18 C 80/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 6. 9. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného prověřila jeho úvěruschopnost. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 70,4 % ročně splácet v 24 splátkách po 2 361 Kč měsíčně. Žalovaný nesplácel úvěr řádně. Protože se žalovaný ocitl v prodlení 65 dní se splátkou č. 16, splatnou dne 18. 1. 2025, byl úvěr ke dni 24. 3. 2025 na základě smluvních ujednání automaticky zesplatněn. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu úvěru, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od 26. 3. 2025 do jejího zaplacení. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši 18 741,58 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč, nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného, kterou žalobkyně požaduje v kapitalizované výši pouze od 26. 3. 2025 do data vyhotovení žaloby ve výši 5 228,46 Kč, úroku ve výši 70,4 % ročně z částky 16 152,38 Kč od 26. 3. 2025 do 18. 4. 2025 ve výši 727,20 Kč, a úroku ve výši 12 % ročně jdoucího z částky 16 152,38 Kč od 19. 4. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 3. 2025 dosáhne částky 67 996 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z aktuální dlužné jistiny od 26. 3. 2025 do zaplacení.

2. Platební rozkaz nebyl vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti celého nároku. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila tvrzení týkající se procesu uzavření smlouvy se žalovaným i zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Žalobkyně na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání dne 23. 4. 2026 se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 6. 9. 2023, oznámení o schválení úvěru, kopie občanského průkazu žalovaného, předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, podle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 70,40 % ročně v 24 splátkách po 2 361 Kč měsíčně, splatných 18. dne v každém kalendářním měsíci. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. V případě, že žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Pro případ zesplatnění úvěru pak bylo dále sjednáno, že žalobkyně má právo na zaplacení úroků, které přirostou po zesplatnění úvěru, pouze do maximální výše 120 % z celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit. Z dokladu o vyplacení úvěru a ze zprávy [právnická osoba]., bylo zjištěno, že dne 6. 9. 2023 byla částka 30 000 Kč vyplacena na bankovní účet žalovaného. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný uhradil 15 splátek po 2 361 Kč, celkem tedy 35 415 Kč, žádné další platby již nejsou evidovány. Z výzev k zaplacení bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 12. 2025 ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení žalované částky. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na svůj dluh uhradil jakoukoli další částku.

4. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně uzavřenu další úvěrovou smlouvu, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku.

5. K doložení tvrzení, že žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně výpis záznamů z registru SOLUS ke dni 22. 4. 2024, v němž žalovaný neměl žádný záznam, lustrací v NRKI byl proveden skóring žalovaného. V listině označené „Hodnocení klienta“ ze dne 23. 4. 2024 žalovaný uvedl výdaje na svou osobu (životní minimum) 4 860 Kč, splátky jiných úvěrů ve výši 0 Kč, splátky na jiný úvěrový vztah u žalobkyně 3 473 Kč, výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 5 301 Kč a ostatní výdaje ve výši 0 Kč. Žádné jiné výdaje žalovaný neuváděl. Celková výše takto uvedených výdajů činila 13 634 Kč, volné zdroje 20 940 Kč. Příjmy byly uvedeny v celkové výši 35 574 Kč. Výdělky žalovaného byly doloženy potvrzeními o příchozích úhradách na účet žalovaného. Z nich bylo zjištěno, že čistý příjem žalovaného v květnu 2023 činil 42 635 Kč a v červnu 2023 činil 35 825 Kč. K ověření výdajů žalovaného nebyly žádné doklady předloženy.

6. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel.

7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru písemně uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalovaného a zjistila, že v rozhodné době nebyl účastníkem insolvenčního řízení. Dále byla doložena výše výdělků žalovaného. Pokud jde o výdaje žalovaného, nebyly nijak ověřovány, přičemž z hlediska běžné životní zkušenosti není reálné, aby veškeré osobní výdaje žalovaného činily pouhých 13 634 Kč (v čemž je zahrnuta i splátka jiného úvěru), když nebylo ověřeno, jaké výdaje vznikaly žalovanému na bydlení, stravu a obvyklé další náklady (např. poplatky za dopravu, telefon, internet). Současně bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr nejméně jeden souběžný úvěrový vztah přímo u žalobkyně, kdy splátky činily 3 473 Kč měsíčně. Za tohoto stavu je zřejmé, že údaje o výdajích žalovaného byly zjišťovány pouze formálně a skutečná finanční situace žalovaného nebyla žádným způsobem ověřována. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od žalobkyně čerpal částku ve výši 30 000 Kč, dle karty klienta pak žalobkyni uhradil 35 415 Kč, ke dni podání žaloby tudíž částka 30 000 Kč byla zcela uhrazena, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.