Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 505 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 1 602,74 a poté ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 9 534 Kč se řízení zastavuje.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 897 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení úvěru, původně poskytnutého ve výši 16 000 Kč a poté dodatkem navýšeného na celkovou částku 25 000 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 5 534 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 900 Kč, nákladů na upomínání ve výši 505 Kč a zákonného úroku z prodlení. To vše s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaná ale poskytnutý úvěr nevrátila a nezaplatila ani další sjednané nároky.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle§ 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů.
3. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroku kapitalizovaného částkou 5 634 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 3 900 Kč, soud o těchto částkách řízení podle § 96 o. s. ř. zastavil.
4. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne 1. 7. 2023 a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] poskytl žalované úvěr ve výši 16 000 Kč. Úvěr byl splatný do 31. 7. 2023. Dodatkem č. 1 ze dne 7. 7. 2023 byla celková částka jistiny úvěru navýšena na 25 000 Kč, úrok na celkovou částku 5 534 Kč, takže žalovaná se celkem zavázala vrátit částku 30 534 Kč. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaná se nejprve elektronicky registrovala jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách www.[Anonymizováno].cz. V rámci toho vyplnila své identifikační údaje.
5. Pod takto získanou elektronickou identitou pak elektronicky (kliknutím) vybrala požadovanou částku a vyjádřila i souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních podmínek. Z předložených dokumentů to samo o sobě nevyplývá, nicméně výplata finančních prostředků ve výši 16 000 Kč dne 1. 7. 2023 a 9 000 Kč dne 7. 7. 2023 byla prokázána výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně. Tím byla potvrzena totožnost osoby, která registraci provedla, jakož i skutečnost, že podle sjednaných podmínek převzala půjčenou částku, jinak by totiž žalobkyně neměla důvod konkrétní osobě peníze zasílat a žalovaná neměla důvod peníze přebírat, zejména pokud sama žalovaná nic netvrdila o jiném důvodu či o jiných podmínkách pro převzetí peněz v daném místě a čase. Je tedy zřejmé, že důvodem plnění byl v dokumentaci popsaný úvěr. Samotná (zcela anonymní) registrace (elektronická identita) by naproti tomu pro uzavření smlouvy právě se žalovanou nepochybně v dostatečné míře nesvědčila, stejně jako tvrzené (a jinak nedoložené) uzavření smlouvy kliknutím.
6. Žalovaná se kromě jistiny úvěru zavázala zaplatit úrok nejprve ve výši 3 680 Kč, po navýšení jistiny ve výši 5 534 Kč, odpovídající pevné úrokové sazbě z navýšené jistiny 269,32 % ročně. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaná zavázala zaplatit náklady na vymáhání a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně.
7. Podle smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni.
8. Žalovaná netvrdila, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by podle uzavřené smlouvy úvěr žalobkyni nebo právnímu předchůdci žalobkyně vrátila, soud proto vycházel z toho, že úvěr (v celém rozsahu) zaplacen nebyl.
9. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán.
12. Smlouva o úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Proto se soud nezabýval tím, zda smlouva byla uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s § 562 o. z. Patrně nebyla, neboť ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalované. Z předložených dokumentů také nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 o. z. je také zřejmé, že smlouva nebyla žalovanou elektronicky podepsána uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem.
13. V daném případě nicméně není pochyb o tom, komu a za jakých podmínek byly finanční prostředky zapůjčeny, finanční prostředky převzala žalovaná na účet, který vyplnila v předtisku smlouvy, nedostatek písemné formy není relevantní.
14. Protože žalovaná úvěr ve sjednané lhůtě nevrátila, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny úvěru po právu a uložil žalované povinnost dlužnou částku žalobkyni, na kterou byla pohledávka podle § 1879 a násl. o. z. postoupena, zaplatit.
15. Dále soud žalované uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po sjednaném datu splatnosti, tedy od 1. 8. 2023. V této částce je i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 8. 1. 2024, který žalobkyně požadovala samostatně ve výši 1 602,74 Kč. Tento nárok vyplývá ze zákona a prováděcího předpisu.
16. Soud žalobkyni přiznal i částku ve výši 505 Kč, představující náklady na vymáhání pohledávky. Žalobkyně prokázala, že žalovanou opakovaně upomínala.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež nebyla v řízení úspěšná pouze co do smluvního úroku a smluvní pokuty, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 897 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 445 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 900 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.