Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 832,56 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu 18 712,44 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 390,40 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 2 871 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 33 545 Kč od [datum] do zaplacenís úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 33 545 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba]. (dříve pod názvem [právnická osoba] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] s.), se sídlem [adresa], IČ: [IČO] (dále jen „původní věřitel“) se žalovaným dne [datum] uzavřela Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byly dispozice, produktové podmínky, všeobecné obchodní podmínky, úrokový lístek a sazebník. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy původní věřitel ověřil standardizovanými bankovními postupy, žalovaný měl u původního věřitele vedený běžný účet a totožnost byla ověřena z občanského průkazu. Původní věřitel na základě předmětné smlouvy o úvěru poskytl žalovanému úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč a kreditní kartu, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce opakovaně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně úroků a poplatků inkasem z běžného účtu v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše 2 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Dále se zavázal k úhradě poplatků za výběr z bankomatu 49 Kč, vedení kreditní karty 49 Kč měsíčně, zaslání upomínky 600 Kč a přečerpání úvěrového rámce 300 Kč. Za dobu trvání úvěrového vztahu načerpal žalovaný celkem 113 833,71 Kč a uhradil celkem 99 001,15 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto dne [datum] vyzval původní věřitel žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky, o čemž žalovaného informoval dopisem. Původní věřitel následně svoji pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaná částka sestává dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, poplatků v celkové výši 3 545 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 2 871 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 390,40 Kč, úroků z úvěru ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z dlužné částky ve výši 33 545 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši, 30 000 Kč a poplatků ve výši 3 545 Kč, od [datum] do zaplacení. Ač vyzván, žalovaný na dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, k žalobě ničeho nenamítal.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou tzv. fikcí (§ 49 o. s. ř).
4. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:
5. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru ze dne [datum] a dispozic ze dne [datum] úvěru podepsaných původním věřitelem a žalovaným soud zjistil, že jejím základě původní žalovanému poskytl žalovaném úvěrový limit 30 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat opakovaně a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze splácet inkasem z běžného účtu v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše 2 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Dále se zavázal k úhradě poplatků za výběr z bankomatu 49 Kč, vedení kreditní karty 49 Kč měsíčně, zaslání upomínky 600 Kč, přečerpání úvěrového rámce 300 Kč. Úroková sazba činila 22,99 % ročně, RPSN činila 29,79 %.
6. Z platební historie a výpisů z účtu soud zjistil, že žalovaný v období od [datum] do [datum] načerpal celkem 113 833,71 Kč a uhradil celkem 99 001,15 Kč.
7. Oznámením ze dne [datum], které bylo žalovanému odesláno dne [datum] na žalovaným udanou adresu trvalého pobytu, původní věřitel zesplatnil pohledávku ze smlouvy o úvěru a vyzval žalovaného úhradě dlužné částky.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno oznámením ze dne odeslaným mu dne [datum] na žalovaným udanou adresu trvalého pobytu.
9. Dne [datum] byla žalovanému odeslána předžalobní výzva na žalovaným udanou adresu trvalého pobytu.
10. Žalobkyně navrženými a soudem provedenými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného a na základě žalobkyní navržených a soudem provedených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy schopen splácet poskytnutý úvěr. Soud při jednání vyzval žalobkyni dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy. Soud postrádal důkazy k prokázání žalobních tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně prověřil doklady ověřující příjmy žalovaného a jeho domácnosti a výdaje žalovaného zejména na základě informací z veřejných registrů SOLUS, NRKI, ISIR týkající se žalovaného.
11. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:
12. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (§ 1879 o. z.).
13. Původní věřitel, coby bankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevily vůli uzavřít smlouvu o úvěru, a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Původního věřitele tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností původní věřitel postupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).
14. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).
15. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuty peníze ve výši 113 833,71 Kč a že žalovaný uhradil celkem 99 001,15 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni dluh splnil více, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 14 832,56 Kč žalobkyni zaplatit jako rozdíl mezi částkou žalovaným čerpanou a částkou žalovaným uhrazenou.
16. V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky z jistiny úvěru nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalovaného v částce 14 832,56 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., v délce tří dnů, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.
17. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvního úroku a poplatků, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.
18. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení poměrně úspěšnějšímu žalovanému, který by měl právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, žádné náklady řízení nevznikly v důsledku jeho procesní pasivity.