Výrok
I. Manželství [Jméno navrhovatelky], rozené [rodné přijmení], narozené [Datum narození navrhovatelky], a manžela jménem [Jméno manžela], narozeného [Datum narození manžela], uzavřené dne [datum] před [adresa], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Česká republika – Okresní soud v [adresa] nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Manželka se návrhem domáhala rozvodu manželství uzavřeného dne [datum]. Z manželství se narodil dosud nezletilý syn [jméno FO], narozený [datum]. Podle navrhovatelky je manželství pouze formálním svazkem. Při jednání soudu pak doplnila, že příčiny rozvratu manželství spatřuje v rozdílnosti vyznávaných náboženství, která se projevuje ve výchově nezletilého syna, v jiných životních hodnotách, cílech a prioritách. U navrhovatelky vyprchala citová náklonnost a došlo k odcizení.
2. Manžel se k tomuto návrhu připojil.
3. Soud se nejprve zabýval otázkou pravomoci. Soud vycházel z čl. 3 písm. a) bod i) Nařízení Rady (EU) [spisová značka] z [datum], o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (nařízení Brusel II ter), z něhož vyplývá pravomoc soudu ČR, pokud mají oba manželé obvyklý pobyt na území ČR. Z vyjádření obou manželů vyplývá, že jejich obvyklý pobyt ke dni zahájení řízení byl v [adresa]. Proto soud učinil závěr o své mezinárodní příslušnosti (pravomoci).
4. Pokud jde o rozhodné právo, je s odkazem na ustanovení § 50 odst. 1 ve spojení s § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v účinném znění, na místě aplikovat české právo, neboť oba manželé jsou občany různých států, ale obvyklý pobyt, jak již výše bylo uzavřeno, mají na území ČR.
5. Z listinných důkazů, výslechu účastníků a jejich shodných tvrzení vzal soud za prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před [adresa]. Z manželství se narodilo jedno dítě, a to nezl. [jméno FO], nar. [datum]. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], byla schválena dohoda uzavřená mezi rodiči ohledně výchovy a výživy nezletilého dítěte pro dobu po rozvodu.
6. Dle shodných výpovědí se manželé seznámili v roce 2011 na dovolené v [adresa]. Nejprve byli v písemném kontaktu a navrhovatelka navštívila manžela několikrát v [adresa]. V roce 2014 se manžel přestěhoval do ČR. Po uzavření manželství se narodil nezletilý syn. Syn snáší rozchod dobře a manželé jsou schopni se dohodnout o záležitostech, které se ho dotýkají. Příčiny rozchodu manželé shodně spatřovali v odlišnosti vyznávaných náboženství, která se projevuje ve výchově nezletilého syna, v jiných životních hodnotách, cílech a prioritách. Obnovení manželského soužití navrhovatelka vyloučila a manžel prohlásil, že nebude jednat proti přání navrhovatelky.
7. Navrhovatelka vnímala od počátku manželství různé příkazy a zákazy ze strany manžela, ale v důsledku zamilovanosti je tolerovala. Ke změně postoje došlo před asi 2 roky. V lednu 2025 se navrhovatelka odstěhovala ze společné domácnosti.
8. Manžel připustil, že navrhovatelce zakazoval nosit určité oblečení a více žárlil, neboť navrhovatelku stále má rád.
9. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, manželství účastníků může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.
10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že manželství účastníků neplní žádnou ze svých funkcí, je pouze formálním svazkem, a nelze předpokládat, že by mohlo dojít k nápravě narušených vztahů a obnovení manželského soužití; je tedy dán rozvrat manželství. Příčiny rozvratu manželství spatřuje soud na straně obou účastníků řízení, a to v odlišnosti vyznávaných náboženství, která se projevuje ve výchově nezletilého syna, v jiných životních hodnotách, cílech a prioritách. Jelikož soud nezjistil žádnou z překážek bránících rozvodu manželství podle ustanovení § 755 odst. 2 občanského zákoníku, když ohledně nezletilého syna jsou účastníci schopni se dohodnout, žalobě vyhověl a manželství účastníků rozvedl.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení ve statusových věcech manželských.Pokud jde o náklady státu, které vzniknou v souvislosti s jmenováním tlumočníka, je na místě, aby tyto nesla ČR, neboť jmenováním bylo zajištěno právo manžela jednat ve své mateřštině.