Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 53 908 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 53 908 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 757 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že podle uzavřené smlouvy odebírala žalovaná elektrickou energii, za realizovanou spotřebu elektřiny nezaplatila.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů.
3. Podle předložené smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 25. 10. 2023 uzavřeli žalobkyně a žalovaná s účinností od 16. 12. 2023 smlouvu o dodávkách elektrické energie do odběrného místa [adresa] na dobu neurčitou. Součástí smlouvy byly i ceník služeb a Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny, jejichž obsah je soudu z úřední činnosti již znám a podle kterých byla žalovaná povinna platit nejen zálohy na odběr elektrické energie, ale i fakturu obsahující vyúčtování ceny za dodávku elektřiny.
4. Jak dále vyplývá z předložené faktury, vyúčtovala žalobkyně žalované spotřebu za období od 9. 12. 2023 do 31. 12. 2024 v celkové hodnotě 53 908 Kč konečnou mimořádnou fakturou poté, co předchozí faktura na částku 44 632 Kč zůstala neuhrazena zcela a na částku 19 604,42 Kč byla uhrazena jen částečně, k úhradě zbývá částka 8 368,12 Kč za montážní práce při odběru elektroměru a ukončení dodávky a 908 Kč za dodávku elektřiny do 8. 1. 2025. Splatnost konečné faktury nastala 10. 2. 2025. Následně byla žalovaná upomínána o zaplacení uvedené faktury.
5. Žalovaná netvrdila, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by smluvní vztah ukončila dříve, než tvrdila žalobkyně, nebo že by na svůj dluh žalobkyni cokoliv zaplatila, ani že by její závazek zanikl z jiného důvodu.
6. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr. Žalobkyně a žalovaná uzavřeli kupní smlouvu na dodávku elektrické energie, podle které žalovaná ve shora uvedeném období odebrala elektrickou energii ve shora uvedené hodnotě, spotřeba jí byla vyúčtována fakturou splatnou dne 10. 2. 2025, žalovaná však nic nezaplatila.
7. Mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah z kupní smlouvy uzavřené podle § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“) s přihlédnutím ke speciálním ustanovením energetického zákona. Žalovaná nesplnila svou základní povinnost kupujícího zaplatit za poskytnuté zboží (služby) kupní cenu podle § 2118 o. z. Vedle nároku na zaplacení jistiny vznikl prodávajícímu též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 757 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 157 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.