Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 999 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 999 Kč od 15. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 8 389 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 389 Kč od 15. 2. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 283 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta , Jméno advokáta
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Jihlavě dne 10. 6. 2025 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 29 388 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 3. 8. 2024 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota] na částku 21 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit společně s úrokem ve výši 1 722 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 1 904 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou bylo sjednáno právo žalobkyně na zesplatnění, k čemuž došlo dopisem žalobkyně ze dne 11. 11. 2024. Dluh žalované z této smlouvy činí 29 388 Kč s příslušenstvím, nezaplacenými poplatky za poskytnutí úvěru, účelně vynaloženými náklady, smluvními pokutami. Věřitel posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr vyhodnocením údajů z rejstříků [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], dále na základě scoringového modelu. Žalovaná byla na možnost podání žaloby upozorněna ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 3. 8. 2024 bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná spolu uzavřela smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 21 000 Kč. Dále si strany sjednaly v souvislosti s úvěrem poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 693 Kč a úrokovou sazbu ve výši RPSN 49,1% s tím, že žalovaná celkově uhradí žalobkyni částku 28 896 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách. Smlouva byla za dlužníka podepsána kódem, který byl zaslán věřitelkou na telefonní číslo [tel. číslo] 3. 8. 2024.
4. Předžalobní výzvou ze dne 31. 1. 2025 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 14. 2. 2025; z podacího lístku vyplývá, že tato byla odeslána dne 3. 2. 2025.
5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Věřitel jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřeli dne 3. 8. 2024 smlouvu, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 21 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a s dalšími poplatky splatit v 24 měsíčních splátkách. Žalobkyně ke svému tvrzení o zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnuté úvěry nenavrhla žádný důkaz. Tím, že se nedostavila k jednání, připravila se o možnost být poučena o neunesení důkazního břemene v tomto rozsahu. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by svůj závazek ze smlouvy řádně a včas splnila, učinil soud závěr, že žalovaná žalobkyni poskytnuté finanční prostředky zcela nevrátila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 31. 1. 2025.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, jeli spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle § 1879 odst. 2 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi původním věřitelem a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť původní věřitel žalované poskytl úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z její označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se věřitel snažil ověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, ke svým tvrzením však dílčí dokumenty nepředložila. Soud proto uzavírá, že se věřitel spokojil s pouhým tvrzením žalované ohledně příjmů i výdajů. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že věřitel nesplnil řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a proto soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovanou dne 3. 8. 2024 jako neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou i v případě této smlouvy absolutně neplatná ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
11. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalované byla poskytnuta částka 21 000 Kč. Žalovaná na tento svůj dluh uhradila 1 Kč. Celkový dluh žalované vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 20 999 Kč. Žalovaná v řízení nijak netvrdila, a tedy ani neprokázala, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni zcela vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi věřitelem a žalovanou je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor věřitele bezdůvodně obohatila, neboť jí věřitel plnil z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že věřitel platně a účinně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 21 000 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby tuto částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
12. Soud s ohledem na § 87 odst. 1 a odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru (s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) zamítl část žaloby ohledně požadovaného úroku z prodlení v zákonné výši. Zatímco standardní bezdůvodné obohacení je zásadně splatné na základě jednostranné výzvy věřitele, k čemuž došlo výzvou odeslanou žalované dne 12. 11. 2024. Lhůta pro zaplacení byla stanovena na 30 dnů a konec této lhůty by připadl na neděli 15. 12. 2024. Lhůta splatnosti se tak o jeden den posunula a první den prodlení žalované s úhradou dluhu nastal dne 17. 12. 2024. K tomuto dni činil zákonný úrok z prodlení 12,75% ročně.
13. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného smluvního úroku, poplatku za administrativní činnost, účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuty soud s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy zamítl, a to z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru.
14. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně při zohlednění příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí dosáhla úspěchu v rozsahu 71,45 %, naopak žalovaná byla úspěšná v rozsahu 28,55 %. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 42,9 %. Náklady žalobkyně představují částku 2 991 Kč (soudní poplatek ve výši 1 176 Kč, náhrada zastoupení za tři úkony po částkách 400 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a. t., tři režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za DPH z uvedených částek odměny a režijního paušálu. Při zohlednění částečného úspěchu tak žalobkyni náleží na náhradě nákladů řízení částka 1 283 Kč.