úvěr představoval částku 29 999,32 Kč. Z výpisu z kartového účtu ke dni 31. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal 29 999,25 Kč, 2 650,67 Kč činil úrok a celková převedená pohledávka za žalovaným činila 32 649,92 Kč.
8. Z transakční historie bylo zjištěno, že celková dlužná částka k 30. 11. 2023 činila 29 945,32 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 1. 11. 2023 na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Žalobkyně dopisem ze dne 2. 11. 2023 oznámila žalovanému postoupení pohledávky.
9. Z výzvy ze dne 10. 4. 2025 a dodejky soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do 25. 4. 2025.
10. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jehož základně žalovaný vyčerpal a nesplatil ke dni 31. 8. 2025, kdy žalobkyně prohlásila úvěr za splatný, částku ve výši 29 999,25 Kč, což je částka uvedená ve výpisu z kartového účtu. Tutéž částku jako nesplacenou jistinu žalobkyně uvedla v návrhu. Žalovaný měl dlužnou částku vrátit v měsíčních splátkách. Žalovaný se však s úhradou splátek dostal do prodlení a žalobkyně dle smluvních podmínek od smlouvy odstoupila a dlužná částka se stala splatnou. Při uzavírání smlouvy o úvěru ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného a žalovaný jí sdělil své příjmy, výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.
11. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
14. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila schopnost žalovaného splácet dostatečně. Z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný měl mít jediný příjem ve výši 23 812 Kč, tento údaj byl ověřen výpisy z účtu žalovaného za tři měsíce před poskytnutím úvěru, tyto výpisy žalobkyně předložila. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má výdaje ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyně ani netvrdila, že by výdaje žalovaného zkoumala, když pouze vycházela z údaje, které žalovaný uvedl v žádosti. Měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč však jsou dle soudu nereálné, nadto když žalobkyně předložila soudu výpisy z účtu, které ukazují naprostý opak. Žalovaný byl všechny tři měsíce před poskytnutím úvěru v minusu jak na začátku, tak na konci měsíce, přestože mu každý měsíc byla vyplacena mzda. Jeho výdaje tak výrazně převyšují příjmy. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila a nemohla být poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř., když toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Soud proto uzavírá, že žalobkyně nedostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
17. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyni její právní předchůdkyně platně postoupila svou pohledávku za žalovaným a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 29 999,25 Kč, jak vyplývá z výpisu z kartového účtu ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy. Od té doby žalovaný ničeho neuhradil, jak vyplývá z nesporovaného tvrzení žalobkyně. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně, resp. poté žalobkyně. Žalovaný je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu. Žalované proto vznikla povinnost vrátit částku 29 999,25 Kč.
18. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván výzvou žalobkyně ze dne 10. 4. 2025, ve které je termín splatnosti stanoven na 25. 4. 2025. K této jediné výzvě je připojena dodejka prokazující, že tato listina byla žalovanému také skutečně odeslána. Soud proto za první den prodlení považoval den následující po dni splatnosti, a to den 26. 4. 2025. V takovém případě měl žalovaný dostatečnou lhůtu, aby v požadovaném termínu dluh uhradil, tj. lhůtu k plnění soud považuje za přiměřenou (srov. § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru). Od 26. 4. 2025 je tedy žalovaný v prodlení. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12 % ročně z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 26. 4. 2025, kdy již žalovaný prokazatelně byl v prodlení, do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství za dobu, kdy žalovaný podle závěrů soudu nebyl v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
19. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 42 416,50 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 32 257,82 Kč, tj. z 76,05 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky, tj. z 23,95 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 52,1 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 484 Kč, odměnou nezastoupeného účastníka dle vyhlášky 254/2015 Sb. za jeden účtovaný úkon dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky ve výši 300 Kč. Při zohlednění poměrného neúspěchu tak žalobkyni náleží na náhradě nákladů řízení částka 929,46 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě tří dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.