Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 607 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 16 302 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 774,60 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 2 155,09 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 6 432,45 Kč od [datum] do zaplacenís úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 6 127,54 Kč od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 16 909 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], se [adresa] (dále jen „původní věřitel“), se žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému v hotovosti 12 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze spolu s úrokem stanoveným v pevné výši 1 155 vrátit do [datum] v 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Dále se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 1 107 Kč a úhradu za hotovostní inkaso ve výši 2 160 Kč. Na svůj dluh žalovaný naposledy uhradil dne 21. 9. 20222 částku 2 000 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, kterou žádá žalobkyně ve výši 6 000 Kč. Od [datum] je neuhrazená jistina úročena smluvním úrokem 15 % ročně. Původní věřitel následně svoji pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaná částka sestává neuhrazené jistiny ve výši 6 127,54 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 304,91 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 2 875,11 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 545,27 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 056,17 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč. Na příslušenství žalobkyně žádá úrok vyčíslený od [datum] do [datum] z dlužné jistiny ve výši 2 155,09 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do [datum] ve výši 1 774,60 Kč, úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 127,54 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 6 432,45 Kč od [datum] do zaplacení. Ač vyzván, žalovaný na dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal procesně nečinný.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí. (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).
4. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:
5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla původním věřitelem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným podepsána dne [datum]. Právní předchůdce žalobkyně se v ní zavázal poskytnout žalovanému úvěr 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku spolu s úrokem kapitalizovaným částkou 1 155 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 5 880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 107 Kč a inkasním poplatkem 2 160 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč, splatných k 1. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po podpisu smlouvy. Celkově měl žalovaný uhradit částku 22 302 Kč. Úroková sazba činila 15 % ročně, RPSN 272,44 %. Strany si sjednaly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení limitovanou 500 Kč. Žalovaný potvrdil převzetí 12 000 Kč v hotovosti podpisem smlouvy. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně celkem 11 393 Kč na dluh z předmětné smlouvy o úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Předžalobní výzva ze dne [datum] byla žalovanému zaslána dne [datum] na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě.
6. Žalobkyně navrženými a soudem provedenými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného a na základě žalobkyní navržených a soudem provedených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy schopen splácet poskytnutý úvěr. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř., aby doplnila skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti a označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalované s poučením o nesplnění této výzvy. Soud zejména postrádal tvrzení, jakým konkrétním způsobem původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, kdy nejsou postačující obecná a na konkrétní případ nedopadající tvrzení; jaká konkrétní zjištění o žalovaném z hlediska posouzení úvěruschopnosti původní věřitel zjistil a na základě čeho dospěl k závěru, že právě žalovaný splňuje podmínku schopnosti splácet poskytnutý úvěr a z jakých konkrétních dokumentů a záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti žalované strany původní věřitel vycházel. Z důkazů soud zejména postrádal jakékoliv důkazy o tom, že původní věřitel prověřil příjmem žalovaného a jeho zdroj a výdaje, existující zadluženost a platební schopnost žalovaného. Pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však soud výzvu učinit nemohl.
7. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:
8. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (§ 1879 o. z.).
9. Původní věřitel, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru, a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Původního věřitele tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností původní věřitel postupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).
10. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).
11. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuty peníze ve výši 12 000 Kč a že žalovaný uhradil původnímu věřiteli 11 393 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni dluh splnil více, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 607 Kč žalobkyni zaplatit jako rozdíl mezi částkou žalovaným čerpanou a částkou žalovaným uhrazenou.
12. V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky z jistiny úvěru nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalovaného v částce 607 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., v délce tří dnů, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.
13. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvního úroku a poplatků a smluvní pokuty, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.
14. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení poměrně úspěšnějšímu žalovanému, žádné náklady řízení nevznikly v důsledku jeho procesní pasivity.