Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 610 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co dočástky 10 853 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 463,00 Kč ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení,částky 3 535,37 Kč,úroku ve výši 59,4 % ročně z částky 8 839,06 Kč od [datum] do [datum] ve výši 337,20 Kč,úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 8 839,06 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 31 622,00 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 11 463 Kč a 3 535,37 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že se žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 626 Kč splatných 18. dne v měsíci počínaje [Anonymizováno] [Anonymizováno]. V jednotlivých splátkách byla zahrnuta příslušná část úvěru, poplatky za pojištění a úroky. Úroková sazba byla sjednána na 59,4 % ročně. Žalovaný se přihlásil ke skupinovému pojištění schopnosti splácet úvěry na měsíční poplatek 77 Kč. Pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení delšího než 30 dní s úhradou splátky, strany si sjednaly smluvní pokutu 249 Kč a pro případ zesplatnění úvěru se strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0, 1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou. Žalovaný se zavázal k úhradě náhrady účelně vynaložených nákladů vymáhání, kterou žalobkyně vyčíslila 200 Kč za každou splátku, s níž se dostane do prodlení delším než 15 dnů. Schopnost žalovaného hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný na poskytnutý úvěr žalobkyni uhradil částku 9 370 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, neboť se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne [datum], došlo k automatickému zesplatnění úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru ke dni 22 5. 2024 v celkové výši 10 134,82 Kč a žalobkyně vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Ke dni podání žaloby byla žalovaná částka tvořena neuhrazenou novou jistinou úvěru v celkové výši 10 134,82 Kč (tzv. nová jistina úvěru), smluvní pokutou celkové výši 498 Kč (2x 249 Kč), účelně vynaloženými náklady na vymáhání pohledávky v celkové výši 600 Kč (3x 200 Kč), poplatky za pojištění v celkové výši 231 Kč (3x 77 Kč) a smluvní pokutou ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 10 134,82 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou od [datum] do data vyhotovení žaloby v celkové výši 3 535,37 Kč. Na příslušenství žalobkyně žádá zákonný úrok z prodlení z částky 11 463,00 Kč ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení, smluvní úrok ve výši 59,4 % ročně z částky 8 839,06 Kč od [datum] do [datum] ve výši 337,20 Kč, smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 8 839,06 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 31 622,00 Kč. Ač vyzván, žalovaný ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:
4. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně má povolení k poskytování spotřebitelského úvěru.
5. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že byla žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným elektronicky podepsána dne [datum]. Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč bez určení účelu převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku spolu s úrokem 59,40 % ročně v 48 měsíčních splátkách ve výši 626 Kč splatných 18. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celkově měl žalovaný uhradit částku 26 352 Kč, RPSN činilo 78,56 %. Pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení delšího než 30 dní s úhradou splátky, strany si sjednaly smluvní pokutu 249 Kč a pro případ zesplatnění úvěru se strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou. Žalovaný se zavázal k úhradě náhrady účelně vynaložených nákladů vymáhání. Dále si strany sjednaly pojištění schopnost splácet úvěr za úhradu 13,95 % splátky před navýšením o poplatek.
6. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný deklaroval, že je [Anonymizováno], [Anonymizováno], žije [Anonymizováno], příjem má [částka] ze zaměstnání u [právnická osoba]., jiné příjmy nemá. Jeho výdaje jsou [částka] jako životní minimum, [částka] na splátky u žalobkyně, splátky u 3. stran 0 Kč, bydlení [částka], ostatní výdaje [částka]. Po odečtení výdajů od příjmů zbyla rezerva [částka].
7. Z výpisu z registru SOLUS plyne, že žalovaný nemá žádný záznam.
8. Z interní zprávy žalobkyně soud zjistil, že CBS skóre na základě informací z registru NRKI činí [Anonymizováno], což znamená nízké riziko, nejlepší segment klientů, náhled do úvěrové zprávy NRKI není součástí této zprávy.
9. Z prohlášení žalovaného soud zjistil, že žalovaný deklaroval, že nemá splatné dluhy vůči jiným subjektům či státu ani proti němu nebyla podána žaloba, není proto němu vedeno exekuční řízení či výkon rozhodnutí, nenachází se v úpadku ani mu nehrozí a nebyl proti němu podán insolvenční návrh ani v posledních třel letech zamítnut pro nedostatek majetku,10. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] soud zjistil, že tento účet je veden pro žalovaného a dne [datum] byla žalovanému připsána mzda [částka]. Z přehledu transakcí na účtu soud zjistil [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši cca [částka] byla žalovanému na tento účet připsána [datum], [datum], [datum] a [datum]. Jiné transakce v přehledu nebyly zobrazeny.11. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný provedl na dluh z předmětné úvěrové smlouvy úhradu v celkové výši 9 390 Kč.12. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného, že je v prodlení s úhradou splátek, vyzvala jej ke splacení celého úvěru a k úhradě dlužné částky v celkové výši 11 463 Kč.13. Předžalobní výzva ze dne [datum] byla žalovanému zaslána téhož dne na adresu trvalého pobytu.14. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly. Z ostatních provedených důkazů soud žádná pro právní posouzení věci rozhodující zjištění neučinil.15. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného a na základě žalobkyní předložených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy schopen splácet poskytnutý úvěr. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř., aby doplnila skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti a označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy. Soud zejména postrádal důkazy o tom, že by žalobkyně před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným řádně po obsahové stránce prověřila výdajovou situaci žalovaného (např nahlédnutím na běžný účet žalovaného), jeho celkovou existující úvěrovou zadluženost a celkové měsíční splátkové zatížení (např. nahlédnutím do úvěrové zprávy NRKI) a nahlédla do veřejných registrů jako je insolvenční rejstřík a centrální evidence exekucí. Pouhé prohlášení žalovaného v tomto směru nejsou dostačující. Pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však soud výzvu učinit nemohl.16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:17. Žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Žalobkyni tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).18. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).19. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyní poskytnuty peníze ve výši 10 000 Kč a že žalovaný uhradil žalobkyni 9 390 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na dluh splnil více, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 610 Kč žalobkyni zaplatit jako rozdíl mezi částkou žalovaným čerpanou a částkou žalovaným uhrazenou.20. V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalovaného v částce 610 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.21. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvních úroků, smluvních pokut, poplatků za pojištění a nákladů na vymáhání pohledávky, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.22. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy procesně úspěšnější stranou byl žalovaný, kterému však žádné náklady v souvislosti se soudním řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.