Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 356 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 15 927,37 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 6 146,52 Kčs úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 19 436,37 Kč od [datum] do zaplacenís kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 093,44 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 22 283,37 Kč od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 22 283,37 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že se žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], jejíž součástí byly úvěrové podmínky, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrový rámec 24 990 Kč. Žalovaný byl oprávněn čerpat revolvingový úvěr opakovaně do výše nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, které byly splatné 20. dni v měsíci. Pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou splátky, strany si sjednaly smluvní pokutu 500 Kč limitovanou výší dlužné splátky. Žalovaný se zavázal k úhradě náhrady účelně vynaložených nákladů vymáhání 300 Kč za měsíc vymáhání. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Posuzovala jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumala klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlédla do externích registrů (NRKI, SOLUS, CEE, insolvenční rejstřík). Žalobkyně dospěla k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je pro požadované parametry spotřebitelského úvěru dostatečná. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného, nemohlo toto již být zapříčiněno nedostatečným prověřením úvěruschopnosti. Žalovaný celkem načerpal částku ve výši 49 790 Kč a na poskytnutý úvěr žalobkyni uhradil částku 43 434 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Ke dni podání žaloby byla žalovaná částka tvořena neuhrazenou jistinou 19 436,37 Kč, účelně vynaloženými náklady na vymáhání pohledávky v celkové výši 988 Kč a smluvní pokutou v celkové výši 1 859 Kč. Na příslušenství žalobkyně žádá úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 6 146,52, úrok ve výši 26,28 % ročně od [datum] do zaplacení z částky 19 436,37 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 4 093,44 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení z částky 22 283,37 Kč. Ač vyzván, žalovaný ničeho neuhradil.
2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný a k žalobě se nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno tzv. fikcí (§ 49 odst. 4 o. s. ř.
4. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:
5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným elektronicky podepsána dne [datum]. Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s rámcem ve výši 24 990 Kč s roční úrokovou sazbou 26,28 %. Žalovaný se zavázal splácet úvěr měsíční splátkou ve výši 4 % z dlužné částky. RPSN činilo 36,17 %, celková částka splatná žalovaným 29 255 Kč. Pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou splátky, strany si sjednaly smluvní pokutu 500 Kč limitovanou výší dlužné splátky. Žalovaný se zavázal k úhradě náhrady účelně vynaložených nákladů vymáhání 100 Kč za měsíc vymáhání.
6. Z karty klienta soud zjistil, že žalobkyně eviduje, že žalovaný je bezdětný, je zaměstnanec s příjmem 35 000 Kč, ostatní členové domácnosti mají příjem 20 000 Kč a měsíční výdaje má ve výši 25 000 Kč. Dále dne [datum] žalobkyně provedla lustraci žalovaného v ISIR s negativním výsledkem v registru NRKI s výsledkem OK, v registru MVCR s výsledkem ověřeno, v registru JAP PUJCKA s výsledkem OK a v CEE s výsledkem OK.
7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaný za období od [datum] do [datum] celkem načerpal částku 49 790 Kč a celkem uhradil částku 43 434 Kč.
8. Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru vyzván k úhradě částky 24 216,44 Kč z titulu žalované pohledávky. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že tato výzva byla odeslána na kontaktní adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o úvěru dne [datum].
9. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě částky 24 216,44 Kč z titulu žalované pohledávky. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že tato výzva byla odeslána na adresu trvalého bydliště žalovaného uvedenou ve smlouvě o úvěru dne [datum].
10. Z úvěrových podmínek soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro právní posouzení věci. Metodiku posouzení úvěruschopnosti vzhledem k jejímu obsahu považoval soud za doplnění žalobních tvrzení.
11. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného a na základě žalobkyní předložených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy schopen splácet poskytnutý úvěr. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř., aby doplnila skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti a označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy. Soud zejména postrádal tvrzení, jakým konkrétním způsobem žalobkyně ověřovala příjem žalovaného a jeho domácnosti, a důkazy o tom, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným řádně po obsahové stránce prověřila příjmovou situaci žalovaného (např. vyžádáním výpisu z běžného účtu žalovaného či potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu), což je základní předpoklad pro posouzení úvěruschopnosti, přičemž pouhé prohlášení žalovaného v tomto směru není dostačující. Pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však soud výzvu učinit nemohl.
12. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:
13. Žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Žalobkyni tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).
14. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).
15. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyní poskytnuty peníze ve výši 49 790 Kč a že žalovaný uhradil žalobkyni 43 434 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na dluh splnil více, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 6 356 Kč žalobkyni zaplatit jako rozdíl mezi částkou žalovaným čerpanou a částkou žalovaným uhrazenou.
16. V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalovaného v částce 6 356 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.
17. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvní pokuty a nákladů na vymáhání pohledávky, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.
18. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy procesně úspěšnější stranou byl žalovaný, kterému však žádné náklady v souvislosti se soudním řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
19. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonná pro peněžité plnění, místo plnění náhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně je odůvodněno § 149 odst. 1 o.s.ř.