4 C 224/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 54 865,65 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 27. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a dne 12. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] se společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), na jejichž základě byly žalované poskytnuty částky 12 000 Kč a 13 000 Kč které si žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smluv. Ve smlouvě ze dne 27. 8. 2023 se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 52 týdenních splátkách po 458 Kč i částku 11 787 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 965 Kč, z pojistného ve výši 1 924 Kč, z administrativního poplatku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 398 Kč. Ve smlouvě ze dne 12. 9. 2023 se zavázala žalovaná vrátit v 52 týdenních splátkách i poplatek ve výši 12 484 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 463 Kč, z administrativního poplatku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 597 Kč. Žalovaná však své dluhy řádně neuhradila, na svůj dluh ze smlouvy ze dne 27. 8. 2023 zaplatila celkem 2 400 Kč a na svůj dluh ze smlouvy pouze celkem 1 100 Kč. Žalobkyně následně svou žalobu změnila tak, že po žalované domáhala ještě smluvních pokut ve výši 6 500 Kč, pokud jde o smlouvu č. [hodnota] a 6 000 Kč, pokud jde o smlouvu č. [hodnota]. Usnesením pak byla změna žaloby v tomto smyslu připuštěna. S účinností ke dni 21. 10. 2024 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni a žalované postoupení pohledávek oznámil dopisem. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

2. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 27. 8. 2023 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s touto půjčkou poplatek ve výši 9 863 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 5 965 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 398 Kč a doplňkové pojištění s pojistným ve výši 1 924 Kč, a to vše v 52 týdenních splátkách. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 12. 9. 2023 soud zjistil, že i tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 13 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s tímto úvěrem poplatek ve výši 10 560 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 6 463 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 597 Kč a doplňkové pojištění s pojistným ve výši 1 924 Kč, a to vše v 52 týdenních splátkách. V obou smlouvách žalovaná svým podpisem potvrdila, že danou částku převzala v hotovosti při uzavření každé z uvedených smluv. V obou smlouvách je ustanovení o smluvní pokutě pro případ prodlení, dle něhož má úvěrující v případě prodlení úvěrovaného právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

3. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 10 000 Kč. Uvedla, že vyživuje jednu osobu, pracuje jako dělnice u [jméno FO], její pravidelný čistý měsíční příjem je 24 345 Kč a celkový příjem domácnosti 47 045 Kč. V kolonce odhadované měsíční výdaje pak žalovaná uvedla částku 2 000 Kč. Dále je zde zaškrtnuto políčko, že příjem žadatelky (žalované) byl ověřen dle pracovní smlouvy. V podstatě shodné informace pak obsahuje i druhá doložená zákaznická karta – žádost os spotřebitelský úvěr, s tím rozdílem, že příjem žadatelky činí 23 150 Kč, celkový příjem domácnosti činí 45 950 Kč, odhadované měsíční výdaje jsou 1 500 Kč a interní splátky PF činí 2 015 Kč, příjem žalované pak byl ověřen dle zaškrtnutého políčka i výplatními páskami.

4. Z tabulek umoření je pak patrné, že na dluh ze smlouvy č. [hodnota] žalovaná zaplatila celkem 1 100 Kč a na dluh ze smlouvy č. [hodnota] žalovaná zaplatila celkem 2 400 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovanou na žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024 se podává, že právní předchůdce žalobkyně žalované oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni a požádal ji o uhrazení dlužných částek 28 246,68 Kč a 24 843,11 Kč do 10 dnů od doručení oznámení. Oznámení bylo odesláno dne 11. 11. 2024. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 2. 2025 a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 5. 3. 2025.

7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o úvěru, na jejichž základě jí poskytla částky 12 000 Kč a 13 000 Kč, které si žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smluv. Žalovaná se zavázala dlužné částky vrátit ve splátkách spolu s výše uvedenými poplatky. Následně postoupila společnost [právnická osoba] své pohledávky za žalovanou na žalobkyni, přičemž toto postoupení bylo žalované řádně písemně oznámeno a rovněž byla před podáním žaloby písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky.

8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů.

13. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovanou, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši celkem 25 000 Kč. Žalovaná na tento svůj dluh splatila pouze 3 500 Kč. Celkový dluh žalované vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 21 500 Kč. Žalovaná v řízení nijak netvrdila, a tedy ani neprokázala, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni nebo její právní předchůdkyni zcela vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalované je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť jí právní předchůdkyně žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůta soud neshledal důvod.

14. V tomto řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla k vrácení bezdůvodného obohacení vyzvána výzvou odeslanou zástupcem žalobkyně dne 11. 11. 2024. Po uplynutí doby nutné k dojití zásilky podle § 573 o. z. a započítání desetidenní lhůty k plnění ve výzvě, se žalovaná ocitla v prodlení, a proto byl žalobkyni od 26. 11. 2024 přiznán nárok na úroky z prodlení v zákonné výši.

15. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného poplatku a smluvních úroků s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených poplatků, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku. Shodně pak soud posoudil i žalovaný nárok na smluvní pokuty.

16. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala celkem částky 54 865,65 Kč s dalším příslušenstvím; úspěšná však byla pouze co do částky 23 828,18 Kč, včetně kapitalizovaných úroků z prodlení, tedy z méně než 50 %. Žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky v řízení úspěšnější a náležela by ji tedy náhrada nákladů řízení, avšak žalované v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.