Výrok
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 47 898 Kč s 15 % úrokem z prodlení jdoucím od 16. 2. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 33 631 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 16. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 568,24 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši rozdílu mezi úrokem přiznaným a kapitalizovaným částkou 8 330,05 Kč a co do úroku ve výši 8 % ročně z částky 33 290,82 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení úvěru, poskytnutého ve výši 46 000 Kč, tedy jistiny ve výši 33 290,82 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 232,83 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 14 490 Kč, za administrativní činnost ve výši 4 087,86 Kč, za inkaso v hotovosti ve výši 5 427,49 Kč, smluvní pokuty ve výši 23 000 Kč, úroku kapitalizovaného za dobu od 16. 2. 2023 do 22. 4. 2024 částkou 4 568,24 Kč, zákonného úroku kapitalizovaného za dobu od 16. 2. 2023 do 22. 4. 2024 částkou 8 330,05 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 34 523,65 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a zákonného úroku ve výši 15 % ročně z částky 34 523,65 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. To vše s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný ale poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, /dále jen „o. s. ř.“/).
3. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne 15. 12. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba]. poskytl žalovanému úvěr ve výši 46 000 Kč. Úvěr byl splatný ve 14 měsíčních splátkách po 6 108 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Smlouva byla uzavřena v listinné formě, žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal, svůj podpis nijak nezpochybňoval. Výplata finančních prostředků dne 15. 12. 2021 byla prokázána podpisem žalovaného na smlouvě, kde potvrdil převzetí peněz v hotovosti.
4. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit náklady spotřebitelského úvěru výši 39 512 Kč, které sestávaly z úroku ve výši 2 333 Kč, částky za poskytnutí úvěru ve výši 22 540 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 6 359 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 8 280 Kč. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1, % denně a náklady na vymáhání.
5. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, jeho celkový měsíční příjem činí 23 468 Kč a celkové měsíční výdaje činí 10 836 Kč. Žalovaný bydlí u rodičů, je svobodný a nemá vyživovací povinnost. Z předložené pracovní smlouvy soud zjistil, že byla uzavřena dne 1. 11. 2018 mezi společností [právnická osoba], na straně zaměstnavatele, a žalovaným, na straně zaměstnance, a to na dobu neurčitou. Z předložené výplatní pásky bylo zjištěno, že žalovaný měl v říjnu 2021 čistý příjem ve výši 22 703 Kč.
6. Z přehledu úhrad bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne 16. 12. 2021 částku 6 108 Kč, dne 11. 1. 2022 částku 6 000 Kč, dne 14. 2. 2022 částku 3 000 Kč, dne 11. 4. 2022 částku 6 000 Kč, dne 21. 11. 2023 částku 875 Kč a dne 8. 12. 2023 částku 5 000 Kč. Celkem tak žalovaný na úvěr uhradil 26 983 Kč.
7. Podle smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni.
8. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 9. 2024 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky před podáním žaloby vyzván.
9. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán.
12. Protože žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě nevrátil, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny úvěru ve výši 19 017 Kč (částka 46 000 Kč – uhrazených 26 983 Kč) po právu a uložil žalovanému povinnost dlužnou částku žalobkyni, na kterou byla pohledávka podle § 1879 a násl. o. z. postoupena, zaplatit.
13. Dále soud žalovanému uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 16. 2. 2023. Tento nárok vyplývá ze zákona a prováděcího předpisu.
14. Podle § 1802 o. z. mají-li být u adhezní smlouvy plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
15. Úrok byl sjednán pevnou částkou ve výši 2 333 Kč za celou dobu trvání úvěru, tato částka je ve výši odpovídající roční úrokové sazbě 4,3 %, tedy přiměřená. Proto i co do výše 2 333 Kč za smluvní úrok bylo žalobě vyhověno.
16. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
17. Protože smluvní pokuta je řádně sjednaná a požadovaná ve výši odpovídající zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, bylo i do této částky žalobě vyhověno a přiznána smluvní pokuta ve výši 23 000 Kč.
18. Žalobkyně dále požadovala úrok ve výši 8 % ročně z nesplacené jistiny. Ve smlouvě je sice v textu uvedena úroková sazba 8 % ročně, ale v základních ujednáních smlouvy je jednoznačně uvedeno, že dlužník se zavazuje uhradit úrok v celkové výši 2 333 Kč. Proto co do dalšího smluvního úroku byla žaloba zamítnuta.
19. Žalobkyně dále požadovala úhradu za inkaso plateb, které bylo sjednáno celkovou částkou 8 280 Kč za 14 splátek. Protože žalovaný uhradil pouze 6 splátek a dále už hotovostní inkaso nepokračovalo, přiznal soud žalobkyni jen úhradu těchto plateb v celkové výši 3 548 Kč. Ve zbytku ale soud žalobu zamítl.
20. Smlouva byla uzavřena úvěrujícím jako podnikatelem a úvěrovaným jako spotřebitelem (§ 420 a § 1810 a násl. o. z.), s ohledem na formulářový typ smlouvy a připojené obchodní podmínky je zjevné, že se jedná o smlouvu adhezní ve smyslu 1798 o. z., u níž neměla žalovaná jako úvěrovaný možnost jednat o konkrétních parametrech smlouvy či obchodních podmínek.
21. V první řadě je třeba přihlížet k přirozenoprávním principům upraveným v § 1 až 8 o. z. Je třeba chránit dobré mravy a veřejný pořádek a neposkytovat ochranu zjevně nemravnému a nepoctivému jednání, a to i v případech, kdy se této ochrany výslovně dotčená osoba nedovolává (§ 547 o. z.).
22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
23. Naproti tomu podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 586 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.
24. Podle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.
25. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.
26. Z uvedeného vyplývá, že podle nového občanského zákoníku je ingerence soudu do soukromoprávních ujednání stran striktně vázána na míru, v jaké jsou chráněné zájmy (dobré mravy, účel zákona a veřejný pořádek) ujednáním stran dotčeny. Je-li porušení uvedených zájmů „zjevné“, jde o neplatnost absolutní a soud je povinen zakročit z úřední povinnosti podle § 588 o. z., tedy i bez námitky (návrhu) poškozené strany ve smyslu § 580 a 586 o. z., resp. § 2051 o. z. V případě adhezních smluv se stejným způsobem posoudí všechny „zvláště nevýhodné doložky“.
27. Ze stejných principů vychází při ochraně spotřebitele i judikatura Soudního dvora EU. České právo je v tomto směru částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS. Základní povinností členského státu EU je zamezit zneužívajícím klauzulím, tyto nejsou pro spotřebitele závazné. Tento postulát směřuje i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo - viz např. rozhodnutí ve věci Radlinger (C-377/14), nebo Pohotovosť (C-76/10).
28. Ve věci Banco Espaňol (C-618/10) Soudní dvůr uzavřel, že uvedená směrnice brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.
29. Soud je povinen posoudit platnost zneužívající klauzule z úřední povinnosti (i bez námitky žalované) a není oprávněn provést jakoukoli moderaci takového ujednání.
30. Ve světle shora uvedených skutkových zjištění má soud za to, že ujednání stran o poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 22 540 Kč a za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 6 359 Kč je ve skutečnosti také ujednáním o úroku, tedy o civilním plodu peněz, neboť se jedná o další platbu za jejich dočasné poskytnutí. Ujednání o výši tohoto úroku je ale absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úrok ze zápůjčky či úvěru je obecně možný (v komerčních vztazích obvyklý), nelze však tolerovat tzv. lichevní smlouvy.
31. Zvýšená rizikovost poskytování půjček a úvěrů na nebankovním trhu není sama o sobě důvodem, pro který by úvěry měly být poskytovány se stále vyšší úrokovou sazbou, byť nejrůznějším způsobem zakuklenou pod různými „úplatami“, „poplatky“, „odměnami“ apod., popř. pod smluvními pokutami, nýbrž důvodem, pro který by úvěr (půjčka) neměl být poskytován vůbec. V daném případě bez sjednaného úroku ve výši 2 333 Kč, který byl přiznán, se žalovaný zavázal uhradit navíc nad jistinu poplatky, které činily 185 % z jistiny za dobu 14 měsíců, což odpovídá ročnímu úroku 159 %, spolu s úrokem přiznaným 163,3 % ročně. Jde o úrok jednoznačně lichvářský, ujednání o něm je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Proto soud návrh na zaplacení všech dalších plateb zamítl.
32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch žalobkyně i žalovaného byl v zásadě poloviční.