Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

4 C 175/2024

Soud: Okresní soud v JihlavěDatum rozhodnutí: 6. 1. 2025Č. j.: 4 C 175/2024-17Soudce: Mgr. Jan CejpekAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 11. 3. 2025Předmět řízení: o 37 114 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSJI:2025:4.C.175.2024.1
vzájemné plněnísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 300 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 18 814 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 37 114 Kč od 3. 7. 2024 do 23. 7. 2024, dále z částky 18 814 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 37 114 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 9. 5. 2023 smlouvu o úvěru na částku 41 814 Kč, skládající se z jistiny ve výši 23 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 18 814 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet týdenními splátkami ve výši 697 Kč. Dle smluvních podmínek se v případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 4 700 Kč. Žalobkyně uvedla, že i přes výše uvedené považuje jako datum splatnosti den 2. 7. 2024, tedy den, kdy měl být celý úvěr doplacen. Žalovaný je tedy v prodlení s platbou od 3. 7. 2024. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného závazek splácet, a to kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou rodného čísla, kontrolou aktuálního stavu v insolvenčním rejstříku, kontrolou platební historie žalovaného u žalobkyně, kontrolou předložených dokumentů zaškrtnutých v kartě klienta a telefonní kontrolou zaměstnání.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal bez přítomnosti účastníků.

3. Dle listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 9. 5. 2023 byla tato uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně smlouvou přenechala žalovanému částku 23 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 18 814 Kč. Souhrnný poplatek se skládá z úroku ve výši 4 554 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 900 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 360 Kč. Celkem tak byl žalovaný povinen uhradit částku 41 814 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 696, 90 Kč. První splátka byla splatná dne 16. 5. 2023 a každá následující splátka pak byla splatná do konce následujícího sedmidenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že celá částka zapůjčené jistiny mu byla vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy.

4. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný žije v nájemním bydlení. Dále uvedl, že v minulosti již měl u žalobkyně sjednaný úvěr. Je zaměstnaný s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 066 Kč. V kolonce výdaje uvedl, že má měsíční výdaje s bydlením ve výši 4 872 Kč, splácí nebankovní závazky v měsíční výši 2 363 Kč a běžné výdaje byly žalovaným uvedeny jako životní minimum ve výši 4 860 Kč.

5. Z informací o smlouvě č. [hodnota] -452345 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na svůj dluh celkem částku ve výši 4 700 Kč.

6. Předžalobní výzvou z 11. 7. 2024, která byla dle podacího lístku podána k poštovní přepravě téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 7 dnů.

7. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřel smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 23 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále si strany sjednaly v souvislosti se úvěrem poplatek v celkové výši 18 814 Kč (sestávající ze součtu úroků 4 554 Kč, z odměny za zpracování a doručení úvěru 6 900 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek 7 360 Kč), celkem tedy byl žalovaný povinen vrátit z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] částku 41 814 Kč ve 60 pravidelných týdenních splátkách po 697 Kč. První splátka byla sjednána se splatností dne 16. 5. 2020. Z informací ve smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 4 700 Kč.

8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 1968 o. z., je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce příslušné smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. [spisová značka]). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil výše uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh ze smlouvy zaplatila celkem 4 700 Kč. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 18 300 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni zcela vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu žalobkyně plnila z neplatných smluv. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tak rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 300 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 24. 7. 2024 do zaplacení. Povinnost zaplacení byla stanovena ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvody.

12. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného poplatku s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy rovněž zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených poplatků, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na toto nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalovaný byla v řízení z větší části úspěšnější, náležela by mu tedy poměrná část náhrady nákladů řízení. Protože však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že se mu nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací