Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému se zrušuje počínaje dnem 22. 6. 2023.
II. V části, kterou se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti za období od 5. 5. 2023 do 21. 6. 2023, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobou ze dne 24. 3. 2025, ve znění jejího doplnění z 8. 4. 2025, co se žalobce proti žalovanému určení, že jeho vyživovací povinnost vůči žalované, z titulu vyživovací povinnosti rodiče vůči zletilému dítěti, zanikla od 5. 5. 2023. Odůvodnění svého návrhu uvedl žalobce, že se žalovaný není dlouhodobě v osobním kontaktu, i o jeho studiu nemá dostatek informací, má za to, že žalovaný dokončil své vzdělání někdy v období 2022-2023, přičemž ve svém vzdělávání dále nepokračuje. Žalobce přesto platí výživné, které je částečně vymáháno i exekučně. Žalobce uvádí, že informace o průběhu vzdělávání žalovaného získal až v souvislosti s řízením vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 245/2024, v němž byl projednán návrh žalovaného na zvýšení výživného.Žalovaný se k věci vyjádřil při ústním jednání dne 12. 5. 2025, kdy uvedl, že nesouhlasí s návrhem na skončení vyživovací povinnosti. Uvedl že ukončil studium v oboru [Anonymizováno], na které chtěl navázat studiem maturitního, avšak k tomuto studiu nepil přijat. Z tohoto důvodu si zvolil učební obor [Anonymizováno], který považuje za věcně související a tedy i navazující, přičemž po skončení tohoto oboru v tomto roce hodlá na tento obor navázat studiem nástavby, tedy oboru s maturitou. Pokud poukazoval žalobce na nedostatečnou komunikaci ze strany žalovaného, uvedl k tomuto žalovaný, že jde z jeho strany toliko o reakci na dlouhodobé chování žalobce.Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry:Z účastnického výslechu žalovaného bylo zjištěno, že tento studoval učební obor [Anonymizováno], kdy tento ukončil úspěšně v červnu 2023, kdy získal v tomto oboru výuční list. Následně si podal přihlášku na nástavbové studium s maturitou, avšak nebyl přijat. Za dané situace si hledal jiný obor, který by vhodně doplňoval jeho již získané vzdělání. Takto si zvolil tříletý učební obor [Anonymizováno], který aktuálně studuje. Žalovaný připustil, že s ukončeným studiem učebního oboru [Anonymizováno] by pracovní uplatnění zřejmě získal, jeho snahou však bylo získat maturitní vzdělání, předpokládá, že by pak dosáhl vyššího výdělku.Z výučního listu bylo zjištěno, že žalo dne 21. 6. 2023 úspěšně ukončil studijní obor [Anonymizováno] na [právnická osoba].Problematika vyživovací povinnosti je upravena v části druhé, hlavě II dílu 2, oddílu 3 pododdílu 4 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o.z.").Podle § 910 odst. 1 o.z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, pokud oprávněný není schopen sám se živit.Schopnost sám se živit, coby předpoklad vzniku vyživovací povinnosti dle výše citovaného § 911 o. z., je právní teorií i soudní praxí konstantně vykládáno jako objektivně nahlíženo připravenost získávat prostředky k uspokojování svých potřeb, typicky vlastní prací. Okolností vylučující schopnost sám se živit pak je typicky příprava na budoucí pracovní uplatnění studiem. Právě uvedené však neplatí bezvýjimečně, je vždy třeba individuálně posuzovat, zda jde o studium, které systematicky a cíleně směřuje k získání či kvalifikace v daném oboru, či jinak zlepší možnosti uplatnění na trhu práce, jinak řečeno, by nemělo jít o studium, které je samoúčelné. Takové studium nelze považovat za okolnost objektivně vylučující schopnost sám se živit ve smyslu citované právní úpravy. Za situace, kdy studium nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu a odbornému rozvoji dítěte. Lze v této souvislosti odkázat např. na nález Ústavního soudu z 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14 a dále na nález Ústavního soudu z 15. 9. 2011, sp. zn. III. ÚS 1805/11.V posuzovaném případě žalovaný získal ukončením studia učebním oboru [Anonymizováno] kvalifikaci, která by mu nepochybně bez dalšího umožnila uplatnit se na pracovním trhu, což i sám připouští. Pokud by, jak zamýšlel, tuto kvalifikaci dále prohluboval studiem obsahově navazujícího maturitního oboro, šlo by nepochybně o smysluplné a nanejvýš účelné pokračování studia směřující k lepšímu pracovnímu uplatnění v budoucnosti. Pokud se však žalovaný z důvodu neúspěchu při přijímacím řízení rozhodl začít znovu studovat jiný učební obor, tedy v podstatě znovu studovat na stupni, který již jednou absolvoval, nelze takový přístup hodnotit jako studium účelné a směřující k získání lepšího pracovního uplatnění. Je tak třeba konstatovat, že ukončením studia v oboru [Anonymizováno], tedy dnem 21. 6. 2023 získal žalovaný schopnost dám se živit, tedy pominula jeho odkázanost na výživu poskytovanou rodiči.Soud z uvedených důvodů vyhověl žalobě v části, v níž se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti za dobu od 22. 6. 2023.Pokud se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti i za období od 5. 5. 2023 do 21. 6. 2013, shledal soud v této části návrh za nedůvodný, neboť v tomto období dosud žalovaný řádně studoval a s odkazem na citovanou právní úpravu tak trvala i vyživovací povinnost žalobce. V tomto rozsahu byla proto žaloba zamítnuta.O nároku na náhradu nákladů řízení rozhodl soud s přihlédnutím k tomu, že procesně převážně úspěšný žalobce se nároku na náhradu nákladů řízení výslovným prohlášením při ústním jednání soudu vzdal.