Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 28 317 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 301 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši rozdílu mezi shora přiznaným a částkou 5 106,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2023,37 Kč a úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 23 301,27 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Návrh na zaplacení částky 15 546 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 999,83 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 650,46 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 956,83 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 22,02 % ročně z částky 9 956,83 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení dvou úvěrů, poskytnutých žalované. Na základě smlouvy č. [hodnota] na částku 20 000 Kč požadovala uhradit jistinu ve výši 9 956,83 Kč, kapitalizovaný úrok 1 650,46 Kč a ve výši 22,02 % od 30. 4. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z jistiny. Na základě smlouvy č. [RČ] na částku 26 000 Kč požadovala uhradit jistinu ve výši 23 301,27 Kč, kapitalizovaný úrok 2 023,37 Kč a ve výši 24,81 % od 30. 4. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z jistiny. To vše s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaná ale poskytnutý úvěr nevrátila a nezaplatila ani další sjednané nároky.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle§ 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů.
3. Z předložené smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 2. 11. 2021 a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěr byl splatný ve splátkách po 2 141 Kč měsíčně se splatností do každého 5. dne v měsíci počínaje dnem 5. 12. 2021. Smlouva byla uzavřena v listinné formě, žalovaná smlouvu vlastnoručně podepsala, svůj podpis nijak nezpochybňovala. Výplata finančních prostředků dne 2. 11. 2021 byla prokázána podpisem na smlouvě, kterým stvrdila převzetí peněz v hotovosti.
4. Žalovaná se kromě jistiny úvěru zavázala zaplatit poplatek skládající se z úroku ve výši 19 282 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 164 Kč. Celkem poplatek činil 24 946 Kč. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu a úrok z prodlení.
5. Z předložené smlouvy o úvěru č. [RČ] ze dne 25. 3. 2022 a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] poskytl žalované úvěr ve výši 26 000 Kč. Úvěr byl splatný ve splátkách po 2 609 Kč měsíčně se splatností do každého 25. dne v měsíci počínaje dnem 25. 4. 2022. Smlouva byla uzavřena v listinné formě, žalovaná smlouvu vlastnoručně podepsala, svůj podpis nijak nezpochybňovala. Výplata finančních prostředků dne 25. 3. 2022 byla prokázána podpisem na smlouvě, kterým stvrdila převzetí peněz v hotovosti.
6. Žalovaná se kromě jistiny úvěru zavázala zaplatit poplatek skládající se z úroku ve výši 22 184 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 086 Kč. Celkem poplatek činil 28 770 Kč. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu a úrok z prodlení.
7. Podle smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni.
8. Podle tvrzení žalobkyně a dokladu nazvaného „tabulka umoření žalovaná zaplatila na úvěr č. [hodnota] celkovou částku 29 400 Kč, na úvěr č. [RČ] částku 9 000 Kč.
9. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán.
12. Protože žalovaná úvěr č. [RČ] ve sjednané lhůtě nevrátila, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny úvěru ve výši 17 000 Kč (celková jistina 26 000 Kč – uhrazených 9 000 Kč) po právu a uložil žalované povinnost dlužnou částku žalobkyni, na kterou byla pohledávka podle § 1879 a násl. o. z. postoupena, zaplatit.
13. Dále soud žalované uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z této dlužné jistiny ode dne prodlení. Tento nárok vyplývá ze zákona a prováděcího předpisu. Ve zbytku ale soud žalobu zamítl.
14. Smlouva byla uzavřena úvěrujícím jako podnikatelem a úvěrovaným jako spotřebitelem (§ 420 a § 1810 a násl. o. z.), s ohledem na formulářový typ smlouvy a připojené obchodní podmínky je zjevné, že se jedná o smlouvu adhezní ve smyslu 1798 o. z., u níž neměla žalovaná jako úvěrovaný možnost jednat o konkrétních parametrech smlouvy či obchodních podmínek.
15. V první řadě je třeba přihlížet k přirozenoprávním principům upraveným v § 1 až 8 o. z. Je třeba chránit dobré mravy a veřejný pořádek a neposkytovat ochranu zjevně nemravnému a nepoctivému jednání, a to i v případech, kdy se této ochrany výslovně dotčená osoba nedovolává (§ 547 o. z.).
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
17. Naproti tomu podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 586 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.
18. Podle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.
19. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.
20. Z uvedeného vyplývá, že podle nového občanského zákoníku je ingerence soudu do soukromoprávních ujednání stran striktně vázána na míru, v jaké jsou chráněné zájmy (dobré mravy, účel zákona a veřejný pořádek) ujednáním stran dotčeny. Je-li porušení uvedených zájmů „zjevné“, jde o neplatnost absolutní a soud je povinen zakročit z úřední povinnosti podle § 588 o. z., tedy i bez námitky (návrhu) poškozené strany ve smyslu § 580 a 586 o. z., resp. § 2051 o. z. V případě adhezních smluv se stejným způsobem posoudí všechny „zvláště nevýhodné doložky“.
21. Ze stejných principů vychází při ochraně spotřebitele i judikatura Soudního dvora EU. České právo je v tomto směru částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS. Základní povinností členského státu EU je zamezit zneužívajícím klauzulím, tyto nejsou pro spotřebitele závazné. Tento postulát směřuje i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo - viz např. rozhodnutí ve věci Radlinger (C-377/14), nebo Pohotovosť (C-76/10).
22. Podle § 1802 o. z. mají-li být u adhezní smlouvy plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
23. Tuto úpravu ale také nelze ze shora uvedených důvodů v dané věci použít. Soud je povinen posoudit platnost zneužívající klauzule z úřední povinnosti (i bez námitky žalované) a není oprávněn provést jakoukoli moderaci takového ujednání.
24. Ve světle shora uvedených skutkových zjištění má soud za to, že ujednání stran o poplatku za poskytnutí a zpracování úvěru a komfortní splácení jsou ve skutečnosti také ujednáním o úroku, tedy o civilním plodu peněz, neboť se jedná o další platbu za jejich dočasné poskytnutí. Ujednání o výši tohoto úroku je ale absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úrok ze zápůjčky či úvěru je obecně možný (v komerčních vztazích obvyklý), nelze však tolerovat tzv. lichevní smlouvy.
25. Zvýšená rizikovost poskytování půjček a úvěrů na nebankovním trhu není sama o sobě důvodem, pro který by úvěry měly být poskytovány se stále vyšší úrokovou sazbou, byť nejrůznějším způsobem zakuklenou pod různými „úplatami“, „poplatky“, „odměnami“ apod., popř. pod smluvními pokutami, nýbrž důvodem, pro který by úvěr (půjčka) neměl být poskytován vůbec.
26. U úvěru č. [hodnota] činilo navýšení nad jistinu celkem 29 946 Kč za 21 měsíců, tedy 124,73 %, což odpovídá ročnímu úroku ve výši 71 %. U úvěru č. [RČ] činilo navýšení nad jistinu celkem 28 770 Kč za 21 měsíců, tedy 110,6 %, což odpovídá ročnímu úroku ve výši 63,2 %. Ujednání o těchto poplatcích je tedy absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy, neboť v obou případech se jedná o úroky lichvářské, proto soud veškeré další platby nad rámec jistiny zamítl. U úvěru č. [hodnota] uhradila dle tvrzení žalobkyně žalovaná celkem částku 29 400 Kč, tedy ještě přeplatila nad jistinu ve výši 20 000 Kč, proto soud návrh na uhrazení veškerých plateb, vyplývajících z této smlouvy zamítl. U úvěru č. [RČ] uhradila žalovaná celkem 9 000 Kč, vzhledem k tomu, že zákonný nárok má žalobkyně pouze na jistinu ve výši zbývajících 17 000 Kč, byly ostatní nároky také zamítnuty.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu za situace, kdy ve věci úspěšnější žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala.