4 C 87/2025

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 19 768 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] a.s.[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 2. 5. 2024 se žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 12 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit společně s úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, tj. se souhrnným poplatkem v celkové částce 2 340 Kč. Úvěr byl splatný dne 1. 6. 2024. Žalovaný svůj závazek řádně a včas nesplnil. Z důvodu prodlení vznikla žalovanému povinnost uhradit dále poplatek ve výši 700 Kč za administraci prodlení, dále pak se strany dohodly na zpoplatnění upomínky odeslané prostřednictvím SMS a písemných výzev, kdy žalobkyně požaduje částku 800 Kč za upomínky formou SMS a částku 1 000 Kč za písemné upomínky. Dále žalobkyně po žalovaném požaduje uhrazení smluvní pokuty ve výši 2 928 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 8. 2024 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba], které jej téhož dne postoupila na žalobkyni. Dne 20. 1. 2025 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač ji byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se předem omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 2. 5. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je zde označena jako věřitel, a žalovaný je označen jako dlužník. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 12 000 Kč, a to bankovním převodem. Žalovaný se zavázal zaplatit kromě jistiny také kapitalizovaný úrok ve výši 180 Kč. Dále se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 160 Kč. Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 14 340 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr do 1. 6. 2024. Žalovaný se ve smlouvě zavázal v případě prodlení k úhradě jednorázového poplatku za administraci ve výši 700 Kč, poplatku 30 Kč za jednu zaslanou upomínku prostřednictvím e-mailu, poplatku 50 Kč za jednu zaslanou SMS s upomínkou a poplatku 500 Kč za jednu upomínku zaslanou na adresu. Dále se žalovaný zavázal v případě prodlení uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Smlouva není podepsána. Předsmluvní formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru obsahuje totožné informace jako smlouva.

4. Z přehledu zaslaných upomínek bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala žalovanému celkem 10 ks upomínek prostřednictvím e-mailu a 10 ks upomínek prostřednictvím SMS. Dále žalobkyně zaslala žalovanému 2 upomínky na adresu.

5. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uhradila ve prospěch účtu žalovaného dne 2. 5. 2024 částku ve výši 12 000 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 20. 8. 2024 postoupila pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba], které jej téhož dne postoupila na žalobkyni. Dne 20. 1. 2025 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.

7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným na základě předchozí žádosti žalovaného dne 2. 5. 2024 smlouvu o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 1. 6. 2024. Žalovaný však úvěr řádně nehradil, když na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně tedy po žalovaném kromě jistiny požaduje dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 180 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 160 Kč, poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatek ve výši 800 Kč za upomínky formou SMS, poplatek ve výši 1 000 Kč za upomínky formou písemných výzev k úhradě. Dále pak žalobkyně požaduje po žalovanému uhrazení smluvní pokuty ve výši 2 928 Kč. Smlouvami o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě předmětného dluhu.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 22. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, jeli spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by poskytnutý úvěr, resp. zápůjčky podle terminologie užívané občanským zákoníkem, měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti takové smlouvy je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se právní předchůdkyně žalobkyně snažila ověřit schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jak bylo v případě posuzovaní úvěruschopnosti postupováno. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

12. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovaným, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 12 000 Kč. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. S ohledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby tuto částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

13. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky ve výši 12 000 Kč podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky od 28. 1. 2025 do zaplacení.

14. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného poplatku s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy rovněž zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených poplatků, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku.

15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 22 014 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 12 690,41 Kč, tj. ze 57,65 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 9 324,25 Kč, tj. z 42,35 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 15,3 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou právního zástupce za tři úkony právní služby ve výši 400 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 bodu 2 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, žaloby) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), režijním paušálem ve výši 300 Kč [za každý úkon právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 2 a. t.] a náhradou za daň z přidané hodnoty. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 2 615 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 15,3 %, tj. částka 400 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně a ve lhůtě tří dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.