Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 2 800 Kč a zákonného úroku prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 800 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a co do částky 2 891 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1 Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 12 691 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 800 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a částky 2 891 Kč. Návrh odůvodnila tím, že nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] se společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa], která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] se společností [právnická osoba]. IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Uvedla, že právní předchůdce žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].cz , na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a doba splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaná vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje. Žalovaná dále uvedla heslo pro přístup k jejímu uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalované se smluvní dokumentací, kterou žalovaná odsouhlasila zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaná dokončila registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovanou uvedených údajů byla žalovaná povinna poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti, kterou žalobkyně dokládá spolu s návrhem. K ověření úvěruschopnosti žalovaná poskytla právnímu předchůdci žalobkyně výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a současně byla lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“) byl k jejímu podpisu použit pětimístný verifikační SMS kód, který žalobkyně zaslala žalované na jí uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění [Anonymizováno] žalovaná následně vložila do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdila svoji vůli být Smlouvou vázána. Žalovaná výše uvedenými kroky dne [datum] uzavřela s žalobkyní Smlouvu. Žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 7 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná byla dle odst. 2.1.7. Smlouvy povinna splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 10. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne [datum] byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne [datum]. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI. Smlouvy. Žalovaná byla upomínána k úhradě i formou výzvy ke splnění dluhu před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Výzva byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalované dne [datum]. Předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 9 800 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 7 000 Kč a nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 2 800 Kč nejpozději splatných dne [datum], to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, navrhla, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla dlužná částka převedena. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty, kdy uvedla, že pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal [datum]. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení [datum] do data odeslání předžalobní výzvy [datum]. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty po zohlednění případných úhrad žalované činí 2 891 Kč.
2 Žalobkyně se z jednání konaného dne [datum] omluvila, žalovaná se bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nežádala, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran.
3 Žalovaná zůstala po celou dobu soudního řízení nečinná, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:
4 Nejprve soud konstatuje, že na základě předložených listin (zejm. oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vč. dokladu o odeslání ze dne [datum]) má aktivní legitimaci žalobkyně ve věci za prokázanou.
5 Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] “ a datované dnem [datum] soud zjistil, že jako úvěrující je označena společnost CentroFinance a.s.[IČO] IČO, , a jako úvěrovaný žalovaná. V části identifikace žalované jako úvěrované osoby je značeno číslo bankovního účtu: [č. účtu]. Předmětem smlouvy je sjednání poskytnutí peněžních prostředků do výše 7 000 Kč. Z listiny není patrné její podepsání ani jednou ze smluvních stran. V čl. 10.9 smlouvy je uvedeno: „Tato Smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu Smluvními stranami či osobami, které jsou oprávněny za Smluvní strany Smlouvu podepsat, a uzavírá se na dobu neurčitou. Podpisem smluvní strany se v případě Úvěrovaného rozumí také potvrzení souhlasu se zněním smluvní dokumentace verifikačním SMS kódem [Anonymizováno] v žádosti o Úvěr.“
6 Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba]. jako plátce dne [datum] zaslal na účet příjemce [č. účtu] částku 7 000 Kč, a to pod VS [var. symbol].
7 Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne [datum] soud zjistil, že běžný účet č. [č. účtu] byl v měsíci únor [Anonymizováno] veden na žalovanou, a že na tomto účtu ve shora označeném období evidují příchozí platbu, jejíž celková výše by byla 7 000 Kč, a to dne [datum].
8 Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí věci podstatná skutková zjištění.
9 Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
10 Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11 V poměrech souzené věci nelze než uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla ze strany žalobkyně (resp. právního předchůdce žalobkyně) řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud neměl k dispozici jakékoliv listiny, jež by osvědčovaly, že byla majetková situace žalované řádně prověřována, kdy nelze vycházet toliko z listin sepsaných žalobkyní, resp. právním předchůdcem žalobkyně. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
12 Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).
13 Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je úvěrová smlouva ze dne [datum] neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalované byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena částka 7 000 Kč, lze uzavřít, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně a žalovaná je ve smyslu § 2 991 o.z. povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 7 000 Kč.
14 Podle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že je-li shledána neplatnost smlouvy pro rozpor s § 86 odst. 1 shora citovaného zákona, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. označuje judikatura (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Co 3675/2021) za speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, kdy poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru a v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. V poměrech souzené věci pak tedy nelze mít za to, že již nastalo prodlení žalované (spotřebitelky) jako dlužníka a žalobkyni proto nelze přiznat uplatněný nárok na úroky z prodlení.
15 Soud tedy zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, kdy lhůta k tomuto plnění byla stanovena v souladu s §160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v obecné délce tří dnů, neboť žalovaná ke svým aktuálním osobním, příjmovým a majetkovým poměrům v řízení ničeho netvrdila ani neprokazovala. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
16 Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. v poměru úspěchu účastníků ve věci, kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení dosud nevznikly.