Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 4 850 Kč za dobu od 3. 11. 2023 do zaplacení to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 6 687 Kč, kapitalizovaného úroku 12 691,85 Kč, úroku ve výši 19,98% ročně z částky 6 284,20 za dobu od 28. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 626,04 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 6 284,20 Kč za dobu od 28. 9. 2024 do 2. 11. 2023 a co do úroku z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 1 434,20 Kč za dobu od 3. 11. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1 Žalobou podanou dne 3. 9. 2024 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení 11 537 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 691,85 Kč, úroku ve výši 19,98% ročně z částky 6 284,20 za dobu od 28. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 626,04 Kč, a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 6 284,20 Kč za dobu od 28. 9. 2024 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba] dne 16. 8. 2012 smlouvu o půjčce č. [hodnota], na jejímž základě mu v den podpisu smlouvy byla poskytnuta hotovostní půjčka 8 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek 6 687 Kč a to formou 60 týdenních splátek po 245 Kč, kdy poslední splátka měla být zaplacena 10. 10. 2013. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední plnění z jeho strany bylo uhrazeno 5. 6. 2013. Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 3 150 Kč a k 8. 10. 2013 činila dlužná částka 6 284,20 Kč na jistině a 5 252,80 Kč na poplatku. Popsaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z 21. 9. 2023. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn a vyzván k úhradě dluhu, mimo výše uvedené dílčí plnění však na svůj dluh neuhradil ničeho..
2 Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den 26. 2. 2025 písemně omluvil, a požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně.
4 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry:
5 Ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným jako dlužníkem dne 16. 8. 2012. Smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému půjčku 8 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a zaplatit poplatek ve výši 6 687 Kč, tedy zaplatit celkem 14 687 Kč formou 60 týdenních splátek po 245 Kč. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný převzetí úvěru v hotovosti.
6 Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 21. 9. 2023, přičemž dle připojeného seznamu postupovaných pohledávek byla předmětem postoupení i pohledávka za žalovaným. Z přípisu původního věřitele ze dne 29. 9. 2023 bylo pak zjištěno, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky a vyzván ke splnění dluhu postupníkovi, tedy žalobkyni. Dle podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému dne 27. 10. 2023 na korespondenční adresu uvedenou žalovaným při uzavření smlouvy.
7 Po právní stránce dopadá na vztah účastníků podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") právní úprava účinná v době uzavření smlouvy o půjčce, tedy zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“). Na řešenou věc dopadá dále zákon č. 321/2001 Sb., neboť poskytnutou půjčku je v daném případě třeba jednoznačně považovat za spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 tohoto zákona. Podle úpravy smlouvy o půjčce obsažené v § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.
8 Platnost smlouvy o půjčce je dále třeba posuzovat z hlediska obsáhlé judikatury Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR, která vymezuje limity smluvní volnosti stran v otázce výše sjednaného úroku. Soud proto přezkoumal soulad smlouvy s dobrými mravy, kdy parametry a podmínky poskytnutého úvěru byly zjištěny ze smlouvy, jak je uvedeno výše. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal původnímu věřiteli zaplatit za poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč na dobu 60 týdnů činí 14 687 Kč, přičemž celou tuto částku je třeba považovat za úrok z úvěru bez ohledu na to, že je ve smlouvě označena jako „poplatek“ a případně dále členěna. Formulaci smluvního textu v tom smyslu, že část poplatku představuje úplatu za administrativní činnost a službu spočívající v osobním inkasu splátek je třeba hodnotit jako účelový postup zastírající pravou podstatu tzv. „poplatku“, který představuje pouze formu úplaty za půjčení peněz, tedy úrok. Z uvedeného lze stanovit roční úrokovou sazbu ve výši 105,44% (viz např. kalkulátor na internetových stránkách https://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/kalkulacky-a-aplikace/splatkovy-kalkulator), kdy soud pro zjednodušení výpočtu vyšel ze souhrnné měsíční výše splátky 980 Kč a doby splácení 15 měsíců.
9 Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že neodporuje dobrým mravům úrok, který významně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání s přihlédnutím k úrokovým sazbám bank, přičemž dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze u nebankovních subjektů nesoucích vyšší míru rizika akceptovat i úrok přesahující tuto hladinu trojnásobně. Dle veřejně dostupné databáze České národní banky ARAD činila v době uzavření smlouvy obvyklá roční úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností od 1 roku di 5 let 13,89%.
10 Vzhledem k uvedenému je na místě posoudit žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení obsažené v § 451 a násl. obč. zák. Podle § 457 obč. zák. jsou účastníci neplatné smlouvy povinni vrátit si vše, co podle ní dostali. Žalovaný obdržel od původního věřitele částku 8 000 Kč a uhradil mu celkovou částku 3 150 Kč, tedy lze konstatovat, že žalobkyně vůči žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení měla ke dni podání žaloby pohledávku ve výši 4 850 Kč.
11 Jak dovodil Nejvyšší soud, splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení - povinnost k plnění - nastává dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku, dochází následující den k prodlení podle § 517 obč. zák. (viz. rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne 15. 12. 2005, sp.zn. 33 Odo 871/2005. Žalovaná byla vyzvána k úhradě výzvou k plnění spojenou s oznámením o postoupení pohledávky. Tato mu byla odeslána 27. 10. 2023. Zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla dle standardního způsobu doručování nejpozději třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla žalovanému upomínka doručena či uložena k vyzvednutí nejpozději dne 1. 11. 2023. Následujícího dne mohla žalovaná plnit, a pokud tak neučinil, vznikl dnem následujícím, tj. dnem 3. 11. 2023 žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době vzniku prodlení, tedy ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože však žalobkyně, vycházejíc z jiného data splatnosti žalované částky, uplatnila nárok na úrok z prodlení ve výši 7,05% % ročně, byl soud v tomto směru jejím návrhem vázán a nemohl přiznat úrok ve vyšší sazbě, byť by žalobkyni náležela.
12 Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu za důvodnou co do částky 4 850 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,05% ročně za dobu od 3. 11. 2023 do zaplacení, zatímco ve zbývající části žalobu zamítl jako nedůvodnou.
13 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve sporu byla procesně převážně úspěšná strana žalovaná, které však v řízení žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.