Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 194,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 49 194,36 Kč od 20. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 2 027,51 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 141,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 514,60 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 51 221,87 Kč od 2. 2. 2025 do 19. 2. 2025, z částky 2 027,51 Kč od 20. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 49 194,36 Kč od 2. 2. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna[Anonymizováno] zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17 528,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], , tituly za jménem
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 51 221,87 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 24. 10. 2017 se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr do úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit společně s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná nehradila splátky včas, a tak právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila celý úvěr ke dni 30. 11. 2024. Žalovaná tak dluží celkem částku ve výši 56 878,24 Kč, kdy částka 49 194,36 Kč je neuhrazená jistina, částka 4 514,60 Kč je úrok z úvěru, částka 1 141,77 Kč jako úrok z prodlení a částka 2 027,51 Kč jako poplatky. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 1. 2025, účinnou ke dni 1. 2. 2025 postoupena na žalobkyni. Na svůj dluh nezaplatila žalovaná ničeho i přestože k tomu byla žalobkyní vyzvána.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač ji byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se předem omluvila.
3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] zjistil, že jako úvěrující banka je uvedena právní předchůdkyně žalobkyně a jako úvěrovaný klient je zde označena žalovaná. Smlouva je datována k 24. 10. 2017. Strany se ve smlouvě dohodly, že právní předchůdkyně poskytne žalované úvěr do celkové výše uvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč. Součástí smlouvy jsou i všeobecné podmínky a ceník. Smlouva obsahuje i možnost zesplatnění celého úvěru v případě, kdy se žalovaná dostane do prodlení 3 měsíců se zaplacením jedné splátky nebo kdy dojde k prodlení zaplacení dvou splátek. Písemnou smlouvou ze dne 24. 1. 2025, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.
4. Z dokumentu „podklady pre súdne konanie“ soud zjistil, že žalovaná v rámci revolvingového úvěru vyčerpala částku celkem ve výši 49 194,36 Kč.
5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2025 soud zjistil, že tím právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna věřitele byla žalované oznámena dopisem původní věřitelky ze dne 13. 2. 2025. Toto oznámení podle podacího lístku bylo odesláno dne 14. 2. 2025. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 5. 2025 bylo zjištěno, že tou byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 60 221,26 Kč do 21. 5. 2025. Tato výzva podle podacího lístku byla odeslána den 7. 5. 2025. Původní věřitelka sepsala výzvu k úhradě celé dlužné částky dne 30. 11. 2024. K tomuto podání však není připojen doklad o odeslání a soud z tohoto důvodu nespojoval s výzvou žádné důsledky.
6. Výpisem z účtu žalované u [právnická osoba]. za období od 1. 3. do 31. 8. 2022 bylo jednak prokázáno to, že žalovaná v tomto období nehospodařila s přebytky, naopak její účet vykazoval debetní zůstatky. Dále tato bankovní historii se vztahovala k období následujícímu po uzavření úvěrové smlouvy dne 24. 10. 2017 a věřitel z ní tedy nemohl v rozhodné době pro posouzení úvěruschopnosti žalované vycházet. Zásadní bylo, že z vyjádření původní věřitelky vyplynulo, že žalovaná deklarovala příjem 21 000 Kč a věřitelka měla povědomí o existujících třech kontraktech s měsíčním zatížením žalované částkou 9 026 Kč. Při zohlednění nájemného ve výši 10 300 Kč, které se opakovaně objevilo v předloženém výpisu z účtu, lze učinit jediný závěr, a to, že žalované s ohledem na jí deklarovaný příjem při dosavadním splátkovém zatížení prakticky žádné další prostředky na úhradu dalšího závazku nezbývaly.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, jeli spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatelka (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by poskytnutý úvěr, resp. zápůjčky podle terminologie užívané občanským zákoníkem, měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti takové smlouvy je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. [spisová značka], a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka]). Soud na základě provedeného dokazování došel k závěru, že původní věřitelka úvěruschopnost žalované s péčí řádného hospodáře neprověřila. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a proto soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
11. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovanou, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky v celkové výši 49 194,36 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou či mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně ji plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalované plnila její právní předchůdkyně. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 49 194,36 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby tuto částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
12. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky ve výši 49 194,36 Kč podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo doručením dopisu o oznámení postoupení pohledávky. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 49 194,36 Kč od 20. 2. 2025 do zaplacení.
13. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na převažující úspěch žalobkyně byla této straně přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně má po odečtení poměrného úspěchu žalované (dle výroku II rozsudku) právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 73 %. S ohledem na tarifní hodnotu podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 51 221,87 Kč náleží žalobkyni náhrada odměny zástupce ve výši 3 180 Kč podle § 7 bod 5 a. t. za každý z následujících úkonů podle § 11 odst. 1 a. t.: 1. příprava a převzetí zastoupení, 2. předžalobní výzva, 3. sepsání návrhu, 4. sepsání doplňujícího vyjádření, 5. účast na jednání. Celkem tak náhrada odměny činila 15 900 Kč. Dále žalobkyni náleží podle § 13 odst. 4 a. t. náhrada hotových výdajů za těchto pět úkonů ve výši 450 Kč, tzn. v celkové výši 2 250 Kč. Podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. náleží žalobkyni náhrada za DPH o sazbě 21 % z částky 18 150 Kč, tzn. částka 3 811,50 Kč a dále náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 050 Kč. Celkem tak náklady žalobkyně představovaly částku 24 011,50 Kč, s ohledem na částečný neúspěch žalobkyni náleží náhrada v rozsahu 73 %, tj. částka 17 528,40 Kč.