Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 018 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 718 Kč od 4. 8. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 373 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 12 018 Kč s příslušenstvím jako neuhrazeného příspěvku ve výši 11 718 Kč za období od 26. 9. 2023 do 29. 1. 2024, během něhož bylo vozidlo žalované registrační značky [SPZ] provozováno v rozporu s povinností uvedenou v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a o změně některých zákonů, a nákladů 300 Kč spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.).
3. Z informací o vozidle bylo zjištěno, že žalovaná byla zapsána jako vlastník a provozovatel vozidla registrační značka [SPZ] s objemem válců nad 2 500 cm3, VIN [VIN kód], a to v období od 26. 9. 2023 do 29. 1. 2024.
4. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [Anonymizováno] ze dne 20. 5. 2024 a výpisu [právnická osoba] o průběhu doručování soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo registrační značka [SPZ] za období od 26. 9. 2023 do 29. 1. 2024 ve výši 11 718 Kč a nákladů uplatnění ve výši 300 Kč, a to do 60 dnů od doručení.
5. Z upomínky ze dne 14. 8. 2024, včetně informací České pošty, s.p. o sledování zásilek soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě dlužného příspěvku za nepojištěné vozidlo. Z výzev k zaplacení ze dne 30. 9.. 2024 a dále ze dne 22. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou upomínala rovněž prostřednictvím společnosti [právnická osoba].
6. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 11. 2024 bylo zjištěno, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě příspěvku a nákladů na jeho uplatnění, když dle poštovního podacího archu zásilky byly předány k přepravě téhož dne.
7. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná byla zjištěna jako osoba povinná sjednat pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla registrační značka [SPZ] s objemem válců nad 2 500 cm3, přičemž na toto vozidlo nebyla v období v období od 26. 9. 2023 do 29. 1. 2024 pojistná smlouva na pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla uzavřena. Žalovaná nevyhověla výzvě žalobkyně a neuhradila zákonem stanovené příspěvky ve lhůtě 60 dnů, ač k tomu byla vyzvána a poté upomínána. Nebylo ani doloženo, že by k zániku povinnosti došlo z jiných důvodů. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.
8. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v účinném znění (dále též jen „zákon o pojištění odpovědnosti“), musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené; dle písm. b) téhož ustanovení pak může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen „pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.
9. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den. Podle § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku vozidla má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.
10. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen „vyhláška“) denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 ve výši 93 Kč. Podle ustanovení § 2a vyhlášky výše nákladů [právnická osoba] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.
11. Jelikož soud zjistil, že žalovaná nehradila povinné ručení za výše uvedené období a výše uvedené vozidlo, a naopak nezjistil žádnou skutečnost, ze které by vyplýval zánik povinnosti, shledal soud nárok žalobkyně oprávněným. V souladu s § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti se pak výše příspěvku určí vynásobením denní sazby stanovené podle druhu vozidla a počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem. K tomu se dle odst. 4 tohoto ustanovení připočítávají náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Denní sazbu u nepojištěného vozidla ve výši 93 Kč je tedy třeba vynásobit počtem 126 nepojištěných dní, a dále je nutno přičíst náklady uplatnění a vymáhání ve výši 300 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a takto vypočtenou částku žalobkyni přiznal ve výroku I. rozsudku.
12. S ohledem na skutečnost, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svých peněžitých závazků, má žalobkyně podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo požadovat úrok z prodlení, jehož výše je stanovena v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost příspěvku byla ve prospěch žalované stanovena na 60 dnů od doručení výzvy k úhradě. Dnem následujícím se žalovaná dostala do prodlení s hrazením příspěvků. Žalobkyně v souladu se zákonem požaduje úrok z prodlení ode dne, kdy byla již žalovaná prokazatelně v prodlení. Jelikož výše úroků z prodlení je požadována v zákonné výši, soud i v této části žalobě vyhověl. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, jíž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění přechodného ustanovení čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 12 018 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně do 31. 12. 2024 podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný do podání návrhu na zahájení řízení včetně od 1. 1. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (návrh ve věci samé) včetně jedné paušální náhrady výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 2 100 Kč ve výši 273 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.