Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 26 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 26 000 Kč jdoucím od 22. 7. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zbytku, tj. ohledně částky 9 380 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 959 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, do rukou právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky celkem 35 380 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z jistiny od 22. 7. 2025 do zaplacení s poukazem na to, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 20. 4. 2025 pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle níž byla žalované poskytnuta částka nejprve 3 000 Kč, následně navýšená 22. 4. 2025 na 26 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s úrokem z úvěru ve výši 39,99% měsíčně z jistiny, primárně úrok, jistinu nejpozději do data ukončení smlouvy. Protože žalovaná dlužnou částku řádně nehradila, byl úvěr zesplatněn k datu 21. 7. 2025. Žalovaná netvrdila, že by cokoli splatila, žalobkyně popřela jakékoli plnění, tudíž je žalovaná povinna na jistině vrátit 26 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a dle smluvního ujednání zaplatit smluvní pokutu 0,1% denně, tj. 7 930 Kč a smluvní poplatky na vymáhání 1 450 Kč.
2. Žalobkyně i žalovaná souhlasily (výslovně či na základě fikce ve smyslu ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb. - dále jen „o.s.ř.“), soud proto vyšel z předložených listinných důkazů.
3. Žalobkyně do spisu založila k prokázání svých žalobních tvrzení listinu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 3 000 Kč s navýšením na celkem 26 000 Kč s úrokem z úvěru 39,99% měsíčně a s osobními údaji žalované včetně čísla bankovního účtu, ovšem bez jakéhokoli podpisu či jiného potvrzení identity úvěrované osoby, RPSN činí 5701,1% a způsobem splácení tak, že měsíčně se má splácet úrok, jistina má být splacena ke dni ukončení smlouvy, která je uzavřena na dobu neurčitou. Dále žalobkyně navrhla jako důkaz k ověření platby 26 000 Kč na účet žalované potvrzením o provedených platbách, čímž doložila, že v rozmezí mezi daty 22. 4. 2025 – 27. 4. 2025 částka celkem 26 000 Kč poukázána byla.
4. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Z listinného zobrazení elektronického dokumentu obsahující předsmluvní informace k úvěru a dále ze stejného zobrazení elektronické smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy oba dokumenty nejsou opatřeny podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném k tomu příslušnou autorizační agenturou, v návaznosti na tvrzení žaloby, že totožnost žalované byla ověřena, dále z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne 20. 4. 2025, 22. 4. 2025, 24. 2025 a 27. 4. 2025 v částkách v souhrnu celkem 26 000 Kč bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoli však písemnou formou, na základě které žalobkyně poukázala žalované v dané době částku celkem 26 000 Kč na č. účtu [č. účtu], dle smlouvy se žalovaná zavázala částku úvěru vrátit při ukončení smlouvy, do té doby splácet měsíční úrok 39,99% jistiny (téměř 480% ročně). Výzvou v oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 7. 2025 se lhůtou 3 dnů k zaplacení jistiny a úroku je prokázána splatnost úvěru, nikoli však tam požadovaná částka celkem 59 156,79 Kč. V předžalobní výzvě ze dne 21. 10. 2025 požaduje žalobkyně již 30 595,64 Kč a upozorňuje na náklady právního zastoupení.
5. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru (např. poplatcích či smluvních pokutách) se nepřihlíží.
6. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně by byl důvodný, pouze pokud požaduje dlužnou jistinu, ostatně sama se domáhá vydání rozdílu mezi poskytnutou a případně splacenou částkou, když si musí být vědoma nezákonné výše úroku z úvěru a nedostatku podpisu smlouvy úvěrovaným. Na smlouvu o úvěru mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalované osobními údaji nepodnikajícího subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalované v zákonem vyžadované listinné písemné formě nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty, paušální náhrady za upomínky či poplatek za poskytnutí úvěru či úrok, nicméně částečným předmětem žaloby je nárok na vrácení poskytnuté částky 26 000 Kč, ta vrácena nebyla, resp. o případném plnění nebylo nic tvrzeno ani prokázáno, proto má žalobkyně nárok na vrácení včetně zákonného úroku z prodlení dle vl. nař. 351/2013 Sb., který se odvíjí od data splatnosti uvedeného ve výzvě ke splacení ze dne 21. 7. 2025. Ve zbytku pak bylo nutno žalobu jako nedůvodnou zamítnout, ať již jde o smluvní pokutu 7 930 Kč nebo poplatky 1 450 Kč (výrok II.).
7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem III. podle § 142 odst. 2 o.s.ř., náklady žalobkyně představují 1 769 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále náklady právního zastoupení, tj. odměnu advokáta podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.) za 3 úkony právní služby po 700 Kč včetně tří paušálních náhrad výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. po 100 Kč, což činí celkem 4 169 Kč. Při úspěchu žalobkyně v rozsahu 73,5 % předmětu řízení a jejím neúspěchu co do 26,5 % má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení 47% (73,5 – 26,5) z částky 4 169 Kč, tedy 1 959 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalované uloženo zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.