Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 36 776 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 666,14 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 1 873,91 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 21 683,88 Kč od [datum] do zaplacenís úrokem ve výši 8,00 % ročně z částky 20 879,86 Kč od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 52 276 Kč s příslušenstvím. Nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], se [adresa] (dále jen „původní věřitel“), se žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované v hotovosti 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peníze spolu s úrokem stanoveným v pevné výši 1 522 Kč vrátit do [datum] v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Dále se žalovaná zavázala uhradit původnímu věřiteli úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 4 154 Kč a úhradu za hotovostní inkaso ve výši 5 400 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru původní věřitel při posuzování úvěruschopnosti vycházel z tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích. Původní věřitel ověřil příjem žalované z výplatních dokladů a nahlédnutím do veřejných a neveřejných registrů. Na svůj dluh žalovaná zaplatila toliko14 500 Kč, naposledy uhradila dne [datum] částku 500 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, kterou žádá žalobkyně ve výši 15 000 Kč. Od [datum] je neuhrazená jistina úročena smluvním úrokem 8 % ročně. Původní věřitel následně svoji pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], což bylo žalované oznámeno. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 20 879,86 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 804,02 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 9 450 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 670,69 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 3 471,43 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč, úroku vyčísleného od [datum] do [datum] z dlužné jistiny ve výši 1 873,91 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do [datum] ve výši 3 666,14 Kč, úroků z úvěru ve výši 8,00 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 20 879,86 Kč od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky ve výši 21 683,88 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 20 879,86 Kč a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 804,02 Kč, od [datum] do zaplacení. Ač vyzvána, žalovaná na dluh ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala procesně nečinná.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Předvolání k jednání bylo žalované doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí. (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).
4. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzených smluv o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:
5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla původním věřitelem jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou podepsána dne [datum]. Právní předchůdce žalobkyně se v ní zavázal poskytnout žalované úvěr 30 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala uhradit tuto částku spolu s úrokem kapitalizovaným částkou 1 522 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 4 154 Kč a úhradou za hotovostní inkaso ve výši 5 400 Kč v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, splatných k 1. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po podpisu smlouvy. Celkově měla žalovaná uhradit částku 55 776 Kč, z toho 30 000 Kč na jistině, 25 776 Kč na nákladech spotřebitelského úvěru. Úroková sazba činila 8 % ročně, RPSN 272,44 %. Strany si sjednaly, že v případě prodlení žalované s úhradou splátky je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení limitovanou 500 Kč. Žalovaná potvrdila převzetí 30 000 Kč v hotovosti podpisem smlouvy.
6. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána s příjmem [částka] a pobírá [Anonymizováno] [Anonymizováno] [částka], její výdaje činí [částka] ([částka] na bydlení, [částka] na jídlo a dopravu, [částka] srážky ze mzdy a výživné [částka] na splátky půjček), použitelný příjem činí [částka]. Má [Anonymizováno] vzdělání, bydlí v [Anonymizováno], je [Anonymizováno], má [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].
7. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně celkem 14 500 Kč na dluh z předmětné smlouvy o úvěru.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.
9. Předžalobní výzva byla žalované zaslána na poslední známou adresu.
10. Žalobkyně navrženými a soudem provedenými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvních vztahů se žalovanou byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované a na základě žalobkyní navržených a soudem provedených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaná byla v době uzavření jednotlivých smluv schopna splácet poskytnuté úvěry. Žalobkyně prokázala, že původní věřitel dostatečně ověřil výši a zdroj příjmu žalované na základě výplatních dokladů [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalobkyně však neprokázala, že by původní věřitel při prověřování úvěruschopnosti žalovaného ověřil pravidelné výdaje žalované a jejich strukturu a přistoupil k samostatnému šetření stran výše a struktury existujícího zadlužení žalované a její platební schopnosti na základě lustrace žalované ve veřejných rejstřících (ISIR, CEE) a neveřejných rejstřících (NRKI/BRKI a SOLUS). Soud vyzval žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalované s poučením o nesplnění této výzvy, avšak ta již další důkazy nenavrhla, v důsledku čehož neunesla své důkazní břemeno.
11. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:
12. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (§ 1879 o. z.).
13. Původní věřitel, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaná, coby spotřebitel, projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru, a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Původního věřitele tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovanou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností původní věřitel postupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).
14. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalované podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaná má peníze vrátit v době přiměřené jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).
15. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuty peníze ve výši 30 000 Kč a že žalovaná uhradila původnímu věřiteli 14 500 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni na dluh splnila více, že jí povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil povinnost částku 15 500 Kč žalobkyni zaplatit jako rozdíl mezi částkou žalovanou čerpanou a částkou žalovanou uhrazenou.
16. V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonné úroky z prodlení z částky z jistin úvěrů nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalované v částce 15 500 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., v délce tří dnů, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala.
17. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvního úroku, poplatků a smluvní pokuty, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.
18. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení poměrně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly v důsledku její procesní pasivity.