Rozsudek ze dne 20. 10. 2025
Výrok byl opraven usnesením ze dne 4. 12. 2025 (§ 164 o. s. ř.), viz Rozhodnutí v této věci.
Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 386 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 121 386 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 5 697 Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 957 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] dne 22. 1. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěr v celkové výši 14 700 Kč, a to v platbách 2 700 Kč dne 10. 7. 2024 a dále 12 000 Kč dne 29. 1. 2024. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, proto byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzvána k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 26. 11. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru k e dni upomínky a vyzván k okamžité úhradě. Do prodlení s úhradou celého úvěru se žalovaný dostal dne 27. 11. 2024. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 17 083 Kč skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 11 386 Kč a smluvního úroku 5 697 Kč plus zákonných úroků z prodlení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností [právnická osoba] dne 12. 12. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby mu byla zaslána předžalobní výzva, na kterou žalovaný nereagoval. Žalobkyně v žalobě popsala dále, jakým způsobem došlo mezi její právní předchůdkyní a žalovaným k uzavření úvěrové smlouvy. Popsala také obecně, jak její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy informace čerpala z registrů [Anonymizováno] [právnická osoba], [Anonymizováno] a [právnická osoba]. Úvěruschopnost byla vyhodnocena i na základě tvrzení dlužníka o jeho příjmech a výdajích a lustracích v [Anonymizováno] a úvěrové historie (žádné konkrétní údaje a listiny k těmto tvrzením o osobní a majetkové situaci žalovaného však žalobkyně do spisu nezaložila).
2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému předvolal účastníky sporu, zároveň učinil dotaz na banku žalovaného stran přijetí tvrzených finančních prostředků. K jednání se žalobkyně omluvila, odkázala na žalobu a do spisu založené listiny. Žalovaný se také nedostavil, neomluvil se, k žalobě se nevyjádřil ani písemně, do spisu nezaložil ani nenavrhl žádné důkazy. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků.
3. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně pravděpodobně s žalovaným uzavřela tvrzenou smlouvu o úvěru, i když smlouva není řádně účastníky podepsána. [právnická osoba]. zprávou ze dne 22. 7. 2025 potvrdila, že v rozhodném období byl žalovaný majitelem účtu, na který byla od [právnická osoba] dne 10. 7. 2024 připsána částka 2 700 Kč a dne 29. 1. 2024 částka 12 000 Kč.
4. Smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni řádně postoupena, žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno, byla mu zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni, případně její právní předchůdkyni uhradil zbývající částku z celkových 14 700 Kč ve výši 11 386 Kč.
5. Soud měl v úmyslu žalobkyni při prvním jednání poučit a vyzvat ji podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k doplnění konkrétních tvrzení a zejména k prokázání tvrzení o tom, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, ale žalobkyně tím, že se k jednání nedostavila, ač si bezpochyby byla vědoma možných následků takového jednání, si sama možnost být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů vzala.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).
9. V daném případě, jak uvedeno shora, se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat, že by její právní předchůdkyně řádně zkoumala, případně s péčí řádného hospodáře vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto na smlouvu účastníků je třeba nadále hledět jako na neplatnou. V takovém případě však nelze z titulu smlouvy přiznat jakékoli plnění.
10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Protože v řízení bylo prokázáno poskytnutí částky 14 700 Kč žalovanému, a nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uhradil tvrzenou jistinu ve výši 11 386 Kč, uzavřel soud svá zjištění tak, že o částku 11 386 Kč se žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou platně přešlo právo pohledávky za žalovaným, bezdůvodně obohatil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 11 386 Kč plus jí zaplatit také úroky z prodlení z uvedené částky, neboť tím, že žalovaný dluh neuhradil řádně a včas se beze sporu do prodlení dostal (§ 1970 o. z.) a úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
13. Ve zbývající části však soud ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že podle úspěchu a neúspěchu ve věci přiznal o něco úspěšnější žalobkyni náklady řízení ve výši 34 % (67 % - 33 %) z celkových nákladů 2 815 Kč (kdy tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, nákladů za právní zastoupení za tři úkony právní služby po 400 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč plus 21 % DPH) tedy částku 957 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Usnesení ze dne 4. 12. 2025
Výrok
I. Písemné vyhotovení protokolu o jednání ze dne a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 20. října 2025, číslo jednací , spisová značka, , se opravuje ve výroku I tak, že chybně uvedený text ve znění: „s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 121 386 Kč“ se nahrazuje správným „s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 386 Kč“.
II. V ostatním zůstává shora citovaný rozsudek nezměněn.
Odůvodnění
1. V písemném vyhotovení protokolu o jednání a rozsudku Okresního soudu v Kladně čj. , spisová značka, ze dne 20. 10. 2025 byla nesprávně uvedena výše částky, z které plyne úrok z prodlení. Ze spisu i odůvodnění citovaného rozsudku se podává, že úrok z prodlení plyne z částky 11 386 Kč, nikoliv z uvedené částky 121 386 Kč.
2. Vzhledem k tomu, že se jedná o zřejmou nesprávnost, vydal soud v souladu s ustanovením § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) opravné usnesení, kterým tuto chybu odstranil.