8 C 11/2025

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 402,64 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky žalobkyně [webové stránky], na které žalovaný požádal o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaný se přihlásil do klientského profilu pomocí dvoufaktorového ověření. Žalovanému byly nejprve zpřístupněny standardní předsmluvní informace, které odsouhlasil a následně mu byl zaslán návrh smlouvy o úvěru. Tento návrh žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „[název] “. Žalovanému byly následně znění smlouvy a formulář s předsmluvními informacemi zaslány na jím uvedenou emailovou adresu. Ke splnění povinnosti před poskytnutím úvěru řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného žalobkyně tvrdila, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným (např. celkový počet osob žijících s žalovaným ve společné domácnosti, pravidelné měsíční výdaje žalovaného, čisté měsíční příjmy žalovaného), ale sama také zjišťovala kredibilitu žalovaného (např. ověřením příjmů žalovaného oproti výpisům z účtu, lustrací ve veřejně dostupných registrech jako centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů a v registru bankovních a nebankovních klientských informací). Žalobkyně tímto způsobem zjistila dostatečný měsíční příjem žalovaného, který mu umožňoval řádné splácení poskytnutého úvěru. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 30 000 Kč s možností postupného čerpání. Tento úvěr byl vyplacen na účet žalovaného č. [č. účtu], a to dne [datum] v částce 1 500 Kč a dne [datum] v částce 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími sjednanými poplatky. V tomto směru žalobkyně uvedla, že žalovaný si sjednal další volitelné služby, a to službu [název služby] za poplatek ve výši 259,86 Kč, službu [název služby] za poplatek ve výši 329,99 Kč a [název služby] za poplatek ve výši 68,16 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na jistinu úvěru uhradil dne [datum] částku 1 500 Kč, dne [datum] částku 28,62 Kč a dne [datum] částku 8,94 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na úroky z prodlení a také na smluvní pokutu. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani k předžalobní upomínce ze dne 3. 9. 2024. Žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku v celkové výši 12 402,64 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 5 962,41 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 109,18 Kč (1,99 % z vyplacené tranše), smluvního úroku ve výši 6 031,11 Kč (0,866 % denně z nesplacené jistiny), poplatku za službu [název služby] ve výši 76,86 Kč, poplatku za službu [název služby] ve výši 150,47 Kč, poplatku za službu [název služby] ve výši 20,16 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 52,45 Kč vypočtenou se sazbou 0,1 % denně ze zůstatku úvěru za období od 29. 12. 2023 do 28. 3. 2024. Žalobkyně jako příslušenství pohledávky požaduje úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 319,08 Kč od 10. 4. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji neúčast u jednání soudu omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s o. s. ř.

3. Z dokumentu označeného „[název] č. [hodnota] “ soud zjistil, že za účastníky smlouvy je označena žalobkyně (jako věřitelka) a žalovaný vystupující jako „klient/dlužník“. Žalovaný je identifikován jménem a příjmením, adresou trvalého pobytu, rodným číslem, telefonním číslem, emailovou adresou ([e-mail]) a číslem bankovního účtu [IBAN]. Dle textu dokumentu se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému úvěr až do výše 5 000 Kč, resp. do výše úvěrového rámce ve výši 30 000 Kč. Úvěr může být čerpán postupně i opakovaně. Žalovaný se měl zavázat splatit tento úvěr spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 %, úrokem ve výši 0,866 % denně a dalšími poplatky. Celý úvěr byl splatný do [datum]. Smlouva nebyla žalovaným podepsána. Na konci dokumentu je uvedeno datum [datum]. Součástí smlouvy mají být Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Přiložen byl také souhlas se zpracováním osobních údajů a předpis denních splátek. Parametry úvěru jsou shodně popsány také v dokumentu označeném „[název] “.

4. Dle nikým nepodepsaného dokumentu označeného jako „[název] “ měla být identita žalovaného ověřena prostřednictvím služby [název služby] k bankovnímu účtu č. [č. účtu].

5. Podle výpisu o posouzení úvěruschopnosti žije žalovaný sám v domácnosti. Měsíční výdaje činí na půjčky [částka], na bydlení [částka] a na ostatní nezbytné záležitosti [částka]. Ověřený příjem je uveden ve výši [částka], takže disponibilní měsíční příjem při zohlednění rezervy činí [částka]. V dokumentu zpracovaném žalobkyní a označeném jako „[název] “ je uvedena jako ověřený příjem částka [částka]. Obecný postup posuzování schopnosti splácet je popsán v interním dokumentu žalobkyně označeném „[název] “.

6. Podle sdělení [právnická osoba] je bankovní účet č. [č. účtu] veden ve prospěch žalovaného. Dle přehledu transakcí byla ve prospěch účtu žalovaného poukázána s variabilním symbolem [var. symbol] dne [datum] částka 1 500 Kč a dne [datum] částka 6 000 Kč. Shodná data a částky jsou uvedeny v přehledu bankovních transakcí.

7. Přípisem ze dne 3. 9. 2024 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu ve výši 12 402,64 Kč, a to do 3 dnů. Odeslání výzvy v den sepsání bylo prokázáno podacím lístkem pošty.

8. Po zhodnocení provedeného dokazování učinil soud závěr, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě níž na bankovní účet žalovaného zaslala dne [datum] částku 1 500 Kč a dne [datum] částku 6 000 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána výzva z 3. 9. 2024, podle níž měl být dluh vrácen do tří dnů.

9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 31. 12. 2023 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením musí soud konstatovat, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalovaného a odkázala na řadu úkonů, které měla učinit, včetně podrobného popisu svých principů. K jednotlivým tvrzením však nenabídla žádný důkaz (tzn. nedoložila žádný výpis z jednotlivých databází, do nichž mělo být nahlíženo). Žalobkyně tvrdil, že příjem žalovaného měl být prověřen výpisem z bankovního účtu žalovaného, který však nebyl předložen. Jaký stav bankovního účtu žalobkyně zjistila nebylo konkretizováno, ani doloženo. Žalobkyně bez dalšího nemohla vycházet pouze ze svých zaznamenaných údajů v dokumentu „[název] “, když tyto nebyly žádným způsobem aktivně ověřeny. Nebylo ani prokázáno, že by žalobkyně prověřovala i výdaje žalovaného. Přitom tvrzený rozdíl mezi příjmy a výdaji je tak velký, že lze důvodně pochybovat o správnosti všech vstupních informací, což si jednoznačně vyžádalo bližší zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila a nemohla být poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř., když toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto smlouva o úvěru byla posouzena jako neplatná dle ustanovení § 87 ZoSÚ. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

11. Žalobkyně soudu prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 7 500 Kč a žalovaný tedy má povinnost vrátit poskytnutou jistinu. Žalovaný netvrdil, že by na jistinu cokoliv uhradil. Soud tak vycházel z nesporovaného tvrzení žalobkyně, že na jistině zbývá uhradit 5 962,41 Kč, a proto uložil žalovanému uvedenou částku žalobkyni zaplatit. Jelikož nebyl zjištěn spor o lhůtu k plnění mezi žalobkyní a žalovaným, vyšel soud z předžalobní výzvou určené lhůty splatnosti v délce tří dnů. Předžalobní výzva byla podána k poštovní přepravě dne 3. 9. 2024. Má se za to, že doručena byla třetí pracovní den (§ 573 občanského zákoníku). Lhůta k plnění žalovanému tedy uplynula dne 9. 9. 2024 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení (dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. 12,75 % ročně) z dlužné částky 5 962,41 Kč až od 10. 9. 2024 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

12. Naproti tomu soud zamítl žalobu ohledně částky 6 440,23 Kč (na kterou žalobkyně nemá nárok s ohledem na výše učiněné právní hodnocení) s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 319,08 Kč od 10. 4. 2024 do 9. 9. 2024 (neboť v této době žalovaný nebyl v prodlení), s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 356,67 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení (příslušenství k části jistiny, na kterou žalobkyně nemá nárok) a s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 5 962,41 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení (rozdíl mezi požadovaným úrokem z prodlení a zákonnou výší).

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud pro zjednodušení při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu ve věci vycházel pouze z kapitalizovaných částek. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 12 402,64 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 5 962,41 Kč, tj. z 48 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky, tj. z 52 %. Lze tedy konstatovat, že úspěch stran byl přibližně shodný, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.