Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 20 388 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 027,30 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 1 023,76 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 14 635,03 Kč od [datum] do zaplacenís úrokem ve výši 8,00 % ročně z částky 13 974,23 Kč od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 33 388 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], se [adresa] (dále jen „původní věřitel“), se žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému v hotovosti 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze spolu s úrokem stanoveným v pevné výši 761 vrátit do [datum] v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Dále se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 2 077 Kč a úhradu za hotovostní inkaso ve výši 2 700 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřil původní věřitel úvěruschopnost tak, že ověřil příjmy žalovaného z žalovaným předložených výplatních pásek, výdaje ověřil z výpisů z bankovních účtů a nahlédl do dostupných veřejných a neveřejných registrů, proto zhodnotil schopnost žalovaného splácet úvěr jako dostatečnou. Na svůj dluh žalovaný zaplatil toliko 2 000 Kč, naposledy uhradil dne [datum] částku 2 000 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, kterou žádá žalobkyně ve výši 7 500 Kč. Od [datum] je neuhrazená jistina úročena smluvním úrokem 8 % ročně. Původní věřitel následně svoji pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 13 974,23 Kč, kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 660,80 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 6 817 Kč, úhrady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 928,83 Kč, úhrady za inkaso v místě bydliště ve výši 2 507,14 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč. Na příslušenství žalobkyně žádá úrok ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do [datum] kapitalizovaný částkou 1 023,76 Kč, zákonný úrok z prodlení od 21. 11 .2023 do [datum] kapitalizovaný částkou 2 027,30 Kč, se zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 635,03 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od [datum] do zaplacení. Ač vyzván, žalovaný na dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal procesně nečinný.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí. (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).
4. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:
5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla původním věřitelem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným podepsána dne [datum]. Právní předchůdce žalobkyně se v ní zavázal poskytnout žalovanému úvěr 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku spolu s úrokem kapitalizovaným částkou 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 077 Kč a inkasním poplatkem 2 700 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, splatných k 1. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po podpisu smlouvy. Celkově měl žalovaný uhradit částku 27 888 Kč, z toho 15 000 Kč na jistině, 12 888 Kč na nákladech spotřebitelského úvěru. Úroková sazba činila 8 % ročně, RPSN 272,44 %. Strany si sjednaly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení limitovanou 500 Kč. Žalovaný potvrdil převzetí 15 000 Kč v hotovosti podpisem smlouvy.
6. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí u [Anonymizováno], je [Anonymizováno], má [Anonymizováno] vzdělání, je od [datum] zaměstnaný u [jméno FO] s příjmem [částka], jeho výdaje činí [částka] na bydlení a [částka] na dopravu, jídlo a jiné osobní náklady, použitelný měsíční příjem činí [částka], má bankovní účet. Z výplatní pásky za červen až srpen [Anonymizováno] plyne měsíční čistý příjem žalovaného [částka]. Z pracovní smlouvy plyne, že žalovaný je od [datum] zaměstnán jako [Anonymizováno] u zaměstnavatele [jméno FO] na dobu neurčitou. Z nájemní smlouvy ve spojení s česným prohlášením ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný spolu s [Anonymizováno] [Anonymizováno] obývá byt na adrese [adresa], kde nájemné činí [částka] měsíčně.
7. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně celkem 2 000 Kč na dluh z předmětné smlouvy o úvěru.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
9. Předžalobní výzva ze dne [datum] byla žalovanému zaslána dne [datum] na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě.
10. Žalobkyně navrženými a soudem provedenými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného a na základě žalobkyní navržených a soudem provedených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy schopen splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně prokázala, že původní věřitel dostatečně ověřil výši a zdroj příjmu žalovaného na základě výplatních pásek za tři měsíce předcházející uzavření smlouvy o úvěru a pracovní smlouvy a rovněž ověřil výši nájemného, na jehož úhradu žalovaný přispívá z nájemní smlouvy. Žalobkyně však neprokázala, že by původní věřitel při prověřování úvěruschopnosti žalovaného ověřil další pravidelné výdaje žalovaného a jejich strukturu z výpisů z bankovního účtu žalovaného a přistoupil k samostatnému šetření stran výše a struktury existujícího zadlužení žalovaného a jeho platební schopnosti na základě lustrace žalovaného ve veřejných rejstřících (ISIR, CEE) a neveřejných rejstřících (NRKI/BRKI a SOLUS). Soud byl vyzval žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy, avšak ta již další důkazy nenavrhla, v důsledku čehož neunesla své důkazní břemeno.
11. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:
12. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (§ 1879 o. z.).
13. Původní věřitel, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru, a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Původního věřitele tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností původní věřitel postupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).
14. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).
15. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuty peníze ve výši 15 000 Kč a že žalovaný uhradil původnímu věřiteli 2 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni dluh splnil více, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 13 000 Kč žalobkyni zaplatit jako rozdíl mezi částkou žalovaným čerpanou a částkou žalovaným uhrazenou.
16. V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky z jistiny úvěru nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalovaného v částce 13 000 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., v délce tří dnů, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.
17. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvního úroku a poplatků a smluvní pokuty, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.
18. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení poměrně úspěšnějšímu žalovanému, který by měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady řízení nevznikly v důsledku jeho procesní pasivity.