Výrok
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 52 593 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 593 Kč od 15. 6. 2023 do zaplacení.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 16 032,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného advokátky [Jméno advokátky].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 593 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , uzavřela se žalovaným dne 25. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se podle smlouvy zavázal zaplatit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 14. 6. 2023. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 22 593 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalovaný do podání žaloby neuhradil na svůj dluh ničeho.
2. Žalovaný prostřednictvím své právní zástupkyně k žalobě uvedl, že za žalovaného uhradila dne 25. 3. 2024 částku 30 000 Kč jeho družka, [jméno FO], a to převodem pod variabilním symbolem platby [Anonymizováno], jež koresponduje s variabilním symbolem platby přiděleným žalovanému. Žalovaný dále uvedl, že dle něj je výše poplatku za dobu poskytnutí úvěru od 25. 5. 2023 do 14. 6. 2023 rozporná s dobrými mravy. Zároveň si žalovaný není vědom toho, že by mu byla doručena předžalobní výzva a nejsou zde proto splněny podmínky pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 25. 5. 2023 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 22 593 Kč. Částka byla žalovanému vyplacena na jeho bankovní účet. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru obsahuje stejné informace jako smlouva.
4. Z výpisu z účtu č. [hodnota] -[Anonymizováno] za období května 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 25. 5. 2023 na účet žalovaného č. [č. účtu] částku 30 000 Kč s popisem „zapujcka [Anonymizováno] “.
5. Z potvrzení o platbě ze dne 3. 2. 2025 bylo zjištěno, že [jméno FO] uhradila částku 30 000 Kč ve prospěch účtu č. [č. účtu], pod variabilním symbolem [var. symbol]. Z kopie e-mailu na č. l. 23 předloženého žalovaným plyne, že spol. [právnická osoba], potvrdila, že ke dni 15. 5. 2024 uhradil žalovaný částku 30 000 Kč. Jmenovaná společnost pak vyzývá žalovaného, aby uhradil dalších 53 152 na účet [č. účtu], pod variabilním symbolem [var. symbol]. Dle dalších doložených listin jejichž název je Informace o zpracování osobních údajů pak společnost [právnická osoba], spolupracuje se společností [právnická osoba]., jako partner (jsou oprávněni jim předat osobní údaje klientů). U jednání pak žalovaný uvedl, že jeho rodné číslo je , RČ6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2024 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2024 a z podacího lístku vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a požádala o uhrazení dlužné částky do tří dnů od doručení oznámení.7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů.12. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalované jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18.13. Žalobkyně soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovanou, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný nicméně naopak prokázal, že danou částku v plné výši právní předchůdkyni žalobkyně vrátil prostřednictvím bankovního účtu své družky. Z e-mailové komunikace pak bylo zjištěno, že platbu zaslal na účet, který mu zřejmě sdělila inkasní společnost [právnická osoba] Platbu žalovaného pak dostatečně identifikuje variabilní symbol, který se shoduje s jeho rodným číslem. Soud má tedy za prokázané, že žalovaný prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně vrátil v plné výši 30 000 Kč. Žalobkyni tedy nesvědčí právo na vydání bezdůvodného obohacení, jelikož žalovaný danou finanční částku, o kterou se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatil této také vydal. Nutno dodat, že ještě před uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní.14. Z výše uvedených důvodů proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 032,25 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 593 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, obrana, účast na jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 9. 2025 náhrada 2 228,98 Kč za 184 ujetých km v částce 1 328,98 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,1 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 225 Kč ve výši 2 777,25 Kč a náhrada doloženého hotového výdaje – parkování dne 15. 9. 2025 ve výši 30 Kč podle § 13 a. t.