Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 12 222 Kč s příslušenstvím, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela 23. 7. 2024 se žalovaným smlouvu o zápůjčce (úvěru) s několika postupnými navýšeními výše úvěru s posledním čerpáním 13. 8. 2024, podle níž žalovaný v plném rozsahu nevrátil vyplacené finanční prostředky ve výši celkem 13 500 Kč a nezaplatil sjednané poplatky. Žalovaný z celkové částky, kterou tvoří jistina a poplatky, uhradil celkem 14 293 Kč, což bylo započteno na úhradu převážné části poplatků, nákladů na uplatnění pohledávky, smluvní pokuty a částečně na jistinu, žalovaná částka 12 222 Kč tak představuje neuhrazenou jistinu.
2. Účastníci na výzvu soudu nevyslovili nesouhlas s postupem podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), soud proto ve věci rozhodl bez jednání na základě předložených listinných důkazů.
3. Podle smlouvy o zápůjčce (charakterem jde o smlouvu o spotřebitelském úvěru) ze dne 23. 7. 2024 a jejích dodatků půjčila žalobkyně žalovanému celkovou částku 13 500 Kč. Žalovaný částku obdržel na účet č. [č. účtu] (ověřeno též dotazem soudu na banku žalovaného) a zavázal se tento úvěr vrátit do 30 dnů, při navyšování se i splácení prodlužovalo na základě dodatků. Žalovaný se vedle jistiny ve výši 13 500 Kč zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vymáhání, smluvní pokutu a úroky z jistiny, celkem po 30 dnech měl splatit 4 353 Kč ve vztahu k jistině 3 000 Kč, zvyšováním jistiny dle dodatků ke smlouvě se navyšoval i poplatek, RPSN dle smlouvy činí 2969%. Z obsahu smlouvy nijak nevyplývá, že by žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet a nijak nedoložila, že by zjištěné informace ověřila. Smlouva nebyla uzavřena v listinné podobě, stalo se tak prostřednictvím internetu a podpis byl nahrazen SMS kódem. Dle žalobních tvrzení a přehledu plateb v hotovosti žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 14 293 Kč. Předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně ve spojení s poštovním podacím lístkem dokládají, že žalovaný byl před podáním žaloby o zaplacení upomenut s upozorněním na jinak soudní vymáhání dluhu.
4. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr: žalobkyně a žalovaný sjednali smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný čerpal úvěr ve výši celkem 13 500 Kč, který se zavázal zaplatit ve sjednaných splátkách včetně různých poplatků, pokut a paušálních nákladů.
5. Po zhodnocení shora uvedených zjištění soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla a vyplatila úvěr ve výši 13 500 Kč, a to za sjednaný úrok a poplatky, ovšem ekonomickým účelem „poplatku za poskytnutí úvěru“ je navýšení ceny půjčených peněz, tedy zisk z úvěru, což je funkcí úroků. Dle dodatku ze dne 13. 8. 2024 byla celková jistina 13 500 Kč splatná do 22. 8. 2024 s poplatkem 3 591 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit včetně těchto úroků v tvrzené částce, uhradil částku 14 293 Kč.
6. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.
7. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný. Na smlouvu o zápůjčce mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalovaného osobními údaji nepodnikajícího subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalovanému v zákonem vyžadované listinné písemné formě nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty, paušální náhradu za inkasní řízení ani poplatek za poskytnutí úvěru či další smluvené platby, pouze je zde nárok na vrácení poskytnuté částky 13 500 Kč. S ohledem na plnění žalovaného ve výši 14 293 Kč je tedy žaloba nedůvodná, když bylo vráceno více, než činila jistina. Soud tak neshledal žalobu po právu a výrokem I. ji zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl ve věci úspěšný, avšak žádné náklady mu v řízení nevznikly, neúspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů nemá.