Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 376 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co doa) částky 5 098,27 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 14 474,27 Kč od [datum] do zaplacenís kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 797,08 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 12 510,84 Kčs náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kčb) částky ve výši 1 939,55 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 16 413,82 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen „původní věřitel“) se žalovanou dne [datum] uzavřela Smlouvu o úvěru č. [hodnota], přílohu 1 tvořil předpis splátek. Původní věřitel na základě předmětné smlouvy o úvěru poskytl žalované 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a společně s tím zaplatit příslušenství úvěru za dobu trvání úvěru v celkové výši 17 184 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku., to vše formou 14 měsíčních splátek po 2 656 Kč splatných vždy k měsíčnímu výročí data uzavření smlouvy, přičemž splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den [datum]. Celkem měla žalovaná původnímu věřiteli zaplatit 37 184 Kč. Před uzavřením předmětné smlouvy původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalované na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedla základní údaje o své osobě, zaměstnání, ostatních finančních, závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru, a žalovanou předložených dokladů. Původní věřitel neměl důvod pochybovat o správnosti žalovanou doložených podkladů a na jejich základě dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované je v daném případě dostatečná. Na svůj dluh žalovaná zaplatila toliko 10 624 Kč (tj. 3 splátky), z nichž alokoval původní věřitel na úhradu jistiny 5 525,73 Kč a příslušenství 5 098,27 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli dle smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, kterou žádá žalobkyně z dlužné jistiny 14 474,27 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 1 939,55 Kč. Původní věřitel následně svoji pohledávku za žalovanou postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně nárokuje přiznání nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 482 Kč za dvě uskutečněné cesty pověřeného terénního pracovníka žalobkyně na kontaktní adresu žalované z důvodu osobní návštěvy a jeden odeslaný upomínací dopis, přičemž ceník nákladů na vymáhání zaslala žalobkyně žalované dne [datum]. První žalovaný nárok sestává nesplacené jistiny 14 474,27 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku 536,01 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 7 000 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 978,29 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 2 571,43 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 425,11 Kč z nesplacené jistiny za období od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 797,08 Kč z nesplacené jistiny za období od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z nesplacené jistiny od [datum] do zaplacení a účelně vynaložených nákladů mimosoudního ve výši 482 Kč. Druhý žalovaný nárok sestává ze smluvní pokuty ve výši 1 939,55 Kč. Ač vyzvána, žalovaná ničeho neuhradila.
2. Žalovaná zůstala v řízení nečinné, k žalobě se nevyjádřila.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno do vlastních rukou.
4. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:
5. Žalovaná dne [datum] požádala původního věřitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, do žádosti uvedla osobní údaje, trvalý pobyt, kontaktní údaje a státní příslušnost, že je [Anonymizováno], [Anonymizováno], se [Anonymizováno] vzděláním, nemá bankovní účet, nemá hypoteční úvěr a bydlí v [Anonymizováno]. Dále uvedla, že je zaměstnaná u [právnická osoba] od [datum], její měsíční příjem činí [částka], odhadované měsíční výdaje pak činí [částka] ([částka] za bydlení a energie a [částka] za dopravu, jídlo a jiné osobní náklady, [částka] za splátky stávajících půjček), použitelný příjem činí [částka]. Jiné finanční závazky v žádosti žalovaná neuvedla. V žádosti je zaškrtnuto, že předložila výplatní pásku a pracovní smlouvu (prokázáno žádostí o úvěr).
6. Dne [datum] původní věřitel se žalovanou podepsali Smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout peněžní hotovost ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázal poskytnuté peníze původnímu věřiteli vrátit a zaplatit náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 17 184 Kč sestávající z 1 014 Kč smluvního úroku, 9 800 Kč úplaty za poskytnutí úvěru, 2 770 Kč za náklady na vyhodnocení úvěrového případu a 3 600 Kč za inkaso plateb v hotovosti, ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč splatných v každé měsíční výročí uzavření smlouvy. Úroková sazba byla sjednána 8 % ročně a roční procentní sazba nákladů činila 272,44 %. Celkem měla žalovaná původnímu věřiteli zaplatit 37 184 Kč. Strany si ve smlouvě ujednaly pro případ prodlení s jakoukoliv splátkou smluvní pokutu ve výši 0,1 % příslušné dlužné částky za každý den prodlení se splatností v den následující po prodlení limitovanou 500 Kč za každou jednotlivou splátku. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí peněz v hotovosti (prokázáno Smlouvou o úvěru).
7. Původní věřitel dne [datum] uzavřel se žalobkyní Smlouvu o postoupení, na jejímž základě původní věřitel jako postupitel postoupil žalobkyni jako postupníkovi žalovanou pohledávku za žalovanou (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek). Úplata za postoupení pohledávek byla žalovanou zaplacena dne [datum] (prokázáno potvrzením o úhradě). Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne [datum] (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky), které bylo dne [datum] doporučeně odesláno prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na adresu žalované [adresa] (prokázáno podacím archem).
8. Dne [datum] a dne [datum] proběhla cesta terénního pracovníka na kontaktní adresu žalované, dne [datum] odeslala žalobkyně žalované upomínku (prokázáno výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávka a upomínkou)
9. Předžalobní výzva ze dne [datum] byla dne [datum] doporučeně odeslána prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na adresu žalované uvedenou ve smlouvě (prokázáno předžalobní výzvou s podacím archem).
10. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádné skutkové zjištění relevantní pro právní posouzení věci.
11. Žalobkyně netvrdila ani navrženými a soudem provedenými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovanou byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované a na základě žalobkyní navržených a soudem provedených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy schopna splácet poskytnutý úvěr. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř., aby doplnila skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti a označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalované s poučením o nesplnění této výzvy. Soud zejména postrádal tvrzení, jakým konkrétním způsobem původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, kdy nejsou postačující obecná a na konkrétní případ nedopadající tvrzení; jaká konkrétní zjištění o žalované z hlediska posouzení úvěruschopnosti původní věřitel zjistil a na základě čeho dospěl k závěru, že právě žalovaná splňuje podmínku schopnosti splácet poskytnutý úvěr a z jakých konkrétních dokumentů a záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti žalované strany původní věřitel vycházel. Z důkazů soud zejména postrádal jakýkoliv důkaz o tom, že původní věřitel prověřil příjmem žalované a jeho zdroj a výdaje žalované, když pouhá deklarace žalované je v tomto směru nedostačují. Rovněž soud postrádal jakékoliv ověření výdajů žalované a vlastní šetření původního věřitele stran existujícího úvěrové angažovanosti, splátkového zatížení a platební morálky žalované. Pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však soud výzvu učinit nemohl.
12. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:
13. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (§ 1879 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen „o. z.“).
14. Původní věřitel, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaná, coby spotřebitel, projevily vůli uzavřít smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Původního věřitele tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovanou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností původní věřitel postupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).
15. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalované podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaná má peníze vrátit v době přiměřené jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).
16. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuty peníze ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila původnímu věřiteli 10 624 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by původnímu věřiteli či žalobkyni na dluh splnila více, že jí povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil povinnost částku 9 376 Kč žalobkyni zaplatit jako rozdíl mezi částkou žalovanou čerpanou a částkou žalovanou uhrazenou.
17. V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalované v částce 9 376 Kč tak musel soud rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., v délce tří dnů, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala.
18. S ohledem na to, že na straně žalované prodlení s vrácením částky 9 376 Kč dosud nenastalo, nemá žalobkyně nárok ani na náhradu vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč. Soud žalobu tedy jako nedůvodnou zamítl v této části.
19. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty a poplatků, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že by žalované, jež byla v řízení úspěšná, náležel nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 29 % a úspěchu žalované v rozsahu 71 %), avšak žalované v důsledku procesní pasivity žádné náklady v řízení nevznikly. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud vycházel z celkového předmětu řízení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí vč. příslušenství, tj. 32 321,90 Kč.
21. Místo plnění náhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně je odůvodněno § 149 odst. 1 o. s. ř.