Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 084 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 084 Kč s příslušenstvím. Nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy ověřila tak, že vyhodnotila výpis z účtu obstaraný prostřednictvím služby Kontomatik, výpis z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB (European [právnická osoba]) a CRIF provozovaného společností Czech Credit Bureau. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. Žalobkyně na základě předmětné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému úvěr 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr a poplatek za poskytnutí úvěru 3 500 Kč uhradit do [datum]. Pro případ prodlení se zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 8 000 Kč. Žalovaný neuhradil úvěr řádně a včas. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 8 000 Kč, poplatku 3 500 Kč a smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] ve výši 1 584 Kč. Na příslušenství žalobkyně žádá zákonný úrok z prodlení 12,75 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení. Ač vyzván, žalovaný na dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal procesně nečinný.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.). Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí. (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně se z jednání včas omluvila.
4. Soud zjistil ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], že byla žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným podepsána dne [datum]. Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému úvěr 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr a poplatek za poskytnutí úvěru 3 500 Kč uhradit do [datum]. Pro případ prodlení se zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 8 000 Kč. Úroková sazba činila 0 % ročně, RPSN 8 687 %.
5. Z vyhodnocení úvěruschopnosti soud zjistil, že dne [datum] u žalovaného byla provedena lustrace na exekuce, v insolvenčním rejstříku a v databázi neplatných a odcizených dokladů s výsledkem bez záznamu. Žalovaný uvedl, že je rozvedený s příjmem 55 000 Kč měsíčně z podnikání, výdaje činí 5 000 Kč, bydlení 9 000 Kč, splátky úvěrů 1 500 Kč. Při prověření žádosti o úvěr žalobkyně zjistila průměrný měsíční příjem 50 000 Kč, výdaje domácnosti 5 000 Kč, jiné finanční závazky 20 000 Kč, náklady na bydlení 9 000 Kč a po započtení životního minima 4 860 Kč jí vyšel čistý příjem domácnosti 36 000 Kč a náklady celkem 14 000 Kč.
6. Z výpisu z aplikace [Anonymizováno] plynou příjmy z [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalovaného od [jméno FO] v srpnu [částka], v [Anonymizováno] [částka] v [Anonymizováno] [částka], v [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], od [právnická osoba] v listopadu [částka], od [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [částka] v [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] za měsíce [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] plyne, že účet je veden pro žalovaného a žalovaný dosahuje žalobkyní zjištěné příjmy z [Anonymizováno] [Anonymizováno].
7. Z informací z REPI soud zjistil, že žalovaný nemá evidovanou žádnou částku po splatnosti či vymáhanou inkasními agenturami, jeho úvěrová angažovanost je 3 000 Kč.
8. Z výpisu z účtu soud zjistil, že dne [datum] poskytla žalobkyně žalovaném 8 000 Kč na účet žalovaného.
9. Předžalobní výzva ze dne [datum] byla žalovanému zaslána dne [datum] na e-mail [e-mail] uvedený ve smlouvě.
10. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci tak, jak je popsán výše, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly.
11. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ujednáním stran dle § 1746, § 1 odst. 2 o. z. lze založit i závazek dlužníka k zaplacení dalších poplatků v souvislosti s poskytnutím úvěru. Podle § 2048 odst. 1 o. z. si strany mohou ujednat smluvní pokutou pro případ porušení smluvené povinnosti.
12. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava zákona č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.). Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. s. ú.
13. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú. (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
14. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první z. s. ú. je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
15. Soud je povinen v souladu se závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté.
16. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. s. ú.
17. V projednávaném případě smlouvou o úvěru byla uzavřena smlouva o úvěru dle povahy stran v režimu spotřebitelského úvěru ve výši úvěru 8 000 Kč s tím, že úvěr žalovaný čerpal převodem na bankovní účet. Před uzavřením úvěrové smlouvy byla rovněž ověřena úvěruschopnost žalovaného, při posouzení vycházela žalobkyně z toho, že žalovaný je rozvedený, bez dalších vyživovacích povinností, má stálý příjem z podnikání, výpisy z účtu ověřila příjem z podnikání 50 000 Kč měsíčně, a ověřila výpisy z účtu a v databázi REPI, že má úvěrovou angažovanost ve výši 23 000 Kč. Na základě expertního hodnocení dospěla k dostatečné platební kapacitě žalovaného.
18. Soud má za to, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť bylo naplněno ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností, žalovaný měl dostatečný příjem z podnikání ke krytí svých dalších nákladů i splacení jednorázové splátky. Byl ověřen příjem žalovaného z podnikání, správně žalobkyně dospěla výpočtem k platební kapacitě žalovaného a ověřila, jaké má žalovaný další platební závazky. Soud byl povinen dle judikatury zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti a má jej za řádné.
19. Smluvní pokuta byla sjednána v souladu s limitací obsaženou v § 122 odst. 2, 3 z. s. ú. Podle odst. 2 citovaného ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle odst. 3 citovaného ustanovení souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
20. Existuje tedy povinnost žalovaného zaplatit 13 084 Kč, k tomu se platně smluvně zavázal, že by došlo k úhradě nebo že by závazek neexistoval, to v řízení prokázáno nebylo, soud to nezjistil z provedeného dokazování a žalovaný dané netvrdil ani nedoložil. Soud proto žalobě zcela vyhověl. Soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, ač byla v řízení zcela úspěšná, nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému ve lhůtě 7 dnů před podáním žaloby nezaslala na adresu pro doručování nebo na poslední známou adresu výzvu k plnění. Odeslání předžalobní výzvy na e-mail žalovaného pro splnění povinnosti nepostačuje, ani v tom soud neshledává důvod zvláštního zřetele hodný, který by odůvodňoval přiznání náhrady nákladů řízení bez řádného a včasného odeslání předžalobní výzvy podle odst. 2 téhož ustanovení.
22. Lhůtu pro plnění náhrady nákladů řízení soud stanovil podle § 160 o. s. ř. v obecné délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.