Výrok
I. Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni se zrušuje počínaje dnem [datum].
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobou podanou dne 19. 11. 2025 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zrušení vyživovací povinnosti žalovaného, coby jejího otce, vůči své osobě počínaje dnem [datum]. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] nastoupila do zaměstnání, čímž pominul stav její odkázanosti na výživu ze strany rodičů.Žalovaný se k návrhu žalobkyně vyjádřil při ústním jednání dne 30. 3. 2026, kdy uvedl, že s návrhem souhlasí.Problematika vyživovací povinnosti je upravena v části druhé, hlavě II dílu 2, oddílu 3 pododdílu 4 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o.z."). Podle § 910 odst. 1 o.z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, pokud oprávněný není schopen sám se živit.V posuzovaném případě je mezi stranami nesporná skutečnost, že žalovaná ukončila [datum] studium, nadále v přípravě na budoucí povolání studiem nepokračuje a nastoupla do zaměstnání. Tuto skutečnost vzal soud na základě shodných skutkových tvrzení stran za prokázanou.Lze tak uzavřít, že na straně žalující pominul stav odkázanosti na výživu nejpozději k [datum]. Návrh žalobkyně na zrušení vyživovací povinnosti k uvedenému dni je tak důvodný a soud tomuto návrhu vyhověl.O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud s přihlédnutím k tomu, že účastníci náhradu nákladů řízení nepožadují.