16 C 50/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 76 020 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že 28. 12. 2021 žalovaná podepsala smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla na účet uvedený žalovanou ve smlouvě částku 70 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splácet v 48 měsíčních splátkách po 3 161 Kč, úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 44,9 % ročně. Dle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalované řádně prověřena, a to kontrolou databází SOLUS a NRKI, kontrolou insolvenčního rejstříku, kontrolou, zda doklad totožnosti žalované není evidován jako neplatný, žalobkyně vycházela dále z dokladů a informací od žalované, tj. z prohlášení žalované a dokladů o příjmech. Žalovaná dne 19. 1. 2022 uhradila 3 200 Kč, dále již nebyly splátky řádně a včas hrazeny. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, došlo v souladu se smlouvou o úvěru k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to dne 24. 4. 2022. Ke dni zesplatnění celého úvěru činila zbylá část jistiny spolu s nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru, jež se staly součástí jistiny, částku 77 150,3 Kč (tzv. nová jistina). Po zesplatnění žalovaná uhradila dne 7. 10. 2022 částku 650,45 Kč, dne 10. 11. 2022 částku 2 658,9 Kč, dne 8. 12. 2022 částku 1 321,15 Kč, dne 9. 1. 2023 částku 2 365,44 Kč, dne 15. 3. 2023 částku 2 452,55 Kč, dne 6. 4. 2023 částku 2 789,53 Kč, dne 12. 4. 2023 částku 3 020,87 Kč, dne 15. 5. 2023 částku 2 658,9 Kč, dne 7. 6. 2023 částku 2 658,9 Kč, dne 7. 7. 2023 částku 2 658,9 Kč, dne 4. 8. 2023 částku 2 658,9 Kč, dne 6. 9. 2023 částku 2 658,9 Kč, dne 6. 10. 2023 částku 2 658,9 Kč, dne 7. 11. 2023 částku 2 658,9 Kč a dne 6. 12. 2023 částku 2 658,9 Kč. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru ve výši 998 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru ve výši 34 002 Kč a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 400 Kč (2x 200 Kč). Dále žalobkyně požaduje úrok za poskytnutí úvěru 44,9 % ročně z částky 69 457,77 Kč od 26. 4. 2022 do 18. 5. 2022 ve výši 1 930,39 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 69 457,77 Kč od 19. 5. 2022 do 15. 3. 2023 ve výši 6 363,14 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 67 707,81 Kč od 16. 3.2023 do 6. 4. 2023 ve výši 453,42 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 64 912,28 Kč od 7. 4. 2023 do 12. 4. 2023 ve výši 118,56 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 61 891,41 Kč od 13. 4. 2023 do 15. 5. 2023 ve výši 621,72 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 59 232,51 Kč od 16. 5. 2023 do 7. 6. 2023 ve výši 414,69 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 56 573,61 Kč od 8. 6. 2023 do 7. 7. 2023 ve výši 516,6 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 53 914,71 Kč od 8. 7. 2023 do 4. 8. 2023 ve výši 459,48 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 51 255,81 Kč od 5. 8. 2023 do 6. 9. 2023 ve výši 514,8 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 48 596,91 Kč od 7. 9. 2023 do 6. 10. 2023 ve výši 443,7 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 45 938,01 Kč od 7. 10. 2023 do 7. 11. 2023 ve výši 447,36 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 43 279,11 Kč od 8. 11. 2023 do 6. 12. 2023 ve výši 381,93 Kč. úrok ve výši 11,75 % z částky 40 620,21 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 4. 2022 dosáhne 182 073 Kč. Žalobkyně žalované dne 30. 10. 2024 zaslala předžalobní výzvu, avšak žalovaná uvedené částky neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů.

4. Předložena byla listina označená jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ smlouva o úvěru č. [hodnota], dodatek č. [hodnota] k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru č.[hodnota] a přehled splátek, kde je jako poskytovatel úvěru uvedena žalobkyně a jako klient žalovaná, datovaná je dnem 28. 12. 2021 (dále jen „smlouva o úvěru“) předmětem smlouvy mělo být poskytnutí úvěru žalované ve výši 70 000 Kč s tím, že žalovaná měla částku vrátit prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 3 161 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná žalobkyni zaplatit, činila 151 728 Kč, úroková sazba činila 44,89 % ročně, RPSN činila 55,38 %. Dle bodu 2.2 smlouvy o úvěru je žalobkyně oprávněna požadovat na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, částku maximálně ve výši 182 073 Kč. V bodě 6.1 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že ocitne-li se žalovaná v prodlení se zaplacením jakékoli splátky či její části o délce 30 dnů, je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž se ocitla v prodlení. V bodě 6.2 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že má žalobkyně právo na úhradu nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč u každé splátky, u níž se žalovaná dostane do prodlení s její úhradou v délce 15 dnů. V bodě 6.3 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou splátky nebo její části po dobu delší 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru. V bodě 6.4 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že se ke dni zesplatnění úvěru stává celá dosud nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí tzv. nové jistiny. V bodě 6.5 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že žalobkyně má právo, pokud nedojde ke dni zesplatnění úvěru k zaplacení nové jistiny, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Mělo se jednat o bezhotovostní úvěr, vyplacený na účet č.[č. účtu]. Žádná z listin nebyla žalovanou podepsána vlastnoručně ani opatřena uznávaným či kvalifikovaným elektronickým podpisem. [adresa] podpisu žalované byl uveden jen číselný kód.

5. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 29. 12. 2021 spolu s dodejkou ze dne 30. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalované byl schválen úvěru ve výši 70 000 Kč.

6. Předložena byla listina označená jako „podpis na dálku“, kde je popsán postup podepisování uznávaný žalobkyní.

7. Z výpisu SOLUS bylo zjištěno, že ke dni 28. 12. 2021 neplynuly z tohoto výpisu žádné informace o žalované. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalovaná byla ke dni 28. 12. 2024 finančně exponována ve skóre 495, jež spadá do nejnižšího rizika.

8. Z listiny nazvané základní informace o klientovi bylo zjištěno, že u žalované je veden email [e-mail] a účet č. [č. účtu].

9. Z potvrzení o příchozí úhradě bylo zjištěno, že dne 9. 9. 2021 byla na účet č.[č. účtu] vyplacena částka 30 946 Kč, jednalo se o mzdu za srpen 2021. Z potvrzení o příchozí úhradě bylo zjištěno, že dne 8. 10. 2021 byla na účet č.[č. účtu] vyplacena částka 31 262 Kč, jednalo se o mzdu za září 2021. Z potvrzení o příchozí úhradě bylo zjištěno, že dne 9. 12. 2021 byla na účet č.[č. účtu] vyplacena částka 29 256 Kč, jednalo se o mzdu za listopad 2021.

10. Z hodnocení klienta, které nebylo žalovanou podepsané, bylo zjištěno, že je tam uveden pravidelný čistý měsíční příjem žalované ve výši 32 253 Kč, výdaje 10 562 Kč (3 860 Kč jako životní minimum, 2 603 Kč jako výdaje na bydlení, přičemž bydlení je u rodičů a 4 099 Kč jako splátky u žalobkyně). Volné zdroje žalované tak byly vyčísleny částkou 20 691 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaná má středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou a je zaměstnána ve společnosti , právnická osoba11. Z potvrzení ze dne 28. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni zaplatila 1 Kč. Z potvrzení ze dne 28. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně žalované potvrdila platbu ve výši 1 Kč.12. Z dokladu o vyplacení částky 70 000 Kč bylo zjištěno, že žalobkyně žalované poukázala dne 28. 12. 2021 na bankovní účet č. [účet] částku 70 000 Kč13. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná dne 28. 12. 2021 čerpala částku 70 000 Kč. Žalovaná dne 19. 1. 2022 uhradila 3 200 Kč, dne 7. 10. 2022 uhradila 650,45 Kč, dne 10. 11. 2022 uhradila 2 658,9 Kč, dne 8. 12. 2022 uhradila 1 321,15 Kč, dne 9. 1. 2023 uhradila 2 365,44 Kč, dne 15. 3. 2023 uhradila 2 452,55 Kč, dne 6. 4. 2023 uhradila 2 789,53 Kč, dne 12. 4. 2023 uhradila 3 020,87 Kč, dne 15. 5. 2023 uhradila 2 658,9 Kč, dne 7. 6. 2023 uhradila 2 658,9 Kč, dne 7. 7. 2023 uhradila 2 658,9 Kč, dne 4. 8.2023 uhradila 2 658,9 Kč, dne 6. 9. 2023 uhradila 2 658,9 Kč, dne 6. 10. 2022 uhradila 2 658,9 Kč, dne 7. 11. 2023 uhradila 2 658,9 Kč a dne 6. 12. 2023 uhradila 2 658,9 Kč . Celkem žalobkyni vrátila 39 730,09 Kč.14. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 10. 2024 a z podacího archu bylo zjištěno, že dne 30. 10. 2024 odeslala žalobkyně žalované výzvu k okamžitém k úhradě celého dluhu.15. Z výpisu z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že dne 11. 5. 2022 bylo zahájeno insolvenční řízení žalované. Účinky o úpadku nastaly dne 12. 5. 2022.16. Ze seznamu přihlášených pohledávek do insolvenčního řízení bylo zjištěno, že žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení žalované pohledávku ve výši 164 851,18 Kč. Jednalo se o nevykonatelnou pohledávku, která pramenila z úvěrové smlouvy č.[hodnota] ze dne 8. 6. 2021. Dále byla do insolvenčního řízení přihlášena pohledávka České televize ve výši 945 Kč. Jednalo se o nevykonatelnou pohledávku, který pramenila z neuhrazených koncesionářských poplatků za období od listopadu 2021 do května 2022.17. Z výpisu z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Praze, č.j. [Anonymizováno] [spisová značka] -[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 24. 9. 2024 bylo insolvenční řízení žalované zrušeno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 22. 10. 2022.18. Z předsmluvního formuláře, prohlášení klienta , upomínek žalobkyně ze dne 21. 3. 2022 a ze dne 19. 4. 2022, oznámení žalované ze dne 24. 4. 2022 a fotokopie občanského průkazu žalované nebyly zjištěny žádné další pro rozhodnutí relevantní skutečnosti.19. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.21. Podle § 110 odst. 1 SpÚ, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.22. Podle § 86 odst. 1,2 SpÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.23. Podle § 87 SpÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.24. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18)25. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.26. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.27. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.28. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.29. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala úvěrovou smlouvu s žalovanou jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z označení její osoby ve smlouvě osobními údaji. Smluvní vztah spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni tvrzeného právního jednání a žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru.30. Právně dospěl soud zejména k tomu, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nezkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Určité kroky sice v tomto směru učinila, ovšem omezila se pouze na formální ověřování, neboť podrobnosti výdajů žalované nezkoumala vůbec. Již z výše příjmů vyplývá, že majetková situace žalované nebyla nijak dobrá, prokázáno bylo, že již měla předchozí závazek, uváděné výdaje neodpovídají běžným výdajům, bylo tedy na místě podrobně zkoumat jejich věrohodnost, a řádně úvěruschopnost vyhodnotit. Posouzení se podle § 87 odst. 1 SpÚ úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).31. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o tomto svém závěru, žalobkyně přes poučení žádné nové důkazy neoznačila.32. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř. stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úrocích, smluvní pokutě, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.33. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřená v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalované (a žalobkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy, bez ohledu na zachování povinné písemné formy.34. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její účet peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč a žalovaná zpětně vrátila 39 730,09 Kč. Tuto skutečnost žalovaná v průběhu řízení nerozporovala, netvrdila, že by uhradila žalobkyni více. Jelikož za situace, kdy úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatnou, nebyl zjištěn žádný právní důvod transakce ze strany žalobkyně, dospěl soud k závěru, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení spočívající v poskytnutých a nevrácených peněžních prostředcích, tj. co do částky 30 269,91 Kč, a žalovaná je povinna tuto částku žalobkyni také vydat.35. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 8. 11. 2024, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu učinila poprvé žalobkyně poprvé dne 30. 10. 2024 s určením data splatnosti ihned. Výzva byla žalované dle § 573 o. z. doručena dne 4. 11. 2024, podle pravidel uvedených v § 1959 písm. o. z. nastala splatnost dne 7. 11. 2024. Od dne následujícího, tj. ode dne 8. 11. 2024 tak teprve vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výše úroku z prodlení byla v daném období 12,75 %, žalobkyně však požadovala úrok jen ve výši 11,75 % ročně, proto soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení jen ve výši 11,75 % ročně.36. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba nad rámec přiznaného včetně příslušenství zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II.37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla, měla by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady jí však nevznikly, a proto žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.38. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.