Výrok
I. Žaloba se co do částky 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 31 000 Kč od 6. 5. 2025 do zaplacení zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 680 Kč k rukám [Jméno advokáta], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku 31 000 Kč s příslušenstvím, s následujícím odůvodněním: Dne 27. 11. 2024 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 31 000 Kč (viz. článek IV. odst. 4.2. smlouvy o úvěru). Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a s čímž žalovaný souhlasil. Uzavření smlouvy o úvěru je patrné jak z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a k předsmluvním informacím, tak rovněž z navazujících úkonů žalovaného (zejm. zaslání verifikační platby, čímž se žalovaný zachoval podle smlouvy). Úroky úvěru měly být žalovaným žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách 4 650 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce (viz. článek IV. a článek V. smlouvy o úvěru). Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 1. 2025. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému první upomínku ze dne 20. 1. 2025, kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však vůči žalobkyni své splatné závazky neuhradil. Žalobkyně proto zaslala žalovanému druhou upomínku ze dne 5. 2. 2025, kde opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání několika upomínek tak nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 1. 2025. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobkyni nezbývalo jiné možnosti, než přistoupit dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvat žalovaného s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, náklady na upomínkování a nákladů právního zastoupení, jak je patrné z připojeného zesplatnění ze dne 21. 4. 2025. Žalobkyně tímto výslovně uvádí, že žalovaný k dnešnímu dni neuhradil na jistinu pohledávky ničeho. V návaznosti na shora řečené požaduje žalobkyně v rámci tohoto řízení po žalovaném své nároky, a to konkrétně částku ve výši 31 000 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. [hodnota] a upomínku č. [hodnota] v souladu článkem V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru a zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů soudního řízení. Nad rámec výše uvedeného žalobkyně z procesní opatrnosti uvádí, že před uzavření smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti, kdy k prokázání této skutečnosti odkazuje na přílohu smlouvy o úvěru, kde je uveden detailní rozbor posouzení úvěruschopnosti prokazující splnění této zákonné povinnosti žalobkyně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Předsmluvní informací byl žadatel o úvěr seznámen se standardními informacemi o úvěrovém produktu.
4. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne 27. 11. 2024. Žalobkyně se zavázala, že žalovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč tím způsobem, že celá částka bude vyplacena na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal, že vrátí poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 15 % měsíčně, a to dohodnutým způsobem. Přílohou č. 1 bylo posouzení úvěruschopnosti žalovaného, v němž bylo uvedeno, že je [Anonymizováno], má měsíční příjmy ve výši 24 987 Kč, náklady na bydlení ve výši 10 000 Kč (pravidelná částka), pravidelné finanční závazky ve výši 4 000 Kč a neprovádí sázky, přičemž finanční zůstatek je 11 163 Kč. Výsledky lustrací, např. v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, byly uvedeny bez jakéhokoli evidenčního záznamu.
5. Podle detailu pohybu – okamžitá příchozí platba ze dne 27. 11. 2024 byla z účtu č. [č. účtu], jehož majitelem je žalovaný, zaslána na účet č. [č. účtu], jehož majitelem je žalobkyně, částka 1 Kč.
6. Podle detailu pohybu – bezhotovostní platba ze dne 27. 11. 2024 byla z účtu č. [č. účtu] zaslána na účet č. [č. účtu] částka 31 000 Kč se zprávou pro příjemce „[Anonymizováno] “.
7. Upomínkou č. 1 ze dne 20. 1. 2025 byl žalovaný upozorněn, že splátka úvěru ve výši 4 650 Kč se splatností do 15. 1. 2025 nebyla dosud uhrazena, a byl vyzván k úhradě této částky s poplatkem za zaslání upomínky. Seznámen byl rovněž s tím, že při prodlení může dojít k zesplatnění úvěru. Upomínka měla být zaslána na adresu [adresa].
8. Upomínka se stejným obsahem měla být žalovanému zaslána i na emailovou adresu [e-mail].
9. Upomínkou č. 2 ze dne 5. 2. 2025 byl žalovaný upozorněn, že splátka úvěru ve výši 4 650 Kč se splatností do 15. 1. 2025 nebyla dosud uhrazena, a to ani přes zaslání upomínky č. 1, a byl vyzván k úhradě této částky s poplatky za zaslání upomínek. Seznámen byl rovněž s tím, že při prodlení může dojít k zesplatnění úvěru. Upomínka měla být zaslána na adresu [adresa].
10. Upomínka se stejným obsahem měla být žalovanému zaslána i na emailovou adresu [e-mail].
11. Na předžalobní výzvě, zesplatnění úvěru a oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne 21. 4. 2025 bylo uvedeno, že žalovaný byl informován o zesplatnění úvěrové pohledávky, jejíž výše činí 52 615 Kč, sestávající z jistiny úvěru ve výši 31 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 14 955 Kč, nákladů na upomínání ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 5 660 Kč. Zároveň byl vyzván k úhradě dluhu v určené lhůtě s upozorněním na následky nesplnění. Zásilka byla předána k přepravě na adresu [adresa], jak vyplývá z podacího lístku ze dne 21. 4. 2025.
12. Na základě provedeného dokazování měl soud za prokázaný následující skutkový stav:
13. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne 27. 11. 2024. Žalobkyně se zavázala, že žalovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč a žalovaný se zavázal, že vrátí poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 15 % měsíčně dohodnutým způsobem. V příloze č. 1 byly údaje o prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně plnila podle smlouvy. Protože žalovaný řádně neplnil povinnosti ze smlouvy, a to ani přes varovné upomínky, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěrové pohledávky. Žalovaný do dne podání žaloby nic neuhradil.
14. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Soud dospěl k názoru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jež však byla shledána absolutně neplatnou, protože žalobkyně řádně před jejím uzavřením neprověřila úvěruschopnost žalovaného (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně toliko tvrdila, že svou zákonnou povinnost splnila, ale nenabídla k tomu odpovídající důkazy. Údaje o žalovaném stran jeho příjmu a výdajů v příloze č. 1 nebyly verifikovány žádnými doklady, např. pracovní smlouvou nebo výpisy z (běžného) účtu žalovaného. Kvůli tomu neunesla břemeno důkazní stran skutečnosti, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy náležitě posouzena.
19. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky [srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008]. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010].
20. Protože žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 31 000 Kč a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, bylo žalovanému uloženo, aby žalobkyni zaplatil pouze tuto částku oproštěnou od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ, neboť nezjistil, že by žalovaný svou povinnost vrátit jistinu spotřebitelského úvěru třeba jen částečně splnil.
21. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaný nebyl k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet [srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022]. Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že „Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že „Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Stejná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaný svou pasivitou v řízení znemožnil, aby byly zjištěny jeho objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že jeho poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nadto se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalovanému doposud neuplynula hmotněprávní lhůta k plnění, nemohl se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 ZSÚ a žalovaný tímto postupem není nijak krácena na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění.
22. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř., i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.
23. Jelikož žalobkyně byla neúspěšná pouze v nepatrné části žaloby, soud přiznal žalobkyni plné právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 680 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 280 Kč, odměny zástupce žalobce za tři úkony právní služby po 700 Kč (§ 14b odst. 1 bod 3., § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „a t.“) – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a žaloby) a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.).
24. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
25. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší