Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 620 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky ve výši 2 134,80 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 2 156,22 Kčs úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 15 998,80 Kč od [datum] do zaplacenís kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 469,65 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 17 754,80 Kč od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 079,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 17 754,80 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že se žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrový rámec 15 999 Kč, který žalovaný mohl čerpat opakovaně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky splatných k 20. dni v měsíci s tím, že první splátka se stala splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. Pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou splatné splátky, strany si sjednaly smluvní pokutu 500 Kč. Strany si sjednaly poplatek za vedení účtu 39 Kč měsíčně a poplatek za měsíc vymáhání úvěru 300 Kč. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Posuzovala jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumala klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlédla do externích registrů (BRKI, NRKI, SOLUS, CEE, insolvenční rejstřík). Žalobkyně dospěla k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je pro požadované parametry spotřebitelského úvěru dostatečná. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 16 278 Kč a uhradil 658 Kč. Žalovaný nahradil splátky řádně a včas, proto žalobkyně zesplatnila poskytnutý úvěr ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k jeho okamžité úhradě. Ke dni podání žaloby byla žalovaná částka tvořena neuhrazenou jistinou 15 998,80 Kč, poplatkem za vedení účtu 156 Kč (4x 39 Kč), smluvní pokutou 1 000 Kč, náklady na vymáhání 600 Kč. Na příslušenství žalobkyně žádá kapitalizovaný úrok ve výši 2 156,22 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 15 998,80 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 469,65 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 17 754,80 Kč od [datum] do zaplacení. Ač vyzván, žalovaný ničeho neuhradil.
2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný a k žalobě se nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno tzv. fikcí (§ 49 odst. 4 o. s. ř.
4. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:
5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným elektronicky podepsána dne [datum]. Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec 15 999 Kč, který žalovaný mohl čerpat opakovaně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, minimálně však 400 Kč, splatných k 20. dni v měsíci s tím, že první splátka se stala splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. Pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou splatné splátky, strany si sjednaly smluvní pokutu 500 Kč. Strany si sjednaly poplatek za vedení účtu 39 Kč měsíčně a poplatek za měsíc vymáhání úvěru 300 Kč. Úrok činil 26,28 % ročně, RPSN činilo 36,40 % a celková částka k zaplacení žalovaným 18 744 Kč.Anonymizovaný odstavec7. Ze zprávy NRKI soud zjistil, že žalovaný měl evidováno k [datum] 3 existující spotřební úvěry s měsíčními splátkami s celkovou expozicí 647 292 Kč a celkovou měsíční splátkou 17 382 Kč a jeden revolvingový úvěr ve výši 5 400 Kč se splátkou 5 400 Kč 11 dní po splatnosti.8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaný načerpal dne [datum] 15 999 Kč a dne [datum] 279 Kč a uhradil dne [datum] 658 Kč.9. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného, že je v prodlení s úhradou splátek, vyzvala jej k úhradě dlužné částky v celkové výši 18 874 Kč ve lhůtě 14 dnů. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že tato výzva byla odeslána na kontaktní adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o úvěru.10. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě žalované pohledávky. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že tato výzva byla odeslána na poslední známou adresu žalovaného dne [datum].11. Ze všeobecných obchodních podmínek soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro právní posouzení věci. Ověření bonity MLS vzhledem k jejímu obsahu považoval soud za doplnění žalobních tvrzení.12. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného a na základě žalobkyní předložených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy schopen splácet poskytnutý úvěr. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným řádně po obsahové stránce prověřila příjmovou situaci žalovaného a dalších osob v jeho domácnosti, jejichž příjem byl započten (např. vyžádáním výpisu z běžného účtu či potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu), což je základní předpoklad pro posouzení úvěruschopnosti. Pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však soud výzvu učinit nemohl.13. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:14. Žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Žalobkyni tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).15. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).16. Žalovanému bylo na základě smlouvy o úvěru žalobkyní poskytnuto 16 278 Kč a uhradil 658 Kč, což bylo v řízení prokázáno. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na dluh uhradil více, že mu povinnost k úhradě dluhu nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 620 jako rozdíl mezi částkou čerpanou a uhrazenou a ve zbytku požadované jistiny úvěru soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.17. V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalovaného v částce 15 620 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.18. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení úroku, smluvní pokuty a nákladů na vymáhání pohledávky, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 079,10 Kč, přičemž tato částka představuje 41,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29,35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 754,80 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.20. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonná pro peněžité plnění.