Výrok
I. Určuje se, že žalobkyně ode dne 29. září 2024 není vlastníkem osobního automobilu tovární značky [jméno FO] [jméno FO], VIN: [VIN kód], registrační značka: [SPZ].
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala určení vlastnického práva ke shora určenému automobilu, který na základě kupní smlouvy ze dne 29. 9. 2024 převedla do vlastnictví žalovaného, který se ve smlouvě současně zavázal zajistit nahlášení změn v registru vozidel, čemuž však nedostál ani po následných výzvách.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k jednání soudu se, ačkoli byl řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”)
3. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:
4. Z kupní smlouvy ze dne 29. 9. 2024 bylo zjištěno, že účastníci podepsali takto nazvanou listinu, která obsahuje jejich dohodu o prodeji shora určeného automobilu, který má do svého vlastnictví nabýt žalovaný za kupní cenu ve výši 9 000 Kč, jež byla zaplacena při podpisu smlouvy. Žalovaný se současně zavazuje zajistit zápis změn do registru vozidel.
5. Z výzvy ze dne 24. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k zajištění změny v evidenci registru vozidel, a to pod hrozbou podání žaloby ve věci. Dle dodejky byla výzva odeslána na adresu [adresa]. 11. 2024.
6. Ze zprávy ze dne 23. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného v této věci oslovila (vyzvala) k zajištění předmětných změn i prostřednictvím online komunikace.
7. Soud tak dokazováním provedeným shora uvedenými listinami, o jejichž pravosti či obsahu neshledal důvod pochybovat, dospěl k závěru, že účastníci dospěli k dohodě o převodu vlastnického práva k automobilu ve prospěch žalovaného, který téhož dne (29. 9. 2024) proti podpisu uhradil sjednanou kupní cenu. Navzdory tomu, že se žalovaný současně zavázal zajistit příslušný zápis v registru vozidel, své smluvní povinnosti nedostál ani po dalších výzvách ze strany žalobkyně.
8. Po právní stránce soud s přihlédnutím k § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dospěl k závěru, že bylo zjištěno, že předmětný automobil je vlastnictvím žalovaného, který jej nabyl z titulu kupní smlouvy. Na příslušném určení v negativním smyslu, tj. že není vlastníkem, přitom žalobkyně má naléhavý právní zájem, pročež bylo důvodně podané žalobě vyhověno (srov. např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20, či rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 6. 2024, č. j. 10 Co 594/2024-111).
9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 200 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů (podání žaloby, písemná výzva, příprava na jednání soudu, účast na jednání soudu) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.
10. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.