Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 28 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co doa) částky ve výši 8 514 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 36 914 Kč od [datum] do zaplaceníb) částky ve výši 2 556 Kč.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení 673,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se v řízení po žalované domáhala zaplacení 39 470 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že se žalovanou dne [datum] uzavřela distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla téhož dne žalobkyni bezhotovostně 28 400 Kč. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobkyně dále nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně posoudila informace o transakcích na účtech žalované. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila [částka]. Žalobkyně dospěla k závěru, že úvěruschopnost žalované je pro jí požadované parametry spotřebitelského úvěru dostatečná. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peníze vrátit a zaplatit poplatek za sjednání úvěru 7 098 Kč, poplatek za službu “Klidné spaní” ve výši 990 Kč, poplatek za službu “Presto” ve výši 165 Kč a poplatek za informační SMS servis ve výši 261 Kč, a to jednorázově do [datum]. Nedílnou součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky a sazebník. K žádosti žalované odložila žalobkyně splatnost úvěru o 251 dní do [datum]. Žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni nesplnila řádně a včas. Dále se žalovaná zavázala ve smlouvě o úvěru pro případ prodlení s úhradu dluhu zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu pouze za období od prvního dne prodlení [datum] do [datum]. Žalovaný nárok sestává z dlužné jistiny 28 400 Kč, a poplatků 8 514 Kč a smluvní pokuty 2 556 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z 36 914 Kč od [datum] do zaplacení. Ač vyzvána, do podání žaloby žalovaná neuhradila ničeho.
2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, k žalobě ničeho nenamítala.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno do vlastních rukou (§ 49 o. s. ř).
4. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:
5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou elektronicky podepsána dne [datum]. Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalované 28 400 Kč převodem na bankovní účet žalované č. [č. účtu] uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala uhradit tuto částku spolu s poplatkem za sjednání úvěru 7 098 Kč, poplatkem za sjednanou službu “Klidné spaní” ve výši 990 Kč, poplatkem za sjednanou službu “Presto” ve výši 165 Kč a poplatkem za sjednanou službu informační SMS servis ve výši 261 Kč do [datum]. Celkově měla žalovaná uhradit částku 35 804 Kč, RPSN činilo 1 410,33 %.
6. Všeobecné obchodní podmínky obsahují ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalované s plněním dluhu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky limitovanou 50% jistiny úvěru.
7. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalovaná byla dne [datum] majitelkou účtu č. [č. účtu].
8. Ze scanu občanského průkazu a cestovního pasu plyne, že se jedná o občanský průkaz žalované.
9. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná uvedla, že ve společné domácnosti žijí [Anonymizováno] osoby, z toho [Anonymizováno] osoby mají příjem, pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí [částka], na bydlení [částka], nezbytné výdaje 0 Kč, zbytné výdaje [částka], příjmy [částka]. žalobkyně ověřila příjem ve výši [částka]. Žalobkyně přiřadila žalované regionální koeficient 1, přiřadila rezervu pro výdaje 500 Kč, vypočítala minimální výdaje 4 800 Kč a na základě toho dospěla k disponibilnímu příjmu 11 800 Kč při doporučeném počtu prodloužení čtyři. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo jako úspěšné.
10. Z výpisu o identifikovaných příjmech plyne, že žalobkyně potvrzuje, že identifikovala čistý měsíční příjem žalované [částka].
11. Z přehledu vyplacených transakcí soud zjistil, že z účtu žalobkyně odešla dne [datum] platba ve výši 28 400 Kč na účet č. [č. účtu].
12. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě 34 978,47 Kč a nákladů právního zastoupení do tří dnů a tuto výzvu odeslala žalované téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě.
13. Pokud jde o Metodiku posuzování úvěruschopnosti navrženou žalobkyní k důkazu a soudem provedenou, soud zjistil, že svým obsahem se jedná o obecné rozšíření žalobních tvrzení ke způsobu, jakým žalobkyně postupuje při posuzování schopnosti svých klientů splácet úvěr, které neobsahuje žádné konkrétní informace týkající se posuzování projednávaného případu.
14. Soud zamítl důkazní návrh žalobkyně, aby učinil dotaz na banku žalované [právnická osoba]., zda byla v období od [datum] do [datum] převedena nárokovaná částka jistiny na bankovní účet č. [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol] a zda je tento bankovní účet žalované, resp. zda má žalovaná k účtu dispoziční oprávnění, neboť tyto skutečnosti byly prokázány v řízení jinými důkazy.
15. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovanou byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované a na základě žalobkyní předložených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy schopna splácet poskytnutý úvěr. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalované s poučením o nesplnění této výzvy. Ač žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalované v registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob (registr Starostové), katastru nemovitostí, sankčním seznamu a interním registru historie klienta, NRKI a BRKI, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí k těmto tvrzením nenavrhla žádné důkazy, což její procesní odpovědnost. Ani tvrzení, že žalobkyně ověřila příjem žalované náhledem na její bankovní účet, soud rovněž nemá za prokázané, neboť žalobkyně prokazuje toto tvrzení vlastním dokumentem, jímž sama deklaruje, že identifikovala čistý měsíční příjem žalované [částka]. Pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však soud výzvu učinit nemohl.
16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:
17. Žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaná, coby spotřebitel, projevily vůli uzavřít smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Žalobkyni tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovanou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).
18. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalované podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaná má peníze vrátit v době přiměřené jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a [Anonymizováno] jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne [datum]).
19. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuty peníze ve výši 28 400 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni dluh něčeho splnila, že jí povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil povinnost částku 28 400 Kč žalobkyni zaplatit jako rozdíl mezi částkou žalovanou čerpanou a částkou žalovanou uhrazenou.
20. V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalované v částce 28 400 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala.
21. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvního úroku a smluvní pokuty a poplatků, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 673,25 Kč, přičemž tato částka představuje 17,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,96 % a úspěchu žalované v rozsahu 41,04 %). Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud vycházel z celkového předmětu řízení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí vč. příslušenství, tj. 48 168 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 579 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 470 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.
23. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b a. t., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobkyně podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě osoby žalobkyně a jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.
24. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonná pro peněžité plnění, místo plnění náhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně je odůvodněno § 149 odst. 1 o.s.ř.