Výrok
I. Žaloba se co do částky 2 914 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 999,45 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 100 Kč zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 964 Kč k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku, jak je uvedeno pod výroky I. a II., s odůvodněním, že dne 2. 11. 2023 uzavřela společnost [právnická osoba], [adresa], IČO: [IČO] (dále jen „původní věřitel“), s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaný o úvěr zažádal online na internetových stránkách [Anonymizováno], kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný projevil svou vůli uzavřít smlouvu tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 – 1 Kč ze svého účtu na účet původního věřitele. Při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace, v nichž byly shrnuty veškeré parametry úvěru. Na základě těchto informací původní věřitel zahájil schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení je nahlížení do registrů, respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč, jejž se zavázal vrátit s příslušenstvím do 2. 12. 2023. Žalovaný úvěrovou částku neuhradil řádně a včas, proto mu vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Dne 13. 11. 2023 byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž pak mělo docházet k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postoupení pohledávek. Pohledávka původního věřitele za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení pohledávky úvěrová pohledávka dosáhla výše 18 580 Kč, jež sestávala z jistiny ve výši 16 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 480 Kč a paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 999,45 Kč, tj. od 3. 12. 2023 do 3. 5. 2024, z jistiny a úrok z prodlení z částky 16 000 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení a náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Provedeným dokazováním bylo zjištěno následující:
4. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne 1. 11. 2023, jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému spotřebitelský a neúčelový úvěr ve výši 16 000 Kč na účet č. [č. účtu] a závazek žalovaného jej vrátit do 2. 12. 2023. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého závazku byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru a paušální poplatek na úhradu nákladů v částce 50 Kč za každou jinou písemnou upomínku.
5. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky [právnická osoba] [Anonymizováno] pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách ([Anonymizováno]).
6. Podle výpisu z účtu ze dne 2. 11. 2023 byla z účtu č. [č. účtu] (žalovaný) pod variabilním symbolem [var. symbol] odeslána částka 0,10 Kč.
7. Podle výpisu z účtu ze dne 2. 11. 2023 byla na účet č. [č. účtu] (žalovaný) pod variabilním symbolem [var. symbol] odeslána částka 16 000 Kč.
8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023 včetně příloh a společným prohlášením smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 29. 5. 2024 byla pohledávka původního věřitele za žalovaným ze smlouvy převedena na žalobkyni. Podle potvrzení o přijetí platby ze dne 6. 5. 2024 došlo k úhradě plnění za postoupené portfolio.
9. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2024 byl žalovaný původním věřitelem informován, že došlo k postoupení pohledávky za jeho osobou na žalobkyni. Podle podacího lístku byla zásilka předána k přepravě dne 22. 5. 2024 na adresu [adresa], [adresa].
10. Výzvou před podáním žaloby ze dne 17. 10. 2024 byl žalovaný seznámen s neuhrazenou výší dluhu a s tím, že pokud jej neuhradí v určené lhůtě, bude se žalobkyně domáhat svého nároku soudní cestou. Podle podacího archu byla zásilka předána k přepravě dne 21. 10. 2024 na adresu [adresa], [adresa].
11. Na základě provedeného dokazování měl soud za zjištěný následující skutkový stav:
12. Mezi původním věřitele a žalovaným byla dne 1. 11. 2023, uzavřena smlouva, jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému spotřebitelský a neúčelový úvěr ve výši 16 000 Kč a závazek žalovaného jej vrátit do 2. 12. 2023. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Úvěr byl žalovanému poskytnut na účet č. [č. účtu] dne 2. 11. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023 a společným prohlášením smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 29. 5. 2024 byla pohledávka původního věřitele za žalovaným převedena na žalobkyni. Žalovaný byl původním věřitel informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Před zahájením soudního řízení byla žalovanému zaslána výzva před podáním žaloby.
13. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
14. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Soud dospěl k názoru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jež však byla shledána absolutně neplatnou, protože původní věřitel řádně před jejím uzavřením neprověřil úvěruschopnost žalované (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně toliko tvrdila, že si původní věřitel svou zákonnou povinnost splnil, ale nenabídla k tomu žádné důkazy. Kvůli tomu neunesla břemeno důkazní stran skutečnosti, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy náležitě posouzena.
18. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky [srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008]. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010].
19. Protože původní věřitel žalovanému poskytl úvěr ve výši 16 000 Kč a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, bylo žalovanému uloženo, aby žalobkyni zaplatil pouze tuto částku oproštěnou od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ, neboť nezjistil, že by žalovaný svou povinnost vrátit jistinu spotřebitelského úvěru třeba jen částečně splnil. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k uplatňování nároku byla dána smlouvou o postoupení pohledávek.
20. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaný nebyl k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet [srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022]. Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že „Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že „Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Stejná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaný svou pasivitou v řízení znemožnil, aby byly zjištěny jeho objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že jeho poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nadto se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalovanému doposud neuplynula hmotněprávní lhůta k plnění, nemohl se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 ZSÚ a žalovaný tímto postupem není nijak krácena na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění.
21. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
22. Jelikož předmětem řízení byla částka 20 013,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení, soud vyčíslil úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 6. 5. 2025, neboť pro výpočet poměru úspěchu ve věci je třeba za předmět řízení považovat nejenom samotnou pohledávku, ale i její příslušenství [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010]. Předmětem řízení byla tedy částka v celkové výši 22 409,45 Kč (20 013,45 Kč + 2 396 Kč úrok z prodlení). Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 16 000 Kč (71,4 %) a žalovaný byl úspěšný co do částky 6 409,45 Kč (28,6 %). Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze v rozsahu 42,8 %.
23. Kdyby bývala byla žalobkyně zcela úspěšná, měla by vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2., § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a žaloby), náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).
24. S ohledem na výsledek řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení jenom ve výši 42,8 % z částky 2 252 Kč, což činí částku 964 Kč.
25. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
26. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.