Výrok
I. Manželství [Jméno manželky] (rozené [rodné přijmení]), narozené [Datum narození manželky] a [Anonymizováno] [Anonymizováno], narozeného [Datum narození manžela], uzavřené dne 21. 1. 2023 před [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Manželka se u zdejšího soudu domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželé spolu nežijí, jejich manželství je hluboce a trvale rozvráceno.
2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil, tvrzení uvedená v návrhu na rozvod nijak nezpochybňoval.
3. Soud v řízení zjistil tento skutkový stav. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 21. 1. 2023 před [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa]. Z tohoto manželství se žádné děti nenarodily. Manželé při jednání učinili nesporným, že jejich manželství je trvale rozvráceno, již spolu nežijí a oba též vyloučili obnovu jejich manželského soužití. Stejně tak manželé učinili nespornou skutečností, že příčinou rozvratu jejich manželství je postupné vzájemné citové odcizení a ztráta vzájemného porozumění.
4. Vzhledem k tomu, že manžel je státním příslušníkem Ukrajiny s povoleným pobytem na území České republiky, zabýval se soud nejprve posouzením pravomoci a použitelností právního řádu. Postupoval přitom podle článku 30 mezinárodní smlouvy o právní pomoci mezi Českou republikou a Ukrajinou vyhlášenou v České republice pod číslem 123/2002 Sb.m.s., podle kterého se rozvod manželství řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době zahájení řízení. Jestliže v době zahájení řízení je ale jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se rozvod manželství právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají manželé společné bydliště. Jestliže má jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, použije se právní řád té smluvní strany, jejíž justiční orgán obdržel návrh na zahájení řízení. V tomto případě je pravomoc dána justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území mají bydliště oba manželé. Pokud jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, při řízení o rozvod manželství je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran. Přitom justiční orgány obou smluvních stran, které budou projednávat návrh na rozvod manželství, použijí hmotné právo svého státu. Z uvedených ustanovení vyplývá, že je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky a věc je třeba posoudit podle českého právního řádu.
5. Podle § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství a přitom zjišťuje jeho příčiny.
6. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že podmínky pro rozvod manželství byly splněny. Bylo prokázáno, že manželství je natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že obnovení manželského soužití nelze očekávat. O tom svědčí zejména ta skutečnost, že manželé již spolu nežijí, jakož i to, že obnovení soužití oba manželé vylučují. Příčiny rozvratu manželství soud spatřuje ve vzájemném citovém odcizení obou manželů, které vedlo až k faktickému ukončení jejich manželského soužití.
7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s., když soud neshledal žádnou okolnost případu, která by přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňovala.