18 C 50/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 23. 4. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného prověřila jeho úvěruschopnost. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 97,58 % ročně splácet v 24 splátkách po 4 226 Kč měsíčně. Žalovaný nesplácel úvěr řádně. Protože se žalovaný ocitl v prodlení 65 dní se splátkou č. [hodnota], splatnou dne 15. 6. 2024, byl úvěr ke dni 19. 8. 2024 na základě smluvních ujednání automaticky zesplatněn. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu úvěru, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od 21. 8. 2024 do jejího zaplacení. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši 48 867,17 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč, nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného, kterou žalobkyně požaduje v kapitalizované výši pouze od 21. 8. 2024 do data vyhotovení žaloby ve výši 17 202,24 Kč, úroku ve výši 97,58 % ročně z částky 39 411,76 Kč od 21. 8. 2024 do 13. 9. 2024 a ve výši 14,75 % ročně z částky 39 411,76 Kč od 14. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, než úrok dosáhne částky 110 620 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z aktuální dlužné jistiny od 21. 8. 2024 do zaplacení.

2. Platební rozkaz nebyl vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti celého nároku. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila tvrzení týkající se procesu uzavření smlouvy se žalovaným i zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Žalobkyně na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání dne 20. 11. 2025 se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 23. 4. 2024, oznámení o schválení úvěru, předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, podle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 97,58 % ročně v 24 splátkách po 4 226 Kč měsíčně, splatných 15. dne v každém kalendářním měsíci. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. V případě, že žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Pro případ zesplatnění úvěru pak bylo dále sjednáno, že žalobkyně má právo na zaplacení úroků, které přirostou po zesplatnění úvěru, pouze do maximální výše 120 % z celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit. Z dokladu o vyplacení úvěru a ze zprávy [právnická osoba]., bylo zjištěno, že dne 24. 4. 2024 byla částka 40 000 Kč vyplacena na bankovní účet žalovaného. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný uhradil pouze jedinou splátku ve výši 4 226 Kč, žádné další platby již nejsou evidovány. Z výzev k zaplacení bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 2. 2025 ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení žalované částky. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na svůj dluh uhradil jakoukoli další částku.

4. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně uzavřenu další úvěrovou smlouvu, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku.

5. K doložení tvrzení, že žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně výpis záznamů z registru SOLUS ke dni 22. 4. 2024, v němž žalovaný neměl žádný záznam. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ke dni 22. 4. 2024 bylo zjištěno, že podle stanovení bodů u jednotlivých sledovaných hodnot se žalovaný jeví jako klient s vyšším rizikem nesplácení úvěru, kdy je žádost o úvěr výrazněji limitována výší vyplacené částky, případně zamítána. V listině označené „Hodnocení klienta“ ze dne 23. 4. 2024 žalovaný uvedl výdaje na svou osobu (životní minimum) 4 860 Kč, splátky jiných úvěrů ve výši 500 Kč, výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 4 676 Kč a ostatní výdaje ve výši 100 Kč. Žádné jiné výdaje žalovaný neuváděl. Celková výše takto uvedených výdajů činila 10 136 Kč, volné zdroje 16 364 Kč. Příjmy byly uvedeny v celkové výši 27 500 Kč. Výdělky žalovaného byly doloženy potvrzeními o příchozích úhradách na účet žalovaného. Z nich bylo zjištěno, že čistý příjem žalovaného v únoru 2024 činil 26 166 Kč, v březnu 2024 činil 26 754 Kč a v dubnu 2024 činil 29 930 Kč. K ověření výdajů žalovaného nebyly žádné doklady předloženy.

6. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel.

7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru písemně uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalovaného a zjistila, že v rozhodné době nebyl účastníkem insolvenčního řízení. Dále byla doložena výše výdělků žalovaného. Pokud jde o výdaje žalovaného, nebyly nijak ověřovány, přičemž z hlediska běžné životní zkušenosti není reálné, aby veškeré osobní výdaje žalovaného činily pouhých 10 136 Kč, když nebylo ověřeno, jaké výdaje vznikaly žalovanému na bydlení, stravu a obvyklé další náklady (např. poplatky za dopravu, telefon, internet). Současně bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr nejméně jeden souběžný úvěrový vztah, kdy splátky činily 500 Kč měsíčně. Dále měl žalovaný rizikové hodnocení v registru NRKI. Za tohoto stavu je zřejmé, že údaje o výdajích žalovaného byly zjišťovány pouze formálně a skutečná finanční situace žalovaného nebyla žádným způsobem ověřována. Vzniká tedy důvodná pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od žalobkyně čerpal částku ve výši 40 000 Kč, uhradil pouze 4 226 Kč, ke dni vyhlášení rozsudku tudíž trvalo bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve výši 35 774 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žalobkyni byl současně přiznán úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, protože žalobkyni nelze přiznat nároky vyplývající ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť každý z účastníků měl ve věci pouze částečný úspěch.