Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

8 C 42/2024

Soud: Okresní soud v JihlavěDatum rozhodnutí: 3. 9. 2024Č. j.: 8 C 42/2024-33Samosoudce: Mgr. Radek PavlačkaAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 14. 11. 2024Předmět řízení: o 32 844 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSJI:2024:8.C.42.2024.1
bezdůvodné obohacenínájem bytuvzájemné plněnísmlouva o úvěruelektronický podpissmlouva nájemní
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (37) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 899 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 899 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 945 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 28 063 Kč od 26. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 063 Kč od 26. 11. 2023 do 6. 12. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 164 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 698,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění jejího doplnění domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní dne 18. 4. 2023 částku 30 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroků ve výši 27,28 % ročně, které byly částečně kapitalizovány na částku 1 877 Kč, nákladů vymáhání ve výši 300 Kč a úroků z prodlení, a dále smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a 1 107 Kč. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který byl v částce 27 500 Kč vyplacen na bankovní účet žalovaného a v částce 2 500 Kč jako odměna zprostředkovateli. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peníze a zaplatit úrok ve výši 16 000 Kč, a to ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to úhradou verifikační platby ve výši 1 Kč. Žalobkyně uplatňuje žalobou také nárok na úhradu nákladů uplatnění ve výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč (za 3 odeslané upomínky po 499 Kč) a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 29 940 Kč za dobu od 26. 11. 2023 do 1. 1. 2024 ve výši 1 107 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka, ale žalovaná dosud žalobou uplatněnou pohledávku neuhradila. Úvěruschopnost žalované byla ověřena informacemi poskytnutými žalovanou podloženými výplatními páskami, lustrací v dostupných databázích, nájemní smlouvou a prohlášením spoluuživatele bytu. Žalovaná měla splácet další úvěry u [jméno FO], a.s. (částkou 2 000 Kč měsíčně), [právnická osoba] (částkou 1 000 Kč měsíčně) a [Anonymizováno] (částkou 1 000 Kč měsíčně); při zohlednění těchto údajů došla žalobkyně k závěru, že žalované i při zohlednění splátek poskytovaného úvěru zbyde k dispozici částka 8 990 Kč měsíčně. Žalobkyně dále vycházela z normativních nákladů a existenčního a životního minima, přihlížela též ke statistikám rodinných účtů a časových řad výdajů, kdy za použití těchto údajů došla k závěru, že žalované při zohlednění splátek poskytovaného úvěru zbyde k dispozici částka 261 Kč měsíčně.

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila, aniž by se omluvila. K jednání se nedostavila ani žalobkyně, která se prostřednictvím svého zástupce omluvila.

3. Právní osobnost žalobkyně byla doložena výpisem z obchodního rejstříku, podle něhož žalobkyně mimo jiné podniká v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů. Podle výpisu ze seznamu České národní banky je žalobkyně oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry.

4. Z dokumentu označeného jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] “ soud zjistil, že žalobkyně je označena jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovány. Žalobkyni měl zastupovat jako zprostředkovatel [jméno FO], místem podnikání [adresa], IČ [IČO]. Žalovaná je identifikována jménem a příjmením, rodným číslem, číslem OP, místem bydliště, telefonním číslem, e-mailovou adresou a bankovním účtem č. [č. účtu]. Smlouvou se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být v částce 2 500 Kč vyplacen zprostředkovateli jako provize na bankovní účet č. [č. účtu] a ve zbytku poukázán na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná se dle textu zavázala vrátit žalobkyni částku 46 000 Kč ve 40 pravidelných měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Ve smlouvě je sjednán úrok ve výši 27,28 % ročně. Ve smlouvě je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každý případ prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Smlouva ani úvěrové podmínky nejsou opatřeny žádným podpisem, k oběma je připojena poznámka (formou připojených stránek) o tom, že do systému byly dokumenty vloženy [jméno FO]. U jména žalované v závěru smlouvy je poznámka, že smlouva byla žalovanou podepsána verifikační platbou ve výši 1 Kč. V části „místo pro ověřovací doložku podpisu zákazníka“ není připojena žádná doložka, prostor je ponechán prázdný. Rozpis splátek je obsažen v tabulce umoření. Ke smlouvě byl také připojen formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje shodné informace jako smlouva; ani tento formulář není nikým podepsán.

5. V dokumentu „posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ke smlouvě č. [hodnota] je k osobě žalované vyplněno, že její příjem činí 27 000 Kč, příjmy domácnosti pak 65 000 Kč. V části „výdaje spotřebitele“ je uvedeno bydlení v podnájmu s úhradou 8 000 Kč, k tomuto je dále ručně připsáno „15 500 Kč nájem – 8 000 Kč prohlášení“. Žalovaná měla dále splácet úvěry částkou 4 000 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji žalované pak činil 15 000 Kč. Žádné vyživované osoby nebyly k žalované vyplněny. Dále je v dokumentu vyplněno, že žalovaná žije v Praze, normativní náklady na bydlení činí 16 729 Kč, životní minimum 4 860 Kč a nezabavitelná částka 14 393 Kč. V nepodepsaném dokumentu „čestné prohlášení o závazcích“ jsou k poměrům žalované uvedeny shodné informace. Z výplatních pásek žalované u společnosti [právnická osoba], za období února a března 2023 vyplývá, že její čistý měsíční příjem činil 25 072 Kč, po přičtení stravenkového paušálu jí bylo na účet vyplaceno v průměru 27 172 Kč. Dle nájemní smlouvy ze dne 1. 9. 2018 uzavřené mezi [tituly před jménem] [jméno FO] jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem se žalovaná zavázala za nájem bytu o velikosti 2+kk v Praze hradit nájemné 15 500 Kč měsíčně a dále platbu 2 700 Kč coby zálohy na služby zajišťované správcovskou společností; další služby (zejm. elektřinu) si měla žalovaná zajistit samostatně. Nájem byl uzavřen na dobu neurčitou, se žalovanou měl v domácnosti bydlet [jméno FO]. Z prohlášení [jméno FO] ze dne 20. 4. 2023 pak vyplývá, že tento se měl z důvodu spoluužívání nájemního bytu spolupodílet na nájemném žalované částkou 8 000 Kč měsíčně. Žalovaná neprocházela lustrací v insolvenčním rejstříku ani v Centrální evidenci exekucí. Z Credit reportu REPI ze dne 19. 4. 2023 vyplývá, že žalovaná měla k tomuto dni aktivní jeden spotřebitelský úvěr vzniklý dne 22. 3. 2023, jehož zbývající částka činila k 18. 4. 2023 108 056 Kč. Z dokumentu označeného jako „tabulka umoření“ je zřejmý plán rozložení splátek úvěru na úhradu úroků a jistiny.

6. Z dokumentu „Statistika rodinných účtů“ vyplývá, že pro rok 2016 činily čisté peněžní příjmy na osobu při dvoučlenné domácnosti s pracujícími členy bez dětí celkem 225 232 Kč a spotřební vydání 166 137 Kč. Dle statistiky výdajů domácností pak mezi lety 2016 a 2021 došlo k nárůstu výdajů o 474 010 mil. Kč.

7. Podle listiny označené jako „Bonita smlouvy“ uhradila žalovaná na dluh ze smlouvy dne 20. 4. 2023 částku 1 Kč a poté ve čtyřech splátkách po 1 150 Kč celkem částku 4 600 Kč. Podle potvrzení [právnická osoba]. ze dne 20. 4. 2023 byla dne 20. 4. 2023 ve prospěch bankovního účtu žalobkyně připsána částka 1 Kč z bankovního účtu žalované č. [č. účtu] s VS [var. symbol]. Podle potvrzení [právnická osoba]. ze dne 31. 12. 2023 byla dne 21. 4. 2023 z bankovního účtu žalobkyně odepsána ve prospěch účtu č. [č. účtu] částka 27 500 Kč s VS [var. symbol] a ve prospěch účtu č. [č. účtu] částka 2 500 Kč s VS [var. symbol].

8. Z přípisů žalobkyně z 24. 9. 2023 a 25. 10. 2023 se zjišťuje, že žalobkyně upomínala žalovanou o úhradu splátek smlouvy ve výši 1 149 Kč a 2 299 Kč. Podle prohlášení [jméno FO] ve spojení se seznamem a přehledem měly být přípisy odesílány obyčejnou zásilkou dne 24. 9. 2023 a dne 25. 10. 2023. Přípisem ze dne 25. 11. 2023 zástupce žalobkyně žalovanému oznámil zesplatnění dluhu ze smlouvy a současně tohoto vyzval k úhradě dluhu ve výši 31 737 Kč do deseti dnů od odeslání výzvy. Přípis byl dle podacího lístku odeslán 25. 11. 2023.

9. Soud nezjistil žádnou pro rozhodnutí relevantní skutečnost z dokumentu označeného jako „email“. Předmětný dokument byl soudu předložen ve formátu .pdf. Z dokumentu není zřejmé, zda skutečně šlo o e-mailovou zprávu (formát tomuto ani neodpovídá), kým byla odeslána, na jakou adresu a kdy. Dále pak soud neprovedl důkazy listinami „Výše normativních nákladů na bydlení od 1. 1. 2023“ a „Životní minimum 2023 od 1. 1. 2023“, neboť tyto považoval za nadbytečné; listiny obsahují pouze informace vyplývající z právních předpisů.

10. Soud neprovedl zbývající žalobkyní navržené důkazy, a to výslech [jméno FO], jako osobu spolužijící s žalovanou, a dotazy na [jméno FO] a.s., [právnická osoba] a [právnická osoba]., když tyto důkazy měly prokazovat příjmy, resp. výdaje žalované ke dni podpisu úvěrové smlouvy. Podle názoru soudu však žalobkyně netvrdí, že by s uvedenými subjekty při prověřování schopnosti úvěr splácet nějakým způsobem jednala či je v rámci aktivního zjišťování kontaktovala. Aktuální ověření případných dříve žalovanou tvrzených či žalobkyní zjištěných údajů není pro rozhodnutí věci podstatné.

11. Soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně předložila žalovanou nepodepsaný dokument označený jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], ve kterém byla žalobkyně označena jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný. Dokument obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalované částku ve výši 30 000 Kč a závazek žalované hradit 40 měsíčních splátek po 1 150 Kč. Částka měla být poskytnuta ve výši 27 500 Kč na účet žalované a v částce 2 500 Kč na účet zprostředkovatele. Z účtu žalované byla na účet žalobkyně zaslána dne 20. 4. 2023 částka 1 Kč. Z bankovního účtu žalobkyně byla odeslána na účet žalované dne 21. 4. 2023 částka ve výši 27 500 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni po předání částky celkem 4 601 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 25. 11. 2023, předanou k poštovní přepravě téhož dne, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od odeslání. Právní osobnost žalobkyně byla doložena výpisem z obchodního rejstříku.

12. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

14. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Soud zhodnotil zjištěný skutkový stav z hlediska výše uvedených ustanovení a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Otázku elektronických podpisů upravuje zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Pro elektronický podpis platí, že musí být jednoznačně spojen s podepisující osobou, tak aby umožňoval identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. V projednávané věci měla být smlouva mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena elektronicky. Žalobkyně k tomu předložila dokumenty ve formátu .pdf, které nejsou opatřeny ani vlastními podpisy žalobkyně či jejího zástupce, k dokumentu je pouze připojena poznámka „záznam o vložení dokumentu do systému“. Soud dospěl k závěru, že nebylo (a nemůže být) prokázáno, že znění těchto dokumentů v okamžiku údajné akceptace žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jejich následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost ve vztahu k projevu vůle žalované. Vzhledem k tomu, že toto nebylo v daném případě zajištěno, nebylo prokázáno, že žalovaná souhlasila (měla záměr) uzavřít smlouvu právě v podobě, kterou žalobkyně předkládá. Žalobkyně tedy neprokázala, že mezi ní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 30 000 Kč v podobě, jakou tvrdila v žalobě. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že dosud nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru v tvrzené podobě, neboť soud toto poučení činí zásadně při jednání. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru.

17. Pro případ, že by smlouva měla být posouzena jako platná, je nutné na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením konstatovat, že na tvrzený závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalované hodlala poskytnout úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalované prověřením v dostupných databázích a zohledněním získaných informací od žalované, nadto také přistoupila k aplikaci legislativně normovaných částek výdajů a statistických údajů, které jí byly dostupné. Tato svá tvrzení žalobkyně také doložila, když soudu předložila dokumenty, z nichž vycházela; dle názoru soudu však žalobkyně poměry žalované prověřila nedostatečně, resp. zjištěné skutečnosti nesprávně posoudila. Podle názoru soudu žalobkyně měla na základě informací poskytnutých žalovanou přistoupit k bližšímu zkoumání jak příjmové, tak zejména výdajové stránky hospodaření žalované. Při zohledňování výdajů žalované na bydlení totiž žalobkyně zohlednila pouze čisté nájemné, od nějž ještě odečetla částku hrazenou (dle prohlášení) spoluuživatelem bytu, nicméně nezohlednila výdaje na zálohy a další výdaje na energie, které si dle smlouvy měla žalovaná zařizovat samostatně a k nimž nebylo tvrzeno ani prokazováno ničeho. Částka výdajů by za této situace činila odlišnou částku; jak je nakonec zjevné ze samotného tvrzení žalobkyně, bylo-li by vycházeno z normativních částek nákladů, nebyly by příjmy žalované na úhradu veškerých jejích výdajů dostatečné (resp. by jí měsíčně zbývaly částky v řádu stokorun). Nadto žalobkyně disponovala informací o mikroúvěru, který žalovaná uzavřela dne 22. 3. 2023 (tj. necelý měsíc před uzavíráním smlouvy o úvěru posuzované v této věci) se zbývající částkou 108 056 Kč, resp. o tom, že by žalovaná měla splácet dokonce úvěry tři (což z reportu samotného nevyplývalo), bylo na místě blíže a podrobně zkoumat jak příjmy, tak zejména výdaje žalované, které mohly dát odpověď na případně existující finanční zdroje pro další splácení. V moci žalobkyně pak nepochybně bylo požadovat od žalované doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly měsíční zůstatky i debetní operace, či další doklady o úhradách životních nákladů. Žalobkyně tak dle názoru soudu postupovala způsobem nenaplňujícím účel institutu zkoumání schopnosti splácet, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dostupný na www.nsoud.cz). S ohledem na výše uvedené by byl na místě závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto by bylo nutné případnou smlouvu o úvěru posoudit jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a pokutách. Povinností žalované by pak bylo vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem.

18. Bylo tedy prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 27 500 Kč, přičemž žalovaná na tuto částku uhradila 4 601 Kč. V řízení dále nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zbývající peněžní prostředky žalovaná žalobkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byl sjednán platně závazkový vztah, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť jí žalobkyně plnila bez platného závazku. Žalobkyně tak má nárok ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. na vrácení toho, oč se žalovaná obohatila. Soud proto rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni prokazatelně poskytnutou a nevrácenou částku ve výši 22 899 Kč. Žalobkyni dále náleží dle ustanovení § 1970 o. z. úrok z prodlení z přiznané částky, neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku podle ustanovení § 1968 věty první o. z. Podle výzvy k úhradě, u které žalobkyně prokázala odeslání žalované, měla žalovaná plnit do 10 dnů od odeslání, tj. do 25. 11. 2023. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení ve výši 15 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 7. 12. 2023, kdy již žalovaná prokazatelně byla v prodlení, do zaplacení.

19. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství za dobu, kdy žalovaná podle závěrů soudu nebyla v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když soud neshledal důvody pro určení delší než třídenní lhůty.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky celkem ve výši 42 043,46 Kč (součet jistiny, úroků z prodlení kapitalizovaných k 3. 9. 2024 na částku 3 263,76 Kč a úroků kapitalizovaných k 3. 9. 2024 na částku 5 935,70 Kč), úspěšná byla ohledně částky 25 458,66 Kč, která je tvořena součtem jistiny ve výši 22 899 Kč a úroků z prodlení kapitalizovaných k 3. 9. 2024 na částku 2 559,66 Kč (tj. z 60 %). Neúspěch žalobkyně tedy představuje zamítnutou část žaloby a je představován 40 % uplatněného nároku. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že převážně úspěšnou v řízení byla žalobkyně, které náleží poměrná část náhrady nákladů řízení v rozsahu 20 % (po odečtení neúspěchu od úspěchu). Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 314 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Celkové náklady řízení činí 3 492 Kč. Po zohlednění míry úspěchu soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku 698,40 Kč. Soud při stanovení výše odměny zohlednil skutečnost, že žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru (např. sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a další). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] jako zástupci žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací