4 C 161/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 104 535,27 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba]., uzavřela se žalovanou dne 26. 10. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se dle smlouvy zavázala úvěr splatit spolu s úrokem a dalšími případnými platbami. Žalovaná však poskytnutý úvěr nehradila řádně a včas, a tak právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni 1. 2. 2024 zesplatnila. Žalovaná tak dluží na jistině částku 97 371,80 Kč, na řádném úroku z prodlení částku 3 606,1 Kč a na úroku z prodlení částku ve výši 3 557,37 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 4. 2024 s účinností od 1. 5. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalovaná ani přes zaslanou předžalobní upomínku na dluh nezaplatila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že jako úvěrující banka je uvedena právní předchůdkyně žalobkyně a jako úvěrovaný klient je zde označena žalovaná. Smlouva je datována k 26. 10. 2022. Strany se ve smlouvě dohodly, že právní předchůdkyně poskytne žalované úvěr v celkové výši 100 000 Kč, kdy částka 68 776 Kč bude užita ke konsolidaci dluhů uvedených ve smlouvě. Zbývající prostředky byly půjčeny bez účelu. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 008 Kč. Smluvní strany si dohodly úrokovou sazbu ve výši 17, 99 % ročně. Součástí smlouvy jsou i všeobecné podmínky a ceník. Smlouva obsahuje i možnost zesplatnění celého úvěru v případě, kdy se žalovaná dostane do prodlení 3 měsíců se zaplacením jedné splátky nebo kdy dojde k prodlení zaplacení dvou splátek. Písemnou smlouvou ze dne 30. 4. 2024, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.

4. Z dokumentu „podklady pre súdne konanie“ soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh zaplatila částku 2 628,20 Kč.

5. K ověření úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že bonitu žalované zkoumala z insolvenčního rejstříku, informací z CBCB či ze záznamů o exekučním řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala i to, zda žalovaná má i jiné úvěry. Bylo zjištěno, že žalovaná má 7 dalších úvěrů, které však byly zkonsolidovány poskytnutým úvěrem od právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná uvedla, že má příjem ve výši 15 015 Kč, kdy právní předchůdkyně žalované toto ověřila potvrzením ČSSZ. Dále žalovaná uvedla, že má výdaje ve výši 5 000 Kč na bydlení. Banka stanovila výdaje žalované na částku 9 261 Kč měsíčně.

6. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3. 2. 2024 soud zjistil, že dne 1. 2. 2024 došlo ke zesplatnění celého úvěru. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2024 soud zjistil, že tím právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 5. 2024 bylo zjištěno, že tou byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 104 535,27 Kč do 10 dnů od odeslání výzvy. Žalovaná neuhradila ničeho.

7. Z provedeného dokazování soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 100 000 Kč. Částka byla úročena sazbou uvedenou ve smlouvě a žalovaná se zavázala částku vrátit společně s úroky a s poplatky. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku ve výši 2 628,20 Kč. Žalovaná se s platbou dalších splátek dostala do prodlení, a proto byl úvěr ke dni 1. 2. 2024 zesplatněn. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru. Soud má z provedeného dokazování za to, právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, kdy z jejího zjištění vyplynulo, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. Žalobkyně tuto skutečnost doložila potvrzením od ČSSZ o výši jejího měsíčního příjmu. Výši výdajů zjistila právní předchůdkyně žalobkyně ze statického modelu. Soud má tak za to, že právní předchůdkyně žalobkyně měla dostatečnou představu o příjmech i výdajích žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně dostála svému závazku poskytnout žalované peněžní prostředky a v souladu se smlouvou jí vznikl nárok na splacení jistiny úvěru a úroku ze strany žalované. Žalovaná svoji povinnost vrátit poskytnuté prostředky spolu s příslušenstvím nesplnila a nesplatila zbytek úvěru ani poté, co byl prohlášen za zesplatněný, a tak byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky. Jelikož žalovaná netvrdila a neprokázala, že svůj zbývající dluh žalobkyni uhradila, případně že tento dluh zanikl či byl převeden na jiného, její dluh v žalované výši trvá, a proto je žaloba důvodná co do dlužné částky ve výši 104 535,27 Kč. Soud žalobě vyhověl i v rozsahu žalobkyní požadovaných smluvních úroků a úroků z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny úvěru, neboť prodlení žalované nadále trvá a žalovaná na svůj dluh po podání žaloby neuhradila ničeho. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 31 467,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 182 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t. 2024 ”) z tarifní hodnoty 104 535,27 Kč sestávající z částky 5 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), a. t. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), z částky 5 300 Kč za jeden úkon dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t. 2025) (účast na jednání soudu dne 6. 1. 2025) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. 2024, a jedné paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. 2025 a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 22 550 Kč ve výši 4 735 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro stanovení jiné lhůty k plnění soud neshledal důvod.

Odůvodnění

Při přepisu shora specifikovaného rozhodnutí došlo ke zjevné nesprávnosti patrné i z obsahu spisu.Soud proto v souladu s ustanovením § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vztažmo k ustanovení § 167 odst. 2 o. s. ř. uvedenou zjevnou nesprávnost tímto usnesením opravil.