Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 999,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 999,65 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 303,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 452,28 Kč od 5. 11. 2024 do 24. 4. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 452,33 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 303,15 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela distančním způsobem dne 3. 7. 2024 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím a s poplatky za zvolené služby. Tyto poplatky představuje poplatek za službu „klidné spaní“ 106,14 Kč, poplatek za službu „presto“ ve výši 164,99 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 27,84 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek www.[Anonymizováno].cz. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky jedním převodem na účet, a to dne 3. 7. 2024 v částce 8 000 Kč. Podle smlouvy byl žalovaný povinen úvěr splatit do 24. 12. 2025. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem 0,35 Kč dne 5. 8. 2024. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet získáním informací od žalovaného, což bylo ověřeno zejména lustrací v databázi ISIR, CEE, NRKI, BRKI, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob, politicky aktivních osob či výpisem z katastrálního rejstříku a náhledem na bankovní účet. Žalobkyně vycházela také z předložených výpisů z účtů. Na základě podané žaloby tak žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky ve výši 18 152,23 Kč s úrokem z prodlení, přičemž evidovaná pohledávka se skládá z jistiny ve výši 7 999,61 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 158,62 Kč, smluvního úroku ve výši 9 699,95 Kč, poplatku za službu klidné spaní ve výši 102,48 Kč, poplatku za službu presto ve výši 164,69 Kč a poplatku za službu informační SMS servis ve výši 26,88 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále také jen „o. s. ř.“), jednal bez přítomnosti účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 3. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně je v tomto dokumentu označena jako „věřitel“ a žalovaný, identifikovaný jménem a příjmením, rodným číslem, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu, jako „klient“. Uvedený dokument obsahuje závazek věřitele, že poskytne dlužníkovi úvěr až do výše 80 000 Kč, a závazek dlužníka splatit tento úvěr do 25. 12. 2025 (první splátka splatná dne 2. 8. 2024) spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši dle sazebníku a poplatky za volitelné služby („presto“, „klidné spaní“ a informační SMS). Součástí smlouvy je také popis základních vlastností spotřebitelského úvěru a náklady spotřebitelského úvěru. Předmětnou smlouvu měl žalovaný uzavřít poté, co se zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně www.[Anonymizováno].cz, jejichž prostřednictvím požádal o předmětný úvěr. Součástí je také souhlas se zpracováním osobních údajů. Smlouva nebyla žalovaným podepsána. Před místem pro podpisy je uvedeno následující: „Já, [jméno FO], rodné číslo [RČ] potvrzuji, že jsem Smlouvu přečetl/a a s jejím obsahem souhlasím. Tímto podepisuji.“ Ke smlouvě byla doložena listina označená jako a „autorizace ověření totožnosti“, z níž vyplynulo, že totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím autorizační platby z bankovního účtu č. [č. účtu] z července 2024 (namísto označení dne je obdélník). Přílohou smlouvy je předpis denních splátek, v němž je rozepsán postup splácení úvěru. Dokument informace pro spotřebitele obsahuje základní informace o úvěru spolu s modelovými příklady splácení. Dalším dokumentem popisující parametry úvěru jsou Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru.
4. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]. soud zjistil, že žalovaný uvedl pravidelné měsíční výdaje na bydlení částkou 9 800 Kč, ostatní zbytné výdaje částkou 5 000 Kč, rezervu pro výdaje evidovala žalobkyně částkou 500 Kč a minimální výdaje vypočítala na 10 010 Kč. Výši ověřeného čistého měsíčního příjmu evidovala jako částku 35 633 Kč (žalovaný uvedl 35 000 Kč), přičemž disponibilní příjem činí 24 700 Kč. V domácnosti je žalovaný sám.
5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému na účet č. [č. účtu] dne 3. 7. 2024 částku ve výši 8 000 Kč. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] soud zjistil, že jeho vlastníkem je žalovaný.
6. Z emailové zprávy z 4. 11. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl informován o prodlení v délce 96 dnů. Z výzvy k úhradě ze dne 16. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím zástupce žalobkyně do tří dnů. Z připojeného podacího lístku je zřejmé, že tato výzva byla žalovanému odeslána dne 16. 4. 2025.
7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se s žalovaným dohodla na poskytnutí finančních prostředků až do výše 80 000 Kč, a to prostřednictvím webového rozhraní www.[Anonymizováno].cz. Totožnost žalovaného byla při komunikaci prostřednictvím webového rozhraní ověřena pomocí ověřovací platby. Součástí dohody mezi žalobkyní a žalovaným byla také povinnost žalovaného zaplatit poplatek za sjednání úvěru, poplatek za službu „presto“, poplatek za službu „klidné spaní“ a poplatek za informační servis. Ověřené příjmy žalovaného činily podle výpisu o posouzení úvěruschopnosti celkem částku 35 633 Kč měsíčně. Žalobkyně zaslala dne 3. 7. 2024 na účet žalovaného částku 8 000 Kč, žalovaný uhradil celkem částku 0,35 Kč. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů. Výzva byla odeslána v den jejího sepsání.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 8. 2024 (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 1968 o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím závěrům. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy). Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalovaného a odkázala na řadu úkonu, které měla učinit, včetně podrobného popisu svých principů. K jednotlivým tvrzením však nenabídla žádný důkaz (tzn. nedoložila žádný výpis z jednotlivých databází, do nichž mělo být nahlíženo). Žalobkyně tvrdila, že příjem žalovaného měl být ověřen, což ale nebylo prokázáno. Nebylo ani prokázáno, že by žalobkyně prověřovala i výdaje žalovaného. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila a nemohla být poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř., když toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání.
12. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto by bylo nutné případnou smlouvu o úvěru posoudit jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
13. Žalobkyně však soudu prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný na tuto částku uhradil 0,35 Kč, jiné úhrady v řízení netvrdila a neprokázala. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť ta jí plnil bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému bylo plněno. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil.
14. Soud tedy s ohledem na výše uvedené rozhodl, že žalovaný je povinna zaplatit žalobkyni poskytnutou částku ve výši 7 999,65 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši 12 % ročně, která je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byla povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou podanou k poštovní přepravě dne 16. 4. 2025 s lhůtou splatnosti do 3 dnů. Jelikož výzva byla předána k poštovní přepravě 16. 4. 2025 a není zřejmé, kdy byla doručena, soud aplikoval domněnku doby dojití dle § 573 o. z., dle níž došlo k doručení výzvy dne 21. 4. 2025. Lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 24. 4. 2025 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 7 999,65 Kč až od 25. 4. 2025 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. Ohledně zbývajících částek včetně úroku za dobu, kdy žalovaný dle shora uvedených závěrů soudu nebyl v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci s ohledem na celkovou částku požadovanou v žalobě (vč. příslušenství) úspěch menší než 50 %, z převažující části byla s žalobou neúspěšná. V řízení tak byl úspěšnější žalovaný, tomu ale žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení