Výrok
I. Žaloba se co do částky 8 968 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 120 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku s příslušenstvím, jak je rozvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí, s následujícím odůvodnění: Mezi žalovaným a společností [právnická osoba]., se sídlem [adresa], IČO: [IČO], byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, kdy tento byl žalovanému poskytnut dne 27. 4. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet dle podmínek smlouvy s příslušenstvím, a to do 20 dní od jeho poskytnutí. V souladu s ustanovením článku II. odst. 1 smlouvy činí výše úroku částku 240 Kč. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal původnímu věřiteli společně s poskytnutou částkou úvěru uhradit poplatek ve výši 2 880 Kč stanovený v článku II. odst. 1 smlouvy. Žalovaný však porušil svoji povinnost řádného splácení úvěru, kdy poskytnutý úvěr nesplatil tak, jak se zavázal ve smlouvě a dostal se tak do prodlení s jeho úhradou. Z důvodu prodlení žalovaného s plněním dle smlouvy delším více jak 14 dní, vznikla žalovanému povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč v souladu s ustanovením článku VI. odst. 1. pododst. 1.3. podpododst. 1.3.1. smlouvy. V souvislosti s prodlením žalovaného byl tento původním věřitelem upomínán k úhradě jeho dluhu, a to formou SMS a emailových zpráv a písemných výzev k úhradě dluhu, kdy v souladu s ustanovením článku VI. odst. 1. pododst. 1.3. podpododst. 1.3.2. smlouvy je žalovaný povinen uhradit 50 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím SMS zprávy, 30 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím e-mailu, 500 Kč za odeslanou písemnou výzvu k úhradě dluhu. Žalovaný byl původním věřitelem upomínám výše uvedenými způsoby, kdy v souvislosti s touto činností vznikla žalovanému povinnost uhradit částku 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv a 1 000 Kč za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu. Žalovanému dále vznikla, z důvodu jeho prodlení, povinnost uhradit smluvní pokutu dle ustanovení článku VI. odst. 1 pododst. 1.2. podpododst. 1.2.1. smlouvy ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Smlouva limituje výši smluvní pokuty toliko do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobkyně nicméně po žalovaném uplatňuje pouze smluvní pokutu ve výši 3 348 Kč. Pohledávku vyplývající ze smlouvy následně původní věřitel postoupil na společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa] [IČO] IČO, která tuto pohledávku postoupila na žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti:
4. Pomocí předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, jehož převzetí žalovaný potvrdil formou unikátního SMS kódu dne 25. 4. 2024 v 16:10:48, byl žalovaný seznámen s parametry úvěrového produktu.
5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], jejímiž zúčastněnými stranami byly společnost [právnická osoba]. (úvěrující) a žalovaný (dlužník), se úvěrující zavázal, že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč na účet č. [č. účtu], a dlužník se zavázal, že peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 240 Kč (36,5 % ročně) a poplatkem ve výši 2 880 Kč, celkem 15 120 Kč, vrátí do 17. 5. 2024. Smlouva byla žalovaným podepsána formou unikátního SMS kódu dne 25. 4. 2024 v 16:10:48. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky.
6. Podle potvrzení od [právnická osoba]., ze dne 1. 8. 2024 byla z účtu společnosti [právnická osoba]. zaslána dne 17. 4. 2024 na účet žalovaného č. [č. účtu] částka 12 000 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol] a se zprávou pro příjemce „Půjčka“.
7. Výzvou k uhrazení pohledávky ze dne 2. 6. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 17 024 Kč.
8. Předžalobní výzvou k uhrazení pohledávky ze dne 20. 6. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 18 436 Kč.
9. Podle přehledu SMS a emailů bylo zjištěno, jakým způsobem společnost [právnická osoba]. komunikovala s žalovaným.
10. Smlouvou o postoupení pohledávek č. [hodnota] / 20.7.2024 ze dne 20. 7. 2024 vč. seznamu převedených pohledávek byla pohledávka za žalovaným převedena ze společnosti [právnická osoba]. (postupitel) na společnost [právnická osoba] (postupník). Smlouvou o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne 22. 7. 2024 vč. seznamu převedených pohledávek byla pohledávka za žalovaným převedena ze společnosti [právnická osoba] (postupitel) na žalobkyni (postupník).
11. Předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2025 byl žalovaný informován o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň vyzván k úhradě dluhu s upozorněním na následky nesplnění výzvy. Podle podacího archu byla zásilka předána k přepravě dne 17. 1. 2025 na adresu [adresa].
12. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:
13. Mezi společností [právnická osoba]. (úvěrující) a žalovaným (dlužník) byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 25. 4. 2024, na jejímž podkladě se úvěrující zavázal, že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč na účet č. [č. účtu], a dlužník se zavázal, že peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 240 Kč (36,5 % ročně) a poplatkem ve výši 2 880 Kč, celkem 15 120 Kč, vrátí do 17. 5. 2024. Žalovanému byly bezhotovostním převodem dne 17. 4. 2024 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč na účet č. [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol] a se zprávou pro příjemce „Půjčka“. Protože žalovaný své povinnosti řádně a včas nesplnil, byla mu zaslána výzva k uhrazení pohledávky ze dne 2. 6. 2024 a předžalobní výzva k uhrazení pohledávky ze dne 20. 6. 2024. Ani přesto nebylo nic uhrazeno. Smlouvou o postoupení pohledávek č. [hodnota] / 20.7.2024 ze dne 20. 7. 2024 byla pohledávka za žalovaným převedena ze společnosti [právnická osoba]. (postupitel) na společnost [právnická osoba] (postupník). Smlouvou o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne 22. 7. 2024 byla pohledávka za žalovaným převedena ze společnosti [právnická osoba] (postupitel) na žalobkyni (postupník). Předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2025 byl žalovaný informován o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň vyzván k úhradě dluhu s upozorněním na následky nesplnění výzvy.
14. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Soud dospěl k názoru, že mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jež však byla shledána absolutně neplatnou. Původní věřitel totiž řádně před jejím uzavřením neprověřil úvěruschopnost žalovaného (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně splnění zákonné povinnosti původním věřitelem nikterak nedoložila.
18. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky [srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008]. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010].
19. Protože společnost [právnická osoba]. žalovanému poskytla úvěr a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru, jež je oproštěna od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ. Jelikož žalovaný nic neuhradil, bylo žalobě vyhověno co do částky 12 000 Kč. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k uplatňování nároku byla dána smlouvou o postoupení pohledávek.
20. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaný nebyl k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet [srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022]. Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že „Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že „Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Stejná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaný svou pasivitou v řízení znemožnil, aby byly zjištěny jeho objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že jeho poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nadto se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalovanému doposud neuplynula hmotněprávní lhůta k plnění, nemohl se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 ZSÚ a žalovaný tímto postupem není nijak krácen na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění.
21. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
22. Jelikož předmětem řízení byla částka 20 968 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 120 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení, soud vyčíslil úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 17. 6. 2025, neboť pro výpočet poměru úspěchu ve věci je třeba za předmět řízení považovat nejenom samotnou pohledávku, ale i její příslušenství [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010]. Předmětem řízení byla tedy částka v celkové výši 23 384 Kč (20 968 Kč jistina + 2 416 Kč úrok z prodlení). Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 12 000 Kč (51,3 %) a žalovaný byl úspěšný co do částky 11 384 Kč (48,7 %). Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze v rozsahu 2,6 %.
23. Vzhledem k tomu, že úspěch účastníků byl v podstatě rovnocenný, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.