Výrok
I. Vyživovací povinnost stanovená žalovanému vůči žalobkyni rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], se ke dni [datum] zrušuje.
II. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne [datum], č. j. [spisová značka].
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] ve znění doplnění domáhala zrušení vyživovací povinnosti stanovené žalovanému k žalobkyni, a to ke dni 31. 3. 2024. Návrh odůvodnila tím, že rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla žalobkyně svěřena do péče své matky a žalovanému jako otci bylo stanoveno výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Z důvodu dlouhodobého neplacení výživného pak byla nařízena exekuce, přičemž žalobkyně podala návrh na zrušení srážek běžného výživného s tím, že se žalovanému bude nadále strhávat dlužné výživné. Žalobkyně je však schopna se již sama živit, neboť ukončila studium a začala pracovat, jsou tedy dány důvody pro zrušení vyživovací povinnosti.
2. Žalovaný se z jednání omluvil. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/). Pokud jde o samotné vyjádření žalovaného k žalobě, které je součástí omluvy, tak k tomuto soud nepřihlížel, neboť podání nebylo řádně podepsáno.
3. Z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že žalobkyně tehdy jako nezletilá byla předmětným rozsudkem svěřena pro dobu před a po rozvodu manželství do péče matky, žalovanému jako otci byla stanovena vyživovací povinnost ve výši 1 500 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].
4. Z potvrzení o studiu ze dne 11. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně byla studentkou Střední zdravotnické školy a Vyšší odborné školy , datum5. Z pracovní smlouvy ze dne 2. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela pracovní smlouvu na[Anonymizováno] dobu určitou do 31. 3. 2025 se společností [právnická osoba]. Datum nástupu do práce byl sjednán na 3. 4. 2024. Jedná se o pozici praktické sestry.6. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování účastnickými výslechy, neboť žalobkyně na nich netrvala a současně soud měl skutkový stav za dostatečně zjištěný z jiných předložených důkazů.7. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.8. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.9. Soud zcela vyhověl návrhu žalobkyně a zrušil vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni ke dni 31. 3. 2024, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně ukončila již v půlce měsíce března studium a současně od dubna nastoupila do zaměstnání, je tedy schopna se sama živit. Je nutné dodat, že vyživovací povinnost v zásadě zaniká ex lege, avšak i komentářová literatura [Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, § 910] hovoří v některých případech o nutnosti rozsudku. Deklaratorní rozsudek ostatně připouští i samotná judikatura (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3890/2015). Tím došlo ke změně původního rozhodnutí.10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když ve věci úspěšná žalobkyně jejich náhradu nepožadovala.