24 C 245/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 111 569,95 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to dne 21. 4. 2023 a 10. 5. 2023. Na základě těchto smluv byly žalované poskytnuty částky 30 000 Kč a 20 000 Kč, které si žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smluv. Ve smlouvě ze dne 21. 4. 2023 se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 15 měsíčních splátkách i částku 21 643 Kč (dále jen „poplatek“), sestávající z kapitalizovaných úroků ve výši 15 529 Kč, úroku ve výši 68,80 % ročně podle strany 2 smlouvy, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 614 Kč, a dále pojistné ve výši 2 385 Kč, a ve smlouvě ze dne 10. 5. 2023 se zavázala vrátit ve 12 měsíčních splátkách i poplatek ve výši 15 469 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků ve výši 10 485 Kč, úroku ve výši 86 % ročně podle strany 2 smlouvy, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 484 Kč, a dále pojistné ve výši 1 908 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovanou poskytnuté údaje o zaměstnání a výši jejích příjmů a výdajů, bankovní výpis, nájemní smlouva a výměr podpory. K ověření své totožnosti žalovaná poskytla právní předchůdkyni žalobkyně kopii cestovního pasu a potvrzení o přechodném pobytu. Žalovaná však svůj dluh řádně neuhradila, poslední splátku ze smlouvy ze dne 21. 4. 2023 zaplatila dne 11. 5. 2023, přičemž celá částka měla být uhrazena dne 21. 7. 2024, a ze smlouvy ze dne 10. 5. 2023 nezaplatila ničeho, přičemž celá částka měla být uhrazena dne 10. 5. 2024. S účinností ke dni 27. 1. 2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pohledávky z obou smluv za žalovanou v neuhrazené výši 111 569,95 Kč, sestávající z dlužných částí jistin ve výši 29 000 Kč a 20 000 Kč, poplatků ve výši 22 012,60 Kč a 15 557,35 Kč a z jejich příslušenství. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení obou pohledávek dopisem ze dne 27. 1. 2025. Po datu postoupení pohledávek žalovaná na svůj dluh již ničeho neuhradila. Před podáním žaloby byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě dluhu z obou smluv.

2. Opatrovnice žalované k podané žalobě uvedla, že z předložených smluv o úvěru není jasné, zda je právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela skutečně s žalovanou, nebo zda tyto smlouvy podepsal někdo, kdo pouze měl přístup k jejím osobním dokumentům. Dále opatrovnice žalované namítla, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované oba poskytované úvěry splácet, neboť údaje uvedené v zákaznických kartách neodpovídají údajům uvedeným v předloženém výpisu z účtu žalované, navíc z tohoto výpisu nelze dovodit, že by žalovaná měla dostatek finančních prostředků na splacení obou úvěrů. Pokud se jedná o vrácení poskytnutých listin žalobkyni, jelikož se nepodařilo zjistit nic bližšího o osobních a finančních poměrech žalované, má opatrovnice pro řízení za to, že žalovaná není schopna tyto jistiny vrátit, a proto by měla být žaloba zamítnuta. Závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, nelze v tomto případě na žalovanou uplatnit, neboť s ohledem na její neznámý pobyt není možné trvat na tom, že žalovanou tíží břemeno tvrzení a důkazní ohledně jejích aktuálních osobních a majetkových poměrů.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 21. 4. 2023 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s tímto úvěrem poplatek ve výši 21 643 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 15 529 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 614 Kč, a dále pojistné ve výši 2 385 Kč, a to vše v 15 měsíčních splátkách. Žalovaná podpisem této smlouvy potvrdila, že poskytnutou částku převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 10. 5. 2023 soud zjistil, že i tato smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s tímto úvěrem poplatek ve výši 15 469 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 10 485 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 484 Kč, a dále pojistné ve výši 1 908 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách. Žalovaná podpisem této smlouvy potvrdila, že i tuto poskytnutou částku převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Z kopie cestovního pasu, vydaného dne 26. 3. 2019, a z potvrzení o přechodném pobytu ze dne 2. 11. 2022 soud zjistil osobní údaje, podobenku a podpis žalované.

4. Z druhé strany obou smluv soud zjistil, že se smluvní strany dohodly, že úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 68,80 % ročně pro smlouvu ze dne 21. 4. 2023 a ve výši 86 % ročně pro smlouvu ze dne 10. 5. 2023. Z článku 3.7. smluvních podmínek, jež tvořily součást smluv, soud zjistil, že každá jednotlivá částka zaplacená zákazníkem bude započtena na zákazníkovy dluhy v pořadí podle data jejich splatnosti, a to od nejstaršího dluhu. Z čl. 9.1. smluvních podmínek soud zjistil, že smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Z listiny nazvané Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 10. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaná přistoupila k životnímu pojištění poskytovanému právní předchůdkyní žalobkyně coby pojistníkem a pojišťovnou [právnická osoba].

5. Ze zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 20. 4. 2023 se podává, že totožnost žalované byla ověřena cestovním pasem a že žalovaná uvedla, že příjem její domácnosti činí 36 300 Kč a její měsíční výdaje činí 2 000 Kč; v části nazvané „Čistý příjem žadatele ověřen dokumenty“ právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla možnosti: bankovní výpisy a výměr podpory. Ze zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 10. 5. 2023 se podává, že totožnost žalované byla ověřena cestovním pasem a že žalovaná uvedla, že příjem její domácnosti činí 42 100 Kč a její měsíční výdaje činí 2 000 Kč; v části nazvané „Čistý příjem žadatele ověřen dokumenty“ právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla možnosti: bankovní výpisy a výměr podpory. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] za období měsíce únor 2023 soud zjistil, že vlastníkem tohoto účtu byla žalovaná, počáteční zůstatek činil 7 975,28 Kč, konečný zůstatek činil přes 6 000 Kč (částka není dobře čitelná), celkové příjmy činily 15 306,35 Kč a celkové výdaje činily 17 481,37 Kč; z přehledu pohybů na tomto účtu soud dále zjistil, že na účet byly v uvedeném období připsány dvě platby, a to částka 3 306,35 Kč od společnosti [právnická osoba]. a částka 12 000 Kč od Úřadu práce [adresa]. Z nedatované smlouvy o nájmu bytu soud zjistil, že pronajímatel [jméno FO] pronajala nájemci [Anonymizováno] [Anonymizováno] byt č. [Anonymizováno] /7 v II. nadzemním podlaží domu č.p. [Anonymizováno] /11 na [Anonymizováno] [adresa] s tím, že nájem se sjednává na dobu od 1. 11. 2022 do 31. 1. 2023 s možností automatického prodloužení do 31. 10. 2023, za měsíční nájemné ve výši 7 000 Kč a měsíční zálohy na úhradu plnění spojených s užíváním bytu ve výši 3 000 Kč měsíčně.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni neuhrazené pohledávky za žalovanou ze smluv č. [hodnota] a č. [hodnota]. Z tabulek umoření soud zjistil, že ke dni 3. 2. 2025 žalovaná na svůj dluh ze smlouvy č. [hodnota] uhradila celkem částku 1 000 Kč a na svůj dluh ze smlouvy č. [hodnota] neuhradila ničeho. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 a z podacího lístku se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení obou pohledávek na žalobkyni a vyzvala ji k uhrazení dlužných částek 49 150,68 Kč a 72 571,34 Kč do 10 dnů od doručení oznámení; toto oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 27. 2. 2025. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 a z podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 1. 5. 2025.

7. Z vyjádření ze dne 2. 2. 2026 a 17. 2. 2026 soud zjistil, že [právnická osoba] sdělil soudu, že nemá k dispozici žádné konkrétní údaje ohledně doručovací či jiné kontaktní adresy žalované ani ohledně jejích aktuálních majetkových a výdělkových poměrů; uvedl pouze, že pan [Anonymizováno] [Anonymizováno] v minulosti pracoval v restauraci [právnická osoba] v [Anonymizováno], je možné, že tam by mohli mít bližší informace o žalované. Z výpisu ze systému ISAS Okresního soudu v [adresa] ze dne 13. 2. 2026 soud zjistil, že žalovaná vystupuje či vystupovala pouze v jednom soudním řízení, a to v tomto řízení sp. zn. [spisová značka]. Ze sdělení ze dne 25. 5. 2026 soud zjistil, že [jméno FO] ze společnosti [právnická osoba] sdělil soudu, že mu není známa aktuální doručovací adresa žalované ani její majetková a příjmová situace.

8. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dvě smlouvy, na jejichž základě jí poskytla částky 30 000 Kč a 20 000 Kč, přičemž obě tyto částky si žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smluv. Žalovaná se zavázala dlužné částky vrátit ve splátkách spolu s poplatky ve výši 21 643 Kč a 15 469 Kč. Při uzavírání obou smluv ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalované z kopií cestovního pasu a potvrzení o přechodném pobytu, zjistila výši jejích příjmů a výdajů na základě jejího prohlášení a zaškrtla v zákaznických kartách, že k ověření majetkových poměrů žalované byly použity bankovní výpisy a výměr podpory žalované. Žalovaná v souvislosti s uvedenými smlouvami předložila právní předchůdkyni žalobkyně výpis účtu za únor 2023, z něhož vyplývaly příjmy ve výši 15 306,35 Kč a výdaje ve výši 17 481,37 Kč, kopie osobních dokladů a smlouvu o nájmu bytu uzavřenou mezi [jméno FO] jako pronajímatelem a [Anonymizováno] [Anonymizováno] jako nájemcem. Na svůj dluh z obou smluv žalovaná vrátila právní předchůdkyni žalobkyně částku 1 000 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky za žalovanou z předmětných smluv na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhů před podáním žaloby. Aktuální osobní a majetkové poměry žalované, stejně jako její aktuální adresa, se na základě dotazů na osoby, které měly být s žalovanou v kontaktu, nepodařilo zjistit.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Na základě provedeného dokazování a s ohledem na citované právní předpisy dospěl soud k závěru, že lze mít důvodně za to, že obě smlouvy o úvěru uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou, neboť žalovaná při sjednávání smluv předložila kopii svého cestovního pasu a potvrzení o přechodném pobytu na území ČR, přičemž pouhým laickým porovnáním podpisů na potvrzení o přechodném pobytu ze dne 2. 11. 2022 a na obou smlouvách a zákaznických kartách z dubna a května 2023, tj. v rozmezí přibližně půl roku, lze dojít k závěru, že tyto podpisy jsou stejné. Podpis žalované na jejím cestovním pasu je sice částečně odlišný, nicméně cestovní pas byl žalované vydán již 26. 3. 2019, tj. více než 4 roky před podpisem obou smluv o úvěru, a tudíž není nijak překvapivé, že v mezidobí se mohl podpis žalované částečně změnit. Dále soud poukazuje na skutečnost, že žalovaná při sjednávání smluv předložila právní předchůdkyni žalobkyně výpis ze svého účtu, o němž lze předpokládat, že k němu má přístup jen jeho majitel, respektive není pravděpodobné, že by k němu měla přístup osoba, která by například náhodně nalezla ztracený cestovní pas a chtěla na jeho držitele uzavřít jakoukoliv smlouvu. Dále soud poukazuje na skutečnost, že žalovaná na svůj dluh z prvního poskytnutého úvěru plnila, když právní předchůdkyni žalobkyně uhradila dne 11. 5. 2023 částku 1 000 Kč. V neposlední řadě soud poukazuje na § 574 o. z., podle něhož je třeba hledět na právní jednání jako na platné spíše než neplatné, což se uplatní i v tomto případě, týkajícím se uzavření obou smluv o úvěru.

20. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěry v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při těchto právních jednáních nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalovaná sice právní předchůdkyni žalobkyně předložila výpis ze svého účtu za měsíc únor 2023, nicméně údaje zjištěné z tohoto výpisu nekorespondují s údaji, které žalovaná vyplnila v obou zákaznických kartách: zatímco příjmy žalované doložené výpisem z účtu byly zjištěny ve výši 15 306,35 Kč, její tvrzené příjmy měly dosahovat podle zákaznických karet částek 36 300 Kč, respektive 42 100 Kč. Rozdíl v těchto výších žalovaná ničím nedoložila a právní předchůdkyně žalobkyně se evidentně s tímto stavem spokojila. Obdobná situace nastala i u výdajů: zatímco v obou zákaznických kartách je uvedena zcela nereálná částka výdajů 2 000 Kč měsíčně, z výpisu z účtu žalované vyplývá, že její měsíční výdaje dosáhly částky 17 481,37 Kč. Dále soud poukazuje na skutečnost, že podle předloženého výpisu z účtu převyšují výdaje žalované její příjmy, což rovněž nemůže vést k závěru o tom, že by žalovaná byla schopna hradit ještě navíc splátky úvěrů v celkové měsíční výši 6 717 Kč. V neposlední řadě soud podotýká, že žalovaná nebyla smluvní stranou předložené nájemní smlouvy a že z této smlouvy ani z jiných okolností není zřejmé, jak tato smlouva souvisí s žalovanou, případně do jaké výše se má žalovaná podílet na hrazení nákladů spojených s nájmem bytu v celkové výši 10 000 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet oba úvěry, a proto soud posoudil obě smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatné podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, poplatcích a pojistném, jak vyplývají ze smluv.

21. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované ze smlouvy uzavřené dne 21. 4. 2023 finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, z nichž žalovaná vrátila částku 1 000 Kč, a ze smlouvy uzavřené dne 10. 5. 2023 finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, z nichž žalovaná nevrátila ničeho. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že zbývající část poskytnutých jistin úvěrů bez souvisejících poplatků z obou smluv v celkové výši 49 000 Kč žalobkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jsou neplatné a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalované k vrácení nesplacené části jistiny úvěru nadále trvá. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila obě pohledávky za žalovanou na žalobkyni. S ohledem na výše uvedené je žalovaná povinna uhradit žalobkyni zbývající dluh na obou jistinách úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 49 000 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalované k vrácení dlužné části jistin ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, soud má za to, že i v tomto případě, kdy pobyt žalované není znám, má žalovaná povinnost tvrdit a prokázat zda či do jaké míry je v jejích možnostech splnit dluh spočívající v povinnosti uhradit žalobkyni neuhrazenou část poskytnutých jistin (k tomu v podrobnostech rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025). Jedná se totiž o procesní důsledek jednání žalované, která se rozhodla vystěhovat z České republiky bez zanechání kontaktních údajů, přestože zde měla trvající smluvní závazky, v důsledku čehož se tohoto řízení aktivně osobně neúčastní. Není možné tuto situaci klást k tíži věřiteli, tj. žalobkyni, neboť ta nemá k dispozici žádné údaje o současných osobních a majetkových poměrech žalované; z logiky věci může disponovat těmito informacemi pouze sama žalovaná. K námitce opatrovnice žalované, že by mělo jít k tíži věřitele, že uzavírá smlouvu s cizincem, který nemá v České republice dlouhodobé nebo trvalé vazby, soud uvádí, že i z hlediska evropského práva je nutno zacházet s občany jiných členských zemí EU stejně jako s občany České republiky, tzn. nečinit mezi nimi rozdíly, a že věřitel si musí být vědom toho, že problém může nastat při případném vymáhacím či exekučním řízení, v němž může být zjištěno, že takový dlužník nemá dohledatelný majetek, a tudíž že přisouzená pohledávka je nedobytná (k tomu rovněž právní závěr uvedený ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, podle něhož „[…] lze uzavřít, že v poměrech projednávané věci bylo na žalované, aby v případě závěru o tom, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, z čehož plyne důsledek v podobě povinnosti k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, tvrdila a prokázala, v jaké míře je v jejích možnostech tuto povinnost splnit. Dospěly-li soudy nižších stupňů k závěru, že žalobkyně nemá právo na vrácení jistiny úvěru s ohledem na to, že netvrdila a neprokázala skutečnosti pro posouzení možnosti žalované vrátit jistinu úvěru, je jejich právní posouzení nesprávné.“). Soud proto s ohledem na výši dlužné částky a na časový prostor pro žalovanou k obstarání této částky žalované uložil, aby neuhrazenou část jistiny ve výši 49 000 Kč zaplatila žalobkyni do 30 dnů od právní moci rozsudku, neboť tato lhůta se soudu jeví jako přiměřená možnostem žalované a pro jinou lhůtu k vrácení dlužné jistiny úvěru s příslušenstvím soud neshledal důvod, neboť ani přes snahu opatrovnice žalované a soudu se nepodařilo zjistit žádné bližší informace o aktuálních osobních a majetkových poměrech žalované.

22. Pokud jde o příslušenství, soud poukazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uveřejněném pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupném na www.nsoud.cz, podle nichž je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, přičemž výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Jelikož žalovaná se tak dosud nedostala do prodlení s úhradou nesplacených částí jistin úvěrů, nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroků z prodlení z těchto jistin, a proto jí je soud nepřiznal.

23. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatků za zpracování úvěru, poplatků za komfortní a flexibilní splácení a pojistného ve výši 62 569,95 Kč soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost obou smluv jako nedůvodnou zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatků podle smluv o úvěru, protože z důvodu neplatnosti uvedených smluv nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí těchto poplatků.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 140 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení zastoupená ustanovenou opatrovnicí pro řízení, která je zároveň advokátkou (k tomu blíže v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. 27 Cdo 317/2024). Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně příslušenství kapitalizovaného k tomuto dni) částky 139 612,38 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 49 000 Kč, tj. v rozsahu 35 %, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 90 612,38 Kč, tj. v rozsahu 65 %. Míra úspěchu žalované tudíž dosáhla 30 % a v tomto rozsahu jí vznikl nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení opatrovnicí pro řízení, jež je advokátkou a jíž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 111 569,95 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 5 580 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, 2 x účast u jednání soudu) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Celkem tedy činily účelně vynaložené náklady zastoupení žalované částku 24 120 Kč, kterou je žalobkyně povinna uhradit v rozsahu 30 %, tj. částku 7 236 Kč. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř. soud žalobkyni uložil zaplatit náhradu nákladů řízení České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.