Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 500 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 49 024,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 5 918,28 Kč, s úrokem ve výši 1 865,23 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 36 854,91 Kč od 28. 9. 2023 do 1. 3. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22 354,91 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,69 % ročně z částky 36 854,91 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 63 524,97 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba] (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovanou uzavřela dne 5. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo smlouvy] na částku 46 000 Kč, kterou žalované poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy. Úvěr se žalovaná zavázala splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 51 431 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 4 060 Kč do 5. 7. 2023. Souhrnný poplatek byl tvořen součtem kapitalizovaných úroků (ve výši 21,69 % ročně) z poskytnuté částky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 39 944 Kč, částkou za zpracování ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9 987 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet úvěr vyhodnocením údajů sdělených žalovanou a jejich ověřením předloženými doklady. Žalovaná svou povinnost splácet neplnila řádně, a proto byl úvěr zesplatněn k 27. 8. 2022, kdy žalovaná dlužila na jistině částku 36 854,91 Kč a na poplatku částku 26 670,06 Kč. Smlouvou ze dne 21. 9. 2023 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalovaná na úvěr uhradila do okamžiku postoupení pohledávky celkem částku 31 500 Kč. Žalovaná byla na možnost podání žaloby upozorněna ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se omluvila. Zástupkyně žalobkyně se k jednání dostavila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.
3. Výpisem z obchodního rejstříku byla doložena právní osobnost žalobkyně.
4. Soud z listiny označené jako „SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU“ zjistil, že byla sepsána dne 5. 7. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou pod číslem [číslo smlouvy]. Smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 46 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Smlouvou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně na souhrnném poplatku částku ve výši 51 431 Kč, skládající se z částky 39 944 Kč představující kapitalizovaný úrok za poskytnutý úvěr ve výši 69 % ročně, odměnou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a odměnou za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9 987 Kč. Celková částka ve výši 97 431 Kč (jistina a poplatek) měla být žalovanou uhrazena ve 24 měsíčních splátkách s tím, že 23 splátek bylo určeno ve výši 4 060 Kč a 24. splátka byla ve výši 4 051 Kč.
5. V zákaznické kartě podepsané žalovanou dne 5. 7. 2021 je uvedeno, že jde o žádost o spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. V jednotlivých kolonkách formuláře je následně vyplněno, že žalovaná žije na ubytovně, je svobodná, má jednu vyživovací povinnost a je zaměstnaná na plný úvazek u společnosti [právnická osoba] jako dělnice. Jediným příjmem žalované je příjem ze zaměstnání ve výši 16 794 Kč. Dále je vyplněno, že odhadované měsíční výdaje žalované jsou 2 700 Kč, žádné další spotřebitelské úvěry nemá. V části ověřovacích dokumentů je zatržena pouze možnost: „2 výplatní pásky“, u níž je rukou dopsáno „4, 5 2021“.
6. Z přehledu plateb (tabulky umoření) je zřejmá výše sjednaného úvěru a výše sjednané úrokové sazby. Z tabulky vyplývá, že žalovaná na dluh uhradila celkem 31 500 Kč; poslední úhrada byla učiněna dne 24. 4. 2022.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 21. 9. 2023 včetně přílohy (seznam postoupených pohledávek) soud zjistil, že na žalobkyni byla z její právní předchůdkyně postoupena pohledávka z titulu uzavřené smlouvy č. [číslo smlouvy], přičemž z čl. I odst. 1 dotčené postupní smlouvy vyplývá, že se má jednat o pohledávku ze smlouvy o úvěru se všemi právy s tím spojenými. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023, který byl dle podacího lístku odeslán 27. 10. 2023.
8. Předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2024 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 76 135,49 Kč ve lhůtě do 1. 3. 2024; z podacího lístku vyplývá, že tato byla odeslána dne 15. 2. 2024.
9. Po zhodnocení provedených důkazů učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu č. [číslo smlouvy] ze dne 5. 7. 2021, kterou se zavázala poskytnout při podpisu smlouvy hotovostní úvěr ve výši 46 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 39 944 Kč a poplatky ve výši 11 487 Kč v pravidelných měsíčních splátkách. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni písemnou smlouvou, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla vyzývána, aby dlužnou částku vrátila.
10. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
13. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při předmětném právním jednání nevystupovala jako podnikatelka (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by smlouva měla souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se právní předchůdkyně žalobkyně snažila ověřit schopnost žalované sjednaný úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, ale ke svým tvrzením nenavrhla žádný důkaz. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly její právní předchůdkyní využity i další zdroje soudu, nijak neprokázala. Současně není možné posoudit, zda z případně předložených listin byly učiněny relevantní závěry. Z provedených listin, zejména karty klienta, naopak vyplývá jednoznačná pochybnost o správnosti údajů poskytnutých žalovanou i pochybnost o schopnosti úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalované, přičemž tvrzení žalované, na které se ale nemohla právní předchůdkyně žalobkyně spoléhat, o nákladech domácnosti ve výši 2 700 Kč, je nepochybně i s ohledem na 1 vyživovací povinnost a pobývání na ubytovně nereálná. V moci právní předchůdkyně žalobkyně přitom nepochybně bylo požadovat od žalované doložení dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, či předložení úplných výpisů z bankovního účtu. Soud tedy uzavírá, že takovéto zkoumání schopnosti žalované splácet sjednaný úvěr považuje za zcela nedostatečné a nenaplňující účel tohoto institutu, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dostupný na www.nsoud.cz). Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně velmi pravděpodobně spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů i výdajů. Žalobkyně další důkazy nenavrhla ani po poučení ve smyslu § 118a o. s. ř., které jí bylo poskytnuto při jednání.
15. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, jakož i na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/20. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích či pojistném, jak vyplývají ze smlouvy.
16. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky včetně pohledávky za žalovanou a že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky v celkové výši 46 000 Kč. Žalovaná dle nesporovaných tvrzení žalobkyně a provedeného dokazování uhradila na dlužnou částku celkem 31 500 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou či mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalované plnila její právní předchůdkyně. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Jednotlivé úhrady byly původně rozděleny mezi jistinu a poplatky; s ohledem na shora uvedený závěr soud tuto částku započetl v celém rozsahu na jistinu. To pak znamená, že bezdůvodné obohacení vzniklé v souvislosti se smlouvou činí 14 500 Kč (vydáno bylo 46 000 Kč, ze strany žalované pak došlo k úhradě částky 31 500 Kč). Podle předžalobní výzvy měla žalovaná plnit do 1. 3. 2024, soud tedy přikročil k závěru, že žalovaná se dne následujícího dostala do prodlení. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 11,75 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dosud nevrácených částek bezdůvodného obohacení za dobu od 2. 3. 2024 do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství, musela být žaloba s ohledem na shora učiněné závěry jako nedůvodná zamítnuta.
17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala (včetně v žalobě kapitalizovaných úroků z prodlení) částky 84 510,65 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 15 596,93 Kč, tj. z 18,46 %; žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 68 913,72 Kč, tj. ze 81,54 %, a náleží jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 63,08 % Protože však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že jí právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.